16 C 222/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 17 440 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 440 Kč, které dosud nevrátila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud nařídil ústní jednání na [datum], ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.[právnická osoba] ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to: sdělením [právnická osoba]. ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. [č. účtu] a dne [datum] byla na tento účet připsána platba ve výši 17 440 Kč od společnosti [právnická osoba], smlouvou o úvěru ze dne [datum], ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná se dohodli, že jí žalobkyně poskytne částku 17 440 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 457,50 %, s měsíční dobou splácení ve výši nejméně 500 Kč až do úplného zaplacení s tím, že částka, kterou žalovaná celkem žalobkyni uhradí činí 81 192,28 Kč, potvrzením o provedené platbě, ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba] odeslala z účtu společnosti [právnická osoba]. dne [datum] částku 17 440 Kč na účet č. [č. účtu], předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně podacího lístku, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. oznámila žalované postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, smlouvami o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve ze společnosti [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba]. a z této společnosti pak byla postoupena na žalobkyni.5. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.6. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:7. Žalobkyně se dne [datum] dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 17 440 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit s úrokem ve výši 457,50 % ročně, tedy celkem částku 81 192,28 Kč v měsíčních splátkách v minimální výši 500 Kč až do úplného zaplacení. Dne [datum] žalobkyně převedla žalované na její účet částku 17 440 Kč, přičemž ze sdělení banky vyplývá, že jde skutečně o účet žalované a že předmětná platba byla na účet připsána.8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, k tomu žalobkyně neuvedla ničeho, přičemž se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, nemohla tak být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované.16. Na základě toho lze dospět k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.17. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 17 440 Kč, přičemž žalovaná dosud neuhradila ničeho. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 17 440 Kč. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, žalovaná byla povinna vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do [datum], což nesplnila, tudíž se dnem [datum] dostala do prodlení, a žalobkyni tak od této doby náleží i úroky z prodlení z žalované částky.18. Soud dále zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku.19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, přiznal jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení proti žalované, která v řízení úspěšná nebyla. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a doplatku 200 Kč, a dále odměny advokáta ve výši 400 Kč/1 úkon, celkem za 3 úkony (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) 1 200 Kč, a náhrady hotových výdajů za tento úkon ve výši 100 Kč/1 úkon, celkem 300 Kč za 3 úkony, a to podle § 14b odst. 1 bod 2, odst. 6 písm. a) vyhlášky účinné od 1. 1. 2025, a náhrady daně z přidané hodnoty (při sazbě 21 %, nikoli ze soudního poplatku) ve výši 315 Kč. Náklady řízení činí celkem 2 815 Kč, které soud zavázal žalovanou zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud na tento případ aplikoval § 14b citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč.20. Lhůtu k plnění tři dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.