16 C 27/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 94 553,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným 1) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil 7 000 Kč. Kromě jistiny ve výši 20 000 Kč požaduje žalobkyně taktéž úrok ve výši 810 Kč, poplatek za zpracování žádosti ve výši 9 720 Kč, administrativní poplatek ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky ve výši 1 800 Kč, a smluvní pokutu ve výši 10 119 Kč, 2) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil 2 900 Kč. Kromě jistiny ve výši 2 100 Kč žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 150 Kč, poplatek za zpracování žádosti ve výši 1 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 705,50 Kč, 3) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil 7 000 Kč. Kromě jistiny ve výši 20 000 Kč požaduje žalobkyně taktéž úrok ve výši 810 Kč, poplatek za zpracování žádosti ve výši 9 720 Kč, administrativní poplatek ve výši 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 119 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud nařídil ústní jednání na [datum], u kterého provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to: smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný se dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky a poplatky, celkem tedy částku 37 530 Kč do [datum], smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný se dohodli, že se prodlužuje splatnost závazku žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] do [datum], smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný se dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky a poplatky, celkem tedy částku 5 975 Kč do [datum], smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný se dohodli, že se prodlužuje splatnost závazku žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] do [datum], smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný se dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky a poplatky, celkem tedy částku 37 530 Kč do [datum], smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný se dohodli, že se prodlužuje splatnost závazku žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] do [datum], výzvou k úhradě ze dne [datum], včetně podacího lístku, ze které soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly převedeny ze společnosti [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba] a z této na žalobkyni, potvrzeními o platbě, ze kterých soud zjistil, že na účet č. [č. účtu] byla z účtu společnosti [právnická osoba]. zaúčtována dne [datum] částka 2 x 27 000 Kč, dne [datum] částka 5 000 Kč, potvrzeními o částečné úhradě, ze kterých soud zjistil, že z účtu č. [č. účtu] na jméno žalovaného byla na účet žalobkyně připsána dne [datum] částka 2 x 7 000 Kč.

4. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

6. Společnost [právnická osoba]. se dne [datum] dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 2 x 27 000 Kč, se splatností spolu s úroky a poplatky do [datum], přičemž splatnost obou závazků byla poté prodloužena do [datum]. Žalovanému byla zaslána na jeho účet 2 x 27 000 Kč dne [datum]. Společnost [právnická osoba]. se dále dne [datum] dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, se splatností spolu s úroky a poplatky do [datum], přičemž splatnost byla poté prodloužena do [datum]. Žalovanému byla zaslána na jeho účet částka 5 000 Kč dne [datum]. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 16 900 Kč, přičemž částku 7 000 Kč plnil na smlouvu č. [hodnota], částku 2 900 Kč na smlouvu č. [hodnota] a částku 7 000 Kč na smlouvu č. [hodnota]. Žalovaný byl vyzýván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.

7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o zápůjčkách ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož jde o spotřebitelský úvěr. (§ 2 ZSU).

13. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

14. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně k tomu uvedla, že úvěruschopnost zkoumala lustrací v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a žalovaný byl povinen uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů. Žalobkyně přes poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nedotvrdila řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a nepředložila soudu žádné důkazy. Soud tak vychází z toho, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to u každé jednotlivé smlouvy. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvy o zápůjčkách za absolutně neplatné v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

15. Jelikož byly smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 2 x 27 000 Kč a 5 000 Kč, přičemž žalovaný dosud žalobkyni dle jejího tvrzení uhradil 2 x 7 000 Kč a 2 900 Kč a soud z tohoto tvrzení vycházel, neboť žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, kolik celkem žalobkyni uhradil. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 2 x 20 000 Kč a 2 100 Kč. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta, když vzhledem k neplatnosti smluv nebyly platně ujednány ani poplatky, úroky ani smluvní pokuty.

16. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dosud téměř ničeho neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedené dluhy splnit.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení, ale z obsahu spisu nevyplývá, že by mu vznikly nějaké náklady řízení, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Lhůtu k plnění tři dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

19. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 945 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku.