Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 72 480 K od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 2 440,16 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 72 480 Kč od [datum] do [datum] a dále úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 72 480 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 72 480 Kč s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně za to uhradit částku 100 412 Kč, jež představuje v částce 77 728 Kč součet kapitalizovaných úroků, v částce 1 500 Kč poplatek za zpracování zápůjčky a ve výši 17 368 Kč poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádříli se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla sporována, všechny důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
5. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný se dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému částku 80 000 Kč a tento se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 96 596 Kč sestávající z úroku ve výši 77 728 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 17 368 Kč, a to ve 24měsíčních splátkách po 7 518 Kč, poslední splátka činí 7 498 Kč. Žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.
6. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 174 999,03 Kč do [datum], výzva byla předána k přepravě dne [datum].
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla převedena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni.
8. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
9. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatkem ve výši 96 596 Kč, celkem tedy 180 412 Kč, a to v 24měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný dosud žalobkyni, respektive právní předchůdkyni žalobkyně, uhradil částku celkem 7 520 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky do [datum], avšak bezvýsledně.
11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Soud se zabýval výší úplaty, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit. V daném případě žalovaný měl vrátit částku celkem 180 412 Kč (23 x 7 518 +7 498 Kč) při jistině 80 000 Kč a době splácení 24 měsíců. Úplata za poskytnutí úvěru tak činí 100 412 Kč. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém je judikováno, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Soud tak má za to, že úplata ve výši 225,515 % jistiny představuje zcela nepřiměřený úrok s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. Z tohoto důvodu soud ujednání o úplatě vyhodnotil jako v rozporu s dobrými mravy, a proto jsou tato ujednání dle § 580 o. z. absolutně neplatná. Žalobkyni proto právo na úhradu úplaty nevzniklo.
15. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
16. Je-li neplatné ujednání o výši úplaty obsažené ve smlouvě o zápůjčce, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy (smlouva o zápůjčce může být na rozdíl od smlouvy o úvěru sjednána pojmově i bezúročně). Smlouva o zápůjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úplaty jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel zápůjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, tedy ani žalovaný neočekával, že obdrží zápůjčku bez toho, aniž by musel platit odměnu za poskytnutí zápůjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o zápůjčce (ujednání o úrocích) brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. Žalobkyně by bezúročnou smlouvu o zápůjčce totiž neuzavřela. Soud tedy považuje i z důvodu neplatnosti ujednání o úplatě za absolutně neplatnou celou smlouvu o zápůjčce.
17. Podle § 2293 odst. 1 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 2291 o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částky 80 000 Kč a žalovaný jí vrátil 7 520 Kč pročež jí stále dluží částku 72 480 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky.
19. Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky od [datum], tj. od uplynutí lhůty pro úhradu dle výzvy k plnění ze dne [datum], a to v zákonné výši 11,50 %. Ve zbytku příslušenství soud žalobu zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci neúspěšná jen v nepatrné výši. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 900 Kč a nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 4 020 Kč – příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní kvalifikovaná výzva dle § 7, § 8 vyhl. 177/1996 Sb., celkem 12 060 Kč, dále 1 350 Kč jako tři režijní paušály po 450 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy a sepisu žaloby dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše včetně 21 % DPH (nikoli ze soudního poplatku) ve výši 2 816 Kč. Náklady řízení tak činí celkem 19 126 Kč.
21. Lhůta k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně pak vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.