Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 225 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 700 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 668 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 237 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 24 640 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované dne [datum] částku 15 000 Kč. Kromě jistiny žalobkyně požaduje úrok ve výši 225 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 215 Kč, poplatek ve výši 2 700 Kč, náklady na upomínání ve výši 2 500 Kč celkem a úroky z prodlení.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání konanému dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.
4. Soud vycházel z listinných důkazů, a to ze: Smlouvy o úvěru ze dne [datum], ze které soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dohodly, že žalobkyně poskytne žalované dne [datum] částku 15 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 36,5 % p. a., a žalovaná se zavázala částku 15 000 Kč vrátit spolu s úroky ve výši 225 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč, celkem tedy 17 925 Kč, a to do [datum], Potvrzení o platbě, ze kterého soud zjistil, že z účtu č. [č. účtu] na jméno společnost [právnická osoba]. byla na účet č. [č. účtu] vedený na jméno [Jméno žalované] byla dne [datum] zaúčtována platba ve výši 15 000 Kč, Výzvy k úhradě ze dne [datum] a výzvy ze dne [datum], ze kterých soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, Předsmluvního formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého soud nezjistil žádné relevantní údaje pro toto řízení, Všeobecných obchodních podmínek, ze kterých soud nezjistil žádné relevantní údaje pro toto řízení, Předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího archu ze dne [datum], ze které soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky, Smluv o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti [právnická osoba]. na [právnická osoba], z této společnosti pak na žalobkyni.
5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
7. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. a žalovaná se dne [datum] dohodly, že jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do [datum], a to v celkové výši 17 925 Kč představující kromě jistiny i úrok ve výši 225 Kč a poplatek ve výši 2 700 Kč. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně žalované převedla na její účet č. [č. účtu] částku 15 000 Kč. Že je žalovaná vlastníkem tohoto účtu, vyplývá z výpisu účtu, kde je jako název účtu označena žalovaná. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, bezvýsledně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost [právnická osoba] a z této na žalobkyni.
8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, k tomu žalobkyně neuvedla ničeho, přičemž se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, a tak nemohla být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o doplnění skutkových tvrzení stran úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU (ve znění účinném od 29. 5. 2022).
16. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná, jak vyplývá z žaloby, neuhradila ničeho. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 15 000 Kč a žalobu zamítl co do úroků i dalších nároků, když tyto vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce nebyly platně sjednány.
17. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSÚ nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně dosud nic neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh zcela splnit. Soud tak zamítl žalobu i co do požadovaných úroků z prodlení.
18. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 237 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku. Soud vycházel z žalované částky 24 415 Kč nepočítaje v to částku 225 Kč představující úrok, tedy příslušenství pohledávky.
19. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ve výši 61 % a žalovaná ve výši 39 % (vycházeje z žalované částky 24 415 Kč – nepočítaje v to úroky ve výši 225 Kč, které jsou příslušenstvím pohledávky), proto soud ve výroku III. tohoto rozsudku zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 % v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 986 Kč + doplatku ve výši 237 Kč, a dále odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), celkem 1 200 Kč, plus 3 x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč, a to vše dle § 14b odst. 1, odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. účinné od 1. 1. 2025, a dále DPH ve výši 21 % (nikoli ze soudního poplatku), tj. ve výši 315 Kč. Dohromady náklady řízení představují částku 3 038 Kč, z toho 22 % činí 668 Kč. Soud na tento případ aplikoval § 14b citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč.
20. Lhůtu k plnění tři dny od právní moci rozsudku soud stanovil v případě obou výroků v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.