16 C 77/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 120 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč a tento se je zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 250,14 Kč a úrokem ve výši 369,86 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud nařídil ústní jednání na [datum], ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.

4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to: sdělením [právnická osoba]. ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. [č. účtu] a dne [datum] byla na tento účet připsána platba ve výši 12 500 Kč od společnosti [právnická osoba]., smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný se dohodli, že mu tato společnost poskytne částku 12 500 Kč s roční úrokovou sazbou 36 %, úrokem ve výši 369,86 Kč a poplatkem při řádném splácení do [datum] ve výši 4 200,11 Kč a při překročení doby splatnosti ve výši 5 250,14 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit do [datum], dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný se dohodli na prodloužení doby splatnosti závazku žalovaného do [datum]. V dodatku je taktéž konstatováno, že ke dni uzavření dodatku s ohledem na platby žalovaného činí aktuální výše nesplacené jistiny částku 11 578,67 Kč a výše nesplacených nákladů částku 4 569,97 Kč, celkem činí nesplacená částka 16 148,64 Kč, předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně podacího lístku, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením o platbě a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba]. postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. se dne [datum] dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do [datum], a to spolu s úroky ve výši 369,86 Kč při roční úrokové sazbě 36 % a dále spolu s poplatkem ve výši 4 200,11 Kč při řádném splacení úvěru nebo poplatkem ve výši 5 250,14 Kč při překročení doby splatnosti. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalovanému na jeho účet č. [č. účtu] částku 12 500 Kč, přičemž ze sdělení banky vyplývá, že jde skutečně o účet žalovaného a že předmětná platba byla na účet připsána. Z dodatku ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný dosud uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně celkem 1 971,36 Kč (18 120 Kč mínus 16 148,64 Kč). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu, bezvýsledně. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

13. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

14. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně pouze uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích, což je však zcela nedostatečné a nic nevypovídající o majetkových poměrech žalovaného. Žalobkyně se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, nemohla tak být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

15. Na základě toho lze dospět k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

16. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 12 500 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil pouze 1 971,36 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 10 528,64 Kč a ve zbytku žalovaného nároku žalobu zamítl, když s ohledem na neplatnost smlouvy jsou neplatná i ujednání o poplatcích a smluvních úrocích.

17. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dosud téměř ničeho neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh zcela splnit. Soud tak zamítl žalobu i co do požadovaných úroků z prodlení.

18. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 528,64 Kč a žalovaný co do částky 11 619,96 Kč (nepřiznaná jistina a příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí). Žalovaný tak byl v řízení procesně úspěšnější, z obsahu spisu však nevyplývá, že mu vznikly nějaké náklady řízení, proto soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku.