Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 320 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 320 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení, a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 680 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 080,96 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala původně zaplacení částky 16 608 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč na účet žalovaného [č. účtu], který měl být splacen nejpozději dne 17. 5. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 18. 5. 2023. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 16 608 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč a smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 608 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru, tj. od 18. 5. 2023. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba].. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 14. 10. 2023, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil k rukám právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 03. 2023 částku ve výši 3 680 Kč, kterou žalobkyně započetla na poplatek za prodloužení splatnosti. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, co do částky 608 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 608 Kč ode dne 18. 05. 2023 do zaplacení a dále se domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 16 000 Kč ode dne 18. 5. 2023 do zaplacení.
3. Soud usnesením ze dne [spisová značka], řízení ohledně částky 608 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 608 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. a rovněž připustil změnu žaloby, neboť žalobkyně v podání ze dne 15. 8. 2024 uvedla oproti žalobě, že platby úvěru byly identifikovány u právní předchůdkyně žalobkyně s uvedením VS [var. symbol] (v žalobě bylo nesprávně uvedeno VS [var. symbol]). Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 16 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.
6. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o úvěru č. [hodnota], smlouva o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a sdělení [Anonymizováno], a. s. ze dne 6. 9. 2024, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] a.s. poskytla na účet žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu do 17. 5. 2023. Na tento úvěr žalovaný dosud uhradil částku 3 680 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti žalobkyně neměla a nenavrhovala ani k tomu žádné další dokazování. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 14. 10. 2023 a zaslána doporučeně žalovanému. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a výdajovou stránku žalovaného před poskytnutím úvěru a zjistila tak to, zda je žalovaný schopen ve lhůtě 3 měsíců vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 16 000 Kč s ohledem na své osobní a majetkové poměry.
7. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 16 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená mu na běžný účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaný na poskytnout částku vrátil částku 3 680 Kč. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Soud právně posoudil shora uvedenou věc podle ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že v dané věci bylo povinností poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také musí prověřit. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, k čemuž se také vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně ověřit (nejen na stránce příjmové, ale i na té výdajové). Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze nahlédnutím do veřejných databází, aniž by se zabýval jakkoli příjmy či výdaji žalovaného. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.
14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 16 000 Kč, žalovaný dosud vrátil 3 680 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 12 320 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 14. 10. 2023, nicméně žalovaný ničeho na tuto předžalobní upomínku nezaplatil. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když zatím nebylo možné žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení, když splatnost je určena teprve tímto rozsudkem s ohledem na shora citovanou právní úpravu.
15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když její procesní neúspěch představuje částka ve výši 3 680 Kč ( v této části žaloba zamítnuta) a částka 608 Kč (v této části vzata žaloba zpět). Uvedený procesní neúspěch tak představuje 26 % z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobce do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Za tyto tři úkony by mu náležela odměna ve výši 900 Kč. Dále by mu náležela náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč činí při plném úspěchu 2 252 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze cca 74 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 26 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 2 252 Kč náleží z této částky pouhých 48 %, tj. částka 1 080,96 Kč. Tyto náklady ve výši 1 080,96 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).