Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 200 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku ve výši 8 240 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 851 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 33 440 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 2. 2024 s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne 11. 2. 2024. Dne 11. 2. 2024 podal žalovaný žalobkyni žádost o navýšení zápůjčky o 4 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na stejný účet rovněž dne 11. 2. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 200 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 12. 3. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, na poskytnutou částku neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy odeslány dne: 19.03.2024, 26.03.2024, 02.04.2024, 11.04.2024, 26.04.2024) a smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč, a to konkrétně ode dne 13. 3. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 29. 4. 2025. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 8 240 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 23.4.2026, k tomuto ústnímu jednání se nedostavila žádná z procesních stran, právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti stran, na základě žalobkyní předložených listinných důkazů k jejím tvrzením a rovněž vyžádanému důkazu – zprávou [právnická osoba]. k návrhu žalobkyně (§101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Soud z listin předložených žalobkyní a provedených důkazům (označených jako smlouva o zápůjčce ze dne 11.2.2024, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu žalobkyně, upomínky ze dne 19.03.2024, 26.03.2024, 02.04.2024, 11.04.2024, 26.04.2024, předžalobní výzva ze dne 30.1.2025, zpráva [právnická osoba]. vyžádaná soudem) vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem dne 11.2.2024 smlouvu o zápůjčce, dle které žalobkyně poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a 4 000 Kč dne 11.2.2024 a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu do 12.3.2024. Na tuto zápůjčku žalovaný dosud neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti žalobkyně neměla a nenavrhovala ani k tomu žádné další dokazování. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 30.1.2025 a zaslána doporučeně žalovanému. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že by řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když nebylo doloženo, že by žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a výdajovou stránku žalovaného, jeho osobní a majetkovou situaci před poskytnutím zápůjčky a zjistila tak to, zda je žalovaný schopen ve sjednané lhůtě (jednoho měsíce) vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím s ohledem na své osobní a majetkové poměry.
5. Soud byl při ústním jednání dne 23.4.2026 připraven žalobkyni poučit dle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k osobní a majetkové situaci žalovaného, výši jeho příjmů a jeho výdajovou stránku před poskytnutím zápůjčky. Tím, že se žalobkyně ani její právní zástupce k jednání nedostavili, zbavili se tak možnosti být soudem poučeni o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní k otázce úvěruschopnosti žalovaného.
6. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn (bod 3. odůvodnění), odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní jako poskytovatelem předána peněžní částka v celkové výši 20 000 Kč (16 000 Kč + 4 000 Kč), vyplacena mu na jeho běžný účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr (zápůjčku) podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaný na poskytnout částku nevrátil ničeho. Na předmětnou smlouvu zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalovaného, jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.
13. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce reálně nijak (neměla o tom žádné důkazy, že by vůbec ověřovala úvěruschopnost žalovaného), natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, když nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. a počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).
14. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.
15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o zápůjčce je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu v celkové výši 20 000 Kč, žalovaný dosud nevrátil ničeho, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 20 000 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 30.1.2025 a zaslána žalovanému doporučeně, nicméně žalovaný ničeho na tuto předžalobní upomínku nezaplatil. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když zatím nebylo možné žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení, když splatnost je určena teprve tímto rozsudkem s ohledem na shora citovanou právní úpravu.
16. Částku 20 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.
17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když její procesní neúspěch představuje částka 13 440 Kč (a také úrokové příslušenství), když v této části byla žaloba zamítnuta. Uvedený procesní neúspěch tak představuje 40,2 % z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 700 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis výzvy k plnění). Za tyto tři úkony by mu náležela odměna ve výši 2 100 Kč. Dále by mu náležela náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21 % DPH ve výši 504 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 438 Kč činí při plném úspěchu 4 342 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze 59,8 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 40,2 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 4 342 Kč náleží z této částky pouhých 19,6 %, tj. částka po zaokrouhlení 851 Kč. Tyto náklady po zaokrouhlení ve výši 851 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).