Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 9 272,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 272,28 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení,b) částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročněz částky 2 300 Kč od 7. 10. 2024 do zaplacení,z částky 2 300 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení,z částky 2 300 Kč od 8. 10. 2024 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].
III. Česká republika nemá proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 172,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním,, že poskytla žalovanému zdravotní péči, a to lékařské vyšetření osoby podezřelé z požití alkoholu dne 2 x 21. 9. 2024 a 22. 9. 2024 a zajistila následný pobyt v protialkoholní záchytné stanici (PAZS), v důsledku čehož jí vznikl nárok na úhradu poplatku v celkové výši 3 x 2 300 Kč, žalovaný uznal své dluhy vůči žalobkyni co do důvodu i výše s tím, že částky 3x 2 300 Kč zaplatí do 14 dnů od podpisu uznávacích prohlášení. Dále žalobkyně poskytla žalovanému dne 20. 9. 2024, 21. 9. 2024 a 22. 9. 2024 ošetření na centrálním urgentním příjmu žalobkyně, kdy v době ošetření žalovaný nedoložil zdravotní pojištění, to znamená, že je žalobkyní veden jako samoplátce. Žalobkyně tedy dne 30. 10. 2024 vystavila daňový doklad č. [hodnota] na částku 9 272,28 Kč s datem splatnosti 29. 11. 2024, který zaslala žalovanému doporučeně s dodejkou dne 1. 11. 2024. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala dne 19. 5. 2025 žalovanému předžalobní upomínku, na kterou žalovaný nikterak nereagoval.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V řízení soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno] republiky s bydlištěm na území [Anonymizováno] republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc soudů České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že Česká republika i [Anonymizováno] republika jsou členy Evropské Unie, aplikoval soud na posouzení mezinárodní příslušnosti čl. 7. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Ohledně místní příslušnosti soud dovodil, že rozhodné není bydliště žalovaného (které je jako jeho trvalé bydliště evidované v [Anonymizováno] republice), ale rozhodné je místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty (viz č.l. 7 bod 1/ písm. b/, druhá odrážka Nařízení). Zdravotní péče byla poskytnuta žalovanému ve [adresa] v zařízení žalobkyně. Tím pak byla dána i místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku-Místku.
4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.
5. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, kterými byly 3x uznávací prohlášení a daňový doklad č. [hodnota] ze dne 30. 10. 2024, předžalobní upomínka ze dne 19. 5. 2025, že žalovanému v souvislosti s tím, že požil alkohol byla ve dnech 2 x 21. 9. 2024 a 22. 9. 2024 poskytnuta zdravotní služba a zajištěn následný pobyt na PaZS žalobkyně, za které se zavázal v uznávacím prohlášení žalovaný uhradit žalobkyni částku 3 x 2 300 Kč do 14 dnů od podpisu uznávacích prohlášení. Dále pak žalobkyně poskytla žalovanému ve dnech 20. až 22. 9. 2024 ošetření na centrálním urgentním příjmu žalobkyně, za což jako samoplátce byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni za zdravotní péči celkem částku 9 272,28 Kč. Žalovaný ani po upomínce žalobkyně a ani po předžalobní upomínce právní zástupkyně žalobkyně ze dne 19. 5. 2025 neuhradil v součtu částku 16 172,28 Kč. Soud tak vzal za prokázaný skutkový závěr tak, jak je popsán žalobkyní pod bodem 1. tohoto odůvodnění.
6. Soud věc posoudil a dospěl k závěru, že uvedenou částku v souhrnné výši 6 900 Kč byl žalovaný povinen hradit žalobkyni za své pobyty v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, když za dopravu a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba, v daném případě žalovaný. Žalovaný navíc své nároky vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše, a tedy nároky na zaplacení shora uvedených částek jsou odůvodněny ustanovením § 2053 občanského zákoníku, a to v souhrnné výši 6 900 Kč (3 x 2 300 Kč). Dále soud z listin předložených žalobkyní k nároku o zaplacení 9 272,28 Kč zjistil, že skutkový stav odpovídá tvrzením žalobkyně uvedeným v bodě 1. tohoto odůvodnění, pro stručnost na něj soud odkazuje. Nárok žalobkyně o zaplacení 9 272,28 Kč má oporu v ustanovení § 2636 občanského zákoníku, podle něhož má poskytovatel, zde žalobkyně, právo proti příkazci, zde proti žalovanému, právo na zaplacení odměny za poskytnutou zdravotní péči, a to za situace, že tato zdravotní péče poskytnutá žalovanému žalobkyní nebyla uhrazena z jiných zdrojů. Zde v tomto konkrétním případě pak z jiných zdrojů uhrazena žalobkyni nebyla, neboť ke dni poskytnutí této zdravotní péče žalovanému nebyl žalovaný pojištěn u žádné ze zdravotních pojišťoven. Nárok na zaplacení úroků z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše vychází z § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku, což má oporu v § 160 odst. 1, věta prvá před středníkem o.s.ř.
7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 400 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právní zástupkyni žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 1 200 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč). Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč činí 2 300 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
8. Výrokem III. soud rozhodl o tom, že Česká republika nemá proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, což souvisí s tím, že účastníci mají právo jednat ve své mateřštině, což jim zajišťuje ustanovení § 18 odst. 1 o.s.ř. V souvislosti se zajištěním tohoto práva ve vztahu k žalovanému soud ustanovil tlumočníka a náklady řízení vzniklé v souvislosti s přetlumočením listin z českého jazyka do polského jazyka je realizací práva dle ustanovení § 18 odst. 1 o.s.ř., a náklady z toho vzniklé ponese Česká republika, když tyto náklady nelze přenést na žalobkyni, která byla v řízení procesně úspěšná, ve vztahu k žalovanému pak šlo o zajištění jeho práva jednat v mateřštině.