Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo 3703-223781/0710, VS: 1911026925, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 520,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 4. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované úvěr výši 10 000 Kč na bankovní účet žalované č. [č. účtu] pod VS: [var. symbol], který měl být splacen nejpozději dne 4. 10. 2024. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 3 000 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě tohoto dluhu, avšak žalovanou částku dosud neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Ze Smlouvy o úvěru ze dne 4. 9. 2024, č. [hodnota], zjistil, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku spolu s úroky a poplatky do 4. 10. 2024. Žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila ničeho. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 12. 11. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [č. účtu], na který byla zaslána částka 10 000 Kč, je žalovaná a na tento účet byla ke dni 5. 9. 2024 připsána tato částka. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 28. 8. 2025, a požádala žalovanou o úhradu dluhu do 3 dnů. K úvěruschopnosti žalované nebyla žalobkyní poskytnuta žádná tvrzení a ani nebyla doložena žádnými důkazy, a to přes skutečnost, že k tomu byla žalobkyně vyzvána soudem dne 10. 10. 2025.
5. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k jejímu vrácení do 3 dnů. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4. 9. 2024 uzavřena úvěrová smlouva a ke dni 5. 9. 2024 byly na účet žalované zaslány prostředky žalobkyně ve výši 10 000 Kč. Z této částky žalovaná dosud nevrátila ničeho. Zda před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, nebylo v řízení ničeho tvrzeno ani prokázáno, a to ani přes výzvu soudu. Žalobkyně tak nesplnila ani povinnost tvrzení a ani povinnost důkazní ve vztahu k této otázce. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala ani příjmové poměry, ani výdajové poměry na straně žalované, ani jaké jsou její osobní a majetkové poměry.
6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně dostatečně netvrdila a ani nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání toho, že by řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 87 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 10 000 Kč náležející nyní žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná z této částky dosud ničeho nevrátila, a proto bezdůvodné obohacení žalované stále činí 10 000 Kč.
12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 10 000 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny. Na úrok z prodlení dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze Smlouvy měl být uhrazen původně do 1 měsíce od uzavření smlouvy o úvěru, ten již uplynul, výše dluhu pak představuje 10 000 Kč, přičemž poměry žalované nebylo možné zjistit, když se žalovaná k žalobě nevyjádřila. Soud proto vyšel z toho s ohledem na okolnosti případu, že je namístě za podpůrné aplikace § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. uložit žalované povinnost k úhradě dlužné částky do 3 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
14. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta pro neplatnost smlouvy o úvěru, a to v rozsahu, který odpovídá požadovaným úrokům z prodlení (viz výrok I. a výrok II. tohoto rozsudku), a to s odůvodněním a oporou o shora uvedený závěr korespondující s citovanou právní úpravou smlouvy o spotřebitelském úvěru.
15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 13 000 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když její procesní neúspěch představuje částka 3 000 Kč, když v této části byla žaloba zamítnuta. Uvedený procesní neúspěch tak představuje 23% z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 400 Kč (3 x 400 Kč za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis výzvy k plnění). Za tyto tři úkony by mu náležela odměna ve výši 1 200 Kč. Dále by mu náležela náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč činí při plném úspěchu 2 815 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze cca 77 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 23 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 2 815 Kč náleží z této částky pouhých 54 %, tj. částka 1 520,10 Kč. Tyto náklady ve výši 1 520,10 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).