19 C 287/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 54 162 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došloa) dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 29 514 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 17 626 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25,23 % ročně a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 11 888 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 2 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 10. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 6. 2020. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 48 958,71 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 26 823,69 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 22 135,02 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 973,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 587,93 Kč, úroků ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 823,69 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 823,69 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobkyni s účinností ke dni 28. 1. 2022. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 10 555,29 Kč.b) dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota]. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 8 668 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 131 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 291 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 246 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 12měsíčních splátkách po 1 806 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 5. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 6. 2020. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 5 203,29 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3 620,53 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 1 582,76 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 959,25 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 628,30 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 620,53 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 620,53 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobkyni s účinností ke dni 28.01.2022. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 16 464,71 Kč.Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužných částek, avšak ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

4. Soud z listin označených žalobkyní, kterými byly: smlouva o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], smlouva o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. [hodnota] a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022 včetně dokladu o odeslání ze dne 24. 2. 2022, předžalobní výzva k plnění ze dne 3. 8. 2022 včetně dokladu o odeslání, zákaznických karet ze dne [datum] a [datum], tabulek umoření, vzal soud za prokázané: podle smlouvy o úvěru ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 13 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyni vrátit nejpozději do 3. 5. 2021 a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatek ve výši 8 668 Kč, zavázal se tedy vrátit celkem částku 21 668 Kč v měsíčních splátkách po 1 806 Kč. Dosud vrátil na uvedenou půjčku celkem částku 16 464,71 Kč. Podle smlouvy o úvěru ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyni vrátit nejpozději do 15. 10. 2021 a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatek ve výši 29 514 Kč, zavázal se tedy vrátit celkem částku 59 514 Kč v měsíčních splátkách po 2 480 Kč. Dosud vrátil na uvedenou půjčku celkem částku 10 555,29 Kč.

5. Před uzavřením obou smluv o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr a zápůjčku splácet. Na základě jakých skutečností, případně jakých dokladů byla tato úvěruschopnost žalovaného zkoumána a případně s jakým výsledkem, žalobkyně měla k dispozici dle zákaznických karet pouze pracovního smlouvu žalovaného, výplatní pásky předcházející dva měsíce před poskytnutím zápůjčky a úvěru. Doklady o výdajích žalovaného, dalších příjmech domácnosti ve výši 10 000 Kč, případně 18 000 Kč, jakož i k odhadovaným měsíčním výdajům žadatele ve výši 7 000 Kč (ke dni 15. 10. 2019) a 11 000 Kč (ke dni 3. 5. 2019) právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici při posouzení úvěruschopnsoti neměla, jak vyplývá ze zákaznických karet. Proto soud nevzal za prokázané, že by v případě úvěru ve výši 30 000 Kč a zápůjčky ve výši 13 000 Kč byla řádně právní předchůdkyní žalobkyně ověřena úvěruschopnost žalovaného.

6. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením každé, které smlouvy o úvěru ke dni [datum] a o zápůjčce ke dni [datum] řádně zkoumala. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele – [právnická osoba], a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 1. 2022, s účinností postoupení ke dni 28. 1. 2022. Výzvou k zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvou vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradám jeho dluhů.

7. Na základě shora uvedených zjištění z listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru dne [datum] a o zápůjčce dne [datum]. Žalovaný převzal od právní předchůdkyně žalobkyně částky 30 000 Kč dne 15. 10. 2019, z této částky dosud vrátil pouze 10 555,29 Kč a dluží tak 19 444,71 Kč, a 13 000 Kč dne 3. 5. 2019, z této částky dosud vrátil 16 464,71 Kč, proto na vyčerpanou jistinu již nedluží ničeho. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru a o zápůjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného vrátit ve 24 splátkách 2 480 Kč a ve 12 splátkách 1 806 Kč měsíčně poskytnutý úvěr a zápůjčku. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru a zápůjčce řádně nezkoumala výdajové poměry na straně žalovaného, neboť kdyby tyto řádně zkoumala, musela by dospět k závěru, že disponibilní částka, která žalovanému zbývala po odečtení jeho skutečných životních nákladů a již prováděných srážek (kdy se vycházelo u výdajů pouze z částky 11 000 Kč, případně 7 000 Kč, a to pro celou rodinu včetně jedné vyživované osoby), neodpovídá reálným životním nákladům, navíc nebyly ani ověřeny další příjmy rodiny ve výši 10 000 Kč a 18 000 Kč, nebylo vůbec vysvětleno z jakého důvodu od 3. 5. 2019 do 15. 10. 2019 klesly odhadované měsíční výdaje žalovaného z částky 11 000 Kč na pouhých 7 000 Kč. Nebyly tedy dostatečně správně vyhodnoceny zjištěné poměry žalovaného, které by ospravedlnily závěr, že žalovaný je tzv. úvěruschopný z hlediska odborného posouzení právní předchůdkyně žalobkyně, a to ani ke dni [datum] a ani ke dni [datum].

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když tato žalobní tvrzení (o tom, že právní předchůdkyně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného nebyla prokázána). Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv o úvěru s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně dostatečně netvrdila a ani nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání toho, že by její právní předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 87 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částky 30 000 Kč a 13 000 Kč náležející nyní žalobkyni (po postoupení pohledávky), aniž by pro takové platby existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný z částky 13 000 Kč vrátil dosud 16 464,71 Kč a z částky 30 000 Kč vrátil dosud 10 555,29 Kč, a proto bezdůvodné obohacení žalovaného stále činí z částky 30 000 Kč jen 19 444,71 Kč, u částky 13 000 Kč obdržené od právní předchůdkyně žalobkyně již žalovaný nedluží ničeho, když celou tuto částku již vrátil.

14. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalovaného jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.

15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 19 444,71 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny (z 30 000 Kč). Na úroky z prodlení dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze smlouvy o úvěru měl být uhrazen původně do 15. 10. 2021 , tento termín již uplynul, výše dluhu pak představuje 19 444,71 Kč, přičemž poměry žalovaného nebylo možné zjistit, když se žalovaný k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud proto vyšel z toho s ohledem na okolnosti případu, že je namístě za podpůrné aplikace § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. uložit žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky do 3 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta pro neplatnost obou smluv o úvěru, a to v rozsahu, který odpovídá rozdílu mezi nároky uplatněnými žalobou a těmi, které byly k zaplacení přiznány žalobkyni (viz výrok I. a výrok II. tohoto rozsudku), a to s odůvodněním a oporou o shora uvedený závěr korespondující s citovanou právní úpravou smlouvy o spotřebitelském úvěru.

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v tomto směru je zřejmé, že procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, ovšem žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.