Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 999,96 Kč to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 626,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 984,18 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení a částku 1 065,84 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 19 692,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne 1. 12. 2024. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše 14 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 31. 12. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 25. 5. 2026. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dotazem na celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: dne 1. 12. 2024 částky 202 Kč, 1 000 Kč, 1 500 Kč, 805 Kč a 251 Kč, dne 2. 12. 2024 částky ve výši 815 Kč, 360 Kč, 500 Kč, dne 3. 12. 2024 částky 253 Kč a 2 311 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 1. 4. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2. 4. 2025. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 18 626,68 Kč a 1 065,84 Kč, přičemž žalované částky se skládají z jistiny 7 999,96 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 159,22 Kč, smluvního úroku ve výši 9 642,50 Kč a poplatku za službu Presto 825 Kč. Žalobkyně byla oprávněna požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 31. 12. 12024, žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od 1. 1. 2025 do 1. 4. 2025, tj. částku 1 065,84 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak dlužná částka v součtu 19 692,52 Kč s příslušenstvím dosud nebyla uhrazena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.
4. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 1. 12. 2024, předpis denních splátek, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, identifikované příjmy, výpis o posouzení úvěruschopnosti, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, výzva k úhradě ze dne 5. 8. 2025, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem na platformě internetových stránek [www] dne 1. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, dle které žalobkyně poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky celkem ve výši 7 997 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku formou denních splátek, smluvených v označené smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru, což však neplnil. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 8. 12. 2025 vyžádané k důkazům soudem, vzal soud za prokázané, že účet číslo: [č. účtu] patří žalovanému a v období 1. 12. 2024 do 3. 12. 2024 byly připsány na výše uvedený účet tyto částky: dne 1. 12. 2024 částky 202 Kč, 1 000 Kč, 1 500 Kč, 805 Kč a 251 Kč, dne 2. 12. 2024 částky ve výši 815 Kč, 360 Kč, 500 Kč, dne 3. 12. 2024 částky 253 Kč a 2 311 Kč, celkem tedy částka 8 000 Kč. Soud si vyžádal od žalobkyně doklady k tvrzenému prověřování úvěruschopnosti žalovaného výzvou ze dne 29. 10. 2025, když k tomuto žalobkyně nepředložila vyjma dotazů na veřejné rejstříky žádné další doklady (o příjmech či výdajích žalovaného). Na výzvu soudu již žalobkyně nereagovala a žádné doklady o ověření příjmů či výdajů žalovaného soudu předloženy nebyly. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v tomto ohledu prokázala pouze to, že, úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích, avšak jakým konkrétním způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 1. 12. 2024 prozkoumala příjmy, výdaje, osobní stav žalovaného, jeho případné vyživovací povinnosti, soudu ani k výzvě sděleno nebylo, proto vůbec nebylo identifikováno (tvrzeno) z jakých konkrétních údajů žalobkyně vycházela při svém závěru o tom, že žalovaný je tzv. úvěruschopný. Upomínka byla vyhotovena dne 5. 8. 2025 a zaslána doporučeně žalovanému, dosud žalovaný žalobkyni na žalovaný dluh ničeho nezaplatil.
5. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když nebylo doloženo, že by žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného a rovněž tak nebylo zřejmé jakým způsobem žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je tzv. úvěruschopný, když žalobkyně měla reálně k dispozici pouze výpisy z veřejných databází, avšak již nikoli doklady o příjmech a výdajích žalovaného, resp. ani k výzvě soudu ze dne 29. 10. 2025 tyto doklady nedoložila.
6. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní jako poskytovatelem zaslána na jeho účet peněžní částka celkem ve výši 8 000 Kč jako jistina ve formě úvěru, vyplacená mu na běžný účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr, žalovaný na poskytnout částku dosud ničeho nevrátil, z této částky (jistiny) pak žalobkyně požaduje uhradit celkem 7 999,96 Kč.
7. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalovaného, jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.
14. Žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjišťovala, resp. neověřovala majetkové poměry žalovaného, jeho reálné skutečné výdaje, a počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
15. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 1. 12. 2024 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.
16. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, ze které žalobkyně žalobou, kterou je soud vázán, požaduje částku 7 999,96 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 8 000 Kč, ze které žalobkyně žádá vrátit 7 999,96 Kč, tuto částku žalovaný dosud nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 7 999,96 Kč. Upomínka byla vyhotovena 5. 8. 2025, nicméně žalovaný ničeho na tuto předžalobní upomínku nezaplatil. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 7 999,96 Kč) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když zatím nebylo možné žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení, když splatnost je určena teprve tímto rozsudkem s ohledem na shora citovanou právní úpravu. Zamítnuta byla žaloba i v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 065,84 Kč, když toto zajištění, smluvené v absolutně neplatné smlouvě o revolvingovém úvěru, je rovněž neplatné, a to ze stejného důvodu, pro který nebylo možné vyhovět žalobě o zaplacení jiných částek než částky 7 999,96 Kč.
17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v tomto směru je zřejmé, že procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, ovšem žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.