Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 367 158,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 126 934,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 459 502,47 Kč od 22.1.2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 211,05 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] M. K..
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve [adresa] soudní poplatek ve výši 3 211,50 Kč na účet číslo [č. účtu], VS: [var. symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 494 092,72 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 510 000 Kč, který měl být zaplacen v pravidelných měsíčních splátkách po 6 817 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 21.1.2024 zesplatnila. Žalovaná částka ve výši 494 092,72 Kč se sestávala z částky jistiny ve výši 459 502,47 Kč, částky 5 444 Kč za poplatky, částky 10 300,30 Kč, což představovalo úroky s úrokovou sazbou 7,99 % ročně, dále z částky 18 845,95 Kč, což představovalo úroky z prodlení běžící po dni splatnosti do 1.5.2024. Následně pak dne 23.4.2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni ke dni 1.5.2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 16.5.2024. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila dosud částku 142 841,80 Kč.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzováno a vyhodnocena na základě údajů od žalované, dále pak výpisy z jejího běžného účtu, lustrací ve veřejných rejstřících i v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě takto zjištěných údajů pak právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotí bonitu žalované, když zjistila že příjem žalované se pohybuje okolo 21 548 Kč měsíčně, výdaje za nájem byly nulové, dále ze statistických údajů vypočetla právní předchůdkyně žalobkyně částku nákladů žalované ve výši 11 902 Kč měsíčně. Celkové splátkové zatížení žalované činilo 8 317 Kč měsíčně (a to včetně jiných splátkových povinností), z čehož dospěla právní předchůdkyně žalobkyně, že žalované zbývalo na pokrytí jejích životních nákladů 13 231 Kč měsíčně. Žalované byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka ze dne 16.5.2024, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena.
3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, o částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne [právnická osoba], č. j. [spisová značka]. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6.3.2025. Předmětem řízení tak zůstal projednání žaloby o zaplacení částky 494 092,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 459 502,47 Kč od 22.1.2024 do zaplacení.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a označenými jako rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], příjmové transakce zaúčtované na účet č. [č. účtu] za dobu od 1.8.2020 do 18.8.2021, žádost o poskytnutí úvěrového produktu z 18.8.2021, posouzení úvěruschopnosti klienta z 1.9.2021, smlouva o úvěru ze dne [datum], výzva k uhrazení závazku, předžalobní upomínka ze dne 16.5.2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.5.2024, z nichž vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 510 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet ve výši 6 817 Kč měsíčně, přičemž úvěr měl být nejpozději zaplacen do 10.6.2030. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databází, vnitřních databází právní předchůdkyně žalobkyně, dále pak zjištěním příjmů na účet žalované za období od 1.8.2020 až 18.8.2021, z něhož bylo vyhodnoceno, že žalovaná má měsíční průměr v příjmech ve výši 17 747 Kč. Dále bylo zjištěno, oproti tomu, co bylo uvedeno v posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 1.9.2021, že žalovaná byla dříve vdaná za [jméno FO], se kterým měla dvě děti [jméno FO] (narozená v roce [Anonymizováno]) a [jméno FO] (narozeného v roce [Anonymizováno]). Otec dětí pak platil na tyto děti výživné v celkové výši 3 800 Kč. Jaké byly skutečné výdaje žalované ke dni uzavření úvěrové smlouvy, zjištěno nebylo, neboť ze shora označeného rozsudku ze dne [datum] vyplývalo, že žalovaná bydlí s dětmi v bytě o velikosti 3+1, ve kterém platí nájemné a inkaso ve výši 9 900 Kč, avšak v posouzení o úvěruschopnosti klienta tato částka zmíněná není (je uvedena, že žalovaná má výdaje ,,ve výši 0 Kč“). Rovněž tak žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že má nulové splátky na jiné úvěry, což však nebyla pravda, neboť sama právní předchůdkyně žalobkyně do posouzení o úvěruschopnosti klienta uvedla, že zjistila že žalovaná splácí revolvingový úvěr s orientační splátkou 1 600 Kč a hotovostní úvěr se splátkou 2 781 Kč. Žalobkyně ani po poučení dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. při jednání dne 9.7.2025 nedoplnila k výzvě soudu další údaje k úvěruschopnosti žalované, když ze shora popsaného dokazování k této otázce nebylo možné vzít za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované. Předžalobní upomínka zůstala bez reakce žalované.
6. Soud hodnotil všechny důkazy jednotlivě jakož i ve vzájemných souvislostech, přičemž tyto důkazy vyhodnotil jako věrohodné. Soud neprováděl veškeré důkazy označené žalobkyní, jde o tu část důkazů, které se vztahovaly k úvěrovému účtu žalované, neboť s ohledem na právní posouzení tohoto případu, byly tyto důkazy nadbytečné, když soud vycházel z toho, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, jak je uvedeno v dalších bodech tohoto odůvodnění.
7. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, když nebylo možné vyhodnotit z údajů, které měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici (žalovaná jako samoživitelka, žijící se dvěma nezletilými dětmi ve věku [Anonymizováno], s příjmem 17 747 Kč, výživným 3 800 Kč, dalšími závazky ve výši 2 781 Kč měsíčně a 1 500 Kč měsíčně, bez reálně zjištěných skutečných výdajů žalované), že žalovaná bude do budoucna schopna měsíčně splácet na poskytnutý úvěr částku ve výši 6 817 Kč. Kdyby totiž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila skutečnou výdajovou stránku žalované, její osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru a zjistila tak to, zda je žalovaná skutečně schopna měsíčně splácet 6 817 Kč, musela by dospět k závěru, že z údajů, které měla k dispozici o žalované, není možné uzavřít, že žalovaná bude měsíčně schopna platit na úvěr 6 817 Kč za dané situace.
8. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalované jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 510 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená jí bezhotovostně ve dvou částkách, a to ve výši 166 875,60 Kč a 343 124,40 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaná na poskytnout částku vrátila pouze 142 841,80 Kč. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalované není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalované jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.
15. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně, tj. s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené výdaje žalované, do výdajů zahrnula pouze nějakou statistickou částku ve výši 11 902 Kč, vůbec není zřejmé, co v této částce má být zohledňováno, když před uzavřením úvěrové smlouvy jen za bydlení platila žalovaná 9 900 Kč, měla dvě děti, byla samoživitelkou, splácela další dva úvěry ve výši přes 4 200 Kč měsíčně, a měla doložitelný příjem pouze ve výši 17 747 Kč a částku 3 800 Kč jako výživné na nezletilé děti. Počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).
16. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.
17. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené její možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované jistinu ve výši 510 000 Kč, žalovaná dosud vrátila 142 841,80 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku toliko ve výši 367 158,20 Kč.
18. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když zatím nebylo možné žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení, když splatnost je určena teprve tímto rozsudkem s ohledem na shora citovanou právní úpravu.
19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšnému žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když její procesní neúspěch představuje částka ve výši rozdílů 600 327 Kč - 367 158,20 Kč (jistina ve výši 126 934,52 Kč, dále pak požadované úroky a úroky z prodlení vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku), když v této části byla žaloba zamítnuta (případně zastavena). Uvedený procesní neúspěch tak představuje 39 % z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta 10 140 Kč za jeden úkon právní služby (z punkta věci 459 502,47 Kč) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Právní zástupce žalobkyně učinila za řízení čtyři úkony právní služby, představující přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, sepis kvalifikované výzvy k plnění a účast u ústního jednání dne 9.7.2025. Za tyto čtyři úkony mu při plném procesním úspěchu náleží odměna ve výši 40 560 Kč. Dále by mu náležela náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 x 300 Kč a 1x 450 Kč, tj. částka 1 350 Kč, dále 21% DPH ve výši 8 801,10 Kč, a také částka 22 975,50 Kč za zaplacený soudní poplatek (z punkta věci 459 502,47 Kč). V součtu při plném úspěchu by žalobkyni náležela částka za náklady řízení ve výši 73 686,60 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze cca 61 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 39 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 73 686,60 Kč náleží z této částky pouhých 22 %, tj. částka 16 211,05 Kč. Tyto náklady ve výši 16 211,05 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
20. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 459 502,47 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 4 % ovšem z částky 494 092,72 Kč, tj. 19 764 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 22 975,50 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 3 211,50 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).