Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 663,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 663,80 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 8 000 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 10 663,80 Kč s příslušenstvím, kterou měla žalovaná dlužit žalobkyni za to, že žalobkyně dodávala žalované pro potřeby domácnosti na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené na dobu neurčitou dne 12. 8. 2024 do jejího odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu. Žalovaná se zavázala za dodávanou komoditu zaplatit příslušné částky dle ceníků žalobkyně platných pro dané fakturační období se splatností uvedenou na faktuře, žalobkyně tak vyúčtovala žalované za odebranou elektřinu fakturou VS [var. symbol] ze dne za období od 26. 8. 2024 do 9. 1. 2025 částku ve výši 1 631,81 Kč se splatností dne 11. 2. 2025, následně byla uvedená faktura opravena daňovým dokladem VS [var. symbol] ze dne 17. 2. 2025 na částku 2 463,80 Kč, za toto fakturační období žalovaná neuhradila ničeho. Žalované byla zaslána upomínka ze dne 21. 11. 2024 za prodlení se zaplacením zálohy za měsíc 9/2024 splatná dne 15. 9. 2024, za měsíc 10/2024 splatná dne 15. 10. 2024. Smluvní strany si dohodly pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení, žalobkyně tak vyúčtovala žalované pokutu ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč). Smlouva o sdružených službách za dodávku elektřiny byla uzavřena na dobu určitou, konkrétně na 15 měsíců od data 26. 8. 2024 s možností automatické prolongace smlouvy. Smlouva byla ukončena předčasně z důvodů opakovaného porušení platebních povinností. Žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 8 000 Kč (10 měsíců x 800 Kč fakturou VS [var. symbol] ze dne 9. 1. 2025, splatnou 20. 1. 2025. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 20. 5. 2025, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z listin označených jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 12. 8. 2024, faktur č. VS: [var. symbol], VS [var. symbol] a VS [var. symbol], Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, upomínky, předžalobní upomínka, ceník elektřiny, soud učinil skutková zjištění, která plně odpovídají skutkovým tvrzením žalobkyně uvedeným žalobkyní v žalobních v tvrzeních a pro stručnost na ně soud odkazuje a současně je přejímá jako svá skutková zjištění. A z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázaná shora uvedená skutková zjištění, když navíc soud vycházel také z toho, že tato skutková zjištění byla mezi účastníky nesporná s ohledem na žalované doručenou výzvu k vyjádření k žalobě ze dne 10.5.2022, ve které byla žalovaná vyzvána k vyjádření s tím, že nevyjádří-li se, bude soud pokládat tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě o věci rozhodne.
5. Po právní stránce soud posoudil nároky žalobkyně o zaplacení částky 2 463,80 Kč podle ustanovení § 2079 o.z., nárok žalobkyně o zaplacení 200 Kč ve smyslu Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny (VOPD), ve kterých byly sjednány poplatky za zasílání upomínek v případě dlužných částek za úhrady nezaplacených faktur, a dospěl k závěru, že žaloba je v těchto částech nároků důvodná. Soud má nejprve za to, že mezi stranami sporu byly platně uzavřena kupní smlouva na dodávky elektřiny 12. 8. 2024, a to dle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Na základě takto uzavřené smlouvy vznikl žalobkyni závazek dodávat žalované do sjednaného odběrného místa elektřinu, a žalovaná se zavázala elektřinu v daném místě odebírat a zaplatit za ni dohodnutou kupní cenu. Tato cena měla být žalovanou hrazena formou záloh a následného vyúčtování (faktury), které bylo podle smlouvy splatné v konkrétním termínu uvedeném na vyúčtování. Jelikož žalovaná takto žalobkyni neuhradila za jí dodanou elektřinu uvedenou částku 2 463,80 Kč, čímž tak řádně a včas nesplnila svůj závazek, dostala se tak s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vždy dnem následujícího po dni splatnosti uvedených faktur do prodlení. Povinnost k zaplacení částky 2 x 100 Kč za upomínky žalobkyně pak vyplývá z všeobecných obchodních podmínek dodávek elektřiny a plynu, jež byly součástí smluv o dodávce elektřiny. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění od právní moci rozsudku pak má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř..
6. V případě nároku o zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím jako nároku žalobkyně z titulu smluvní pokuty za porušení povinností žalovanou k předčasnému ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny po dobu trvání smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny od uzavření této smlouvy po dobu dalších 15 měsíců, soud neshledal tento nárok důvodným, v této části proto žalobu s dále uvedeným odůvodněním zamítl.
7. Podle ust. § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Pokud se žalovaná nepřiměřeného ujednání nedovolala, má to za následek jeho neplatnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 387/2016 ze dne 31. 10. 2017, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2019), a to neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že úprava závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem je součástí tzv. spotřebitelského práva, jehož právní normy mají charakter norem kogentních, tedy norem, jejichž porušení je vnímáno jako narušení veřejného pořádku (ust. § 1 odst. 2 o.z.). Ujednání o zaplacení žalované částky ve výši 8 000 Kč nelze posoudit ani podle ustanovení o odstupném, neboť z textu ujednání není možné dovodit, že by v důsledku zaplacené „smluvní pokuty“ mělo dojít k zániku závazkového vztahu mezi účastníky.
8. Smluvní pokuta sjednaná ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele (ust. § 1813 o.z.), a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle ust. § 1815 o.z. nepřihlíží a které musí soud aplikovat z úřední povinnosti (ex officio), aniž by se žalovaná takového postupu dovolávala. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny, které jsou formulářovými smlouvami, nikoliv individuálně sjednanými, žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzují. Smluvní pokuta je tedy ve smlouvě využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalované. Navíc předmětná smluvní pokuta je ve své podstatě skrytým odstupným za předčasné ukončení smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele elektřiny. Nemohla by tak obstát argumentace žalobkyně, že jde o kompenzaci za neuskutečnění dodávky, neboť smluvní pokuta byla vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená „škoda“, která má být pokutou paušálně kompenzována, by žalobkyni mohla vznikat i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by v odběrném místě žalované nebyla elektřina reálně odebírána (šlo by o tzv. nulový odběr). Sama žalobkyně by musela zajistit distribuční kapacitu a nakoupit elektřinu dávno před tím, než měla být žalované dodána, reálně tedy mnohem dříve, než byla smlouva mezi stranami vůbec uzavřena. Jde o standardní náklad a riziko podnikání žalobkyně, které se předmětnými smluvními pokutami snaží přenášet na spotřebitele. V případě předčasného ukončení smlouvy jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku elektřiny jinému zákazníkovi, takže tato „škoda“ vůbec nemusí vzniknout.
9. Problematika závazků na dobu určitou byla v minulosti již řešena na úseku telekomunikačních služeb v poměrech zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), kdy z důvodu rozbití monopolu v telekomunikacích vzniklo konkurenční prostředí, v němž si zákazníci mohli začít zdarma vybírat poskytovatele těchto služeb, avšak současně v rámci konkurenčního boje došlo u řady poskytovatelů ke vzniku praktik zakomponovaných do formulářových smluvních návrhů, prostřednictvím nichž se poskytovatelé těchto služeb snažili udržet zákazníky po nepřiměřeně dlouhou dobu mimo hospodářskou soutěž, například právě uzavíráním smluv na dobu určitou s automatickou prolongací a stanovením nepřiměřeně vysokých sankcí v případě předčasného ukončení smlouvy. Kvůli těmto praktikám, které ve svém důsledku vedly k výraznému narušení hospodářské soutěže a k překážkám řádného fungování vnitřního trhu, byly do zákona o elektronických komunikacích přijaty limity a opatření, které tuto činnost regulovaly a mezi něž patří například stanovení maximální doby trvání závazku na dobu určitou (ust. § 63 odst. 7 zákona) a zákaz automatického prodlužování smluv na další dobu určitou bez předchozího kontaktu zákazníka (ust. § 63 odst. 10 zákona), dále pak stanovení limitů pro finanční vypořádání závazků u předčasně ukončených smluv na dobu určitou (ust. § 63 odst. 1 písm. p) zákona) tak, aby výše tohoto vypořádání byla přiměřená poskytované službě.
10. Lze proto shrnout, že ve své pravé podstatě představují předmětné smluvní pokuty snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka – spotřebitele, který učinil tu „chybu,“ že uzavřel smlouvy na dobu určitou a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba regulovaná (na maximálně tři měsíce), tedy o snahu nepřiměřeně omezovat po určitou dobu jeho právo bezplatné volby dodavatele plynu či elektřiny, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje „odstupné“ za předčasné ukončení smluv (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovanou) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde po dobu 36 měsíců (u plynu) a 30 měsíců (u elektřiny), potenciálně však i na jakoukoli delší dobu. Sama žalobkyně ale podobně ve smlouvě omezována (sankcionována) není. Taková ujednání jsou zjevně nevyvážená v neprospěch spotřebitele a nelze k nim přihlížet.
11. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze v obdobných spotřebitelských věcech stejné žalobkyně vedených nejen pod sp. zn. 103 Co 16/2018, 22 Co 251/2019, 27 Co 99/2019, 27 Co 283/2019, 27 Co 345/2019, 30 Co 80/2019, 27 Co 16/2020, 27 Co 110/2020, 21 Co 219/2020, 21 Co 222/2020, 22 C 100/2021 či 21 Co 162/2021 a nemá důvod se od těchto závěrů odchylovat (srov. též § 13 o.z.). Samotnou výši sjednané pokuty již proto nebylo třeba z hlediska přiměřenosti posuzovat. S ohledem na uvedený právní závěr má soud za to, že v tomto řízení, kdy soud žalobu z části zamítal (o 8 000 Kč za smluvní pokuty), se jednalo o právní posouzení tohoto nároku, kdy nebylo potřeba pro tento závěr soudu nařizovat k projednání ústní jednání.
12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., procesně úspěšnějším účastníkem řízení by tak byla žalovaná, té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.