Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

19 C 91/2024

Soud: Okresní soud ve Frýdku-MístkuDatum rozhodnutí: 11. 12. 2024Č. j.: 19 C 91/2024-47Samosoudkyně: JUDr. Zuzana BenešováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 21. 3. 2025Předmět řízení: o zaplacení 35 383,76 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSFM:2024:19.C.91.2024.1
peněžité plněnísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (27) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 8 500 Kč,b) částku 1 400 Kč,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 15 433,46 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 001,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 517,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 410,35 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 918,40 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba o zaplacení částky 10 050,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 568,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 292,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 403,70 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 245,13 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení původně částky 41 294,02 Kč s tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. došloa) dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 659 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 370 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 795 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 340 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 24 164 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 726 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 16. 5. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 12. 7. 2022 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 10 918,40 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 491,95 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 005 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 410,08 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 838,57 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno.b) dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 456 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 410 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 244 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 620 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 16 730 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 195 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 13. 2. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 12. 7. 2022 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 5 245,13 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 158,57 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 205 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 621,76 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 899,54 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno.Pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedených smluv byly ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupeny žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, a to s účinností ke dni 7. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, avšak na žalovanou částku nebylo dosud ničeho uhrazeno.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný v případě první smlouvy zaplatil na poskytnutý úvěr částku 4 500 Kč a v případě druhé úvěrové smlouvy bylo žalovaným uhrazeno 7 600 Kč, dále pak žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 5 910,26 Kč, což představovalo u nároku na smluvní pokutě u smlouvy ze dne 16. 3. 2022 částku 2 941,52 Kč a u nároku na smluvní pokutě u smlouvy ze dne 13. 12. 2021 částku 2 968,74 Kč. Soud proto usnesením ze dne 20. 5. 2024, č.j. 19 C 91/2024-23 řízení ohledně částky 2 941,52 Kč na smluvní pokutě (nárok č. [hodnota]) a částky 2 968,74 Kč na smluvní pokutě (nárok č. [hodnota]) zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2, 4 občanského soudního řádu a žalobkyně se domáhala nynía) zaplacení částky 23 933,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 001,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 517,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 410,35 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 10 918,40 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení,b) částky 11 450,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 568,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 292,82 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 403,70 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 5 245,13 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván. Soud proto ve věci nařídil ústní jednání.

4. Soud z listin označených žalobkyní a provedených k důkazům, kterými byly: smlouva o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], smlouva o úvěru ze dne [datum] [Anonymizováno] č. [hodnota], předpis splátek ke smlouvě z 16. 3. 2022, předpis splátek ke smlouvě z 13. 12. 2021, transakční historie ke smlouvě z 16. 3. 2022, transakční historie ke smlouvě z 13. 12. 2021, smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. [hodnota], předžalobní výzva k plnění včetně dokladu o odeslání, žádost o úvěr ze dne [datum], žádost o úvěr ze dne [datum], složenky – důchody - výplatní doklad za dobu 1/2022-3/2022 a za dobu 10/2021-12/2021, sdělení ČSSZ ze dne 17. 1. 2022, vzal soud za prokázané: podle smlouvy o úvěru ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 13 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyni vrátit nejpozději do 16. 5. 2023 a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatek ve výši 6 370 Kč a další úhradu ve výši 1 795 Kč a 2 340 Kč a úrok v pevné výši 659 Kč, zavázal se tedy vrátit celkem částku 24 164 Kč v měsíčních splátkách po 1 726 Kč. Podle smlouvy o úvěru ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyni vrátit nejpozději do 13. 2. 2023 a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatek ve výši 4 410 Kč a další úhradu ve výši 1 244 Kč a 1 620 Kč a úrok v pevné výši 456 Kč, zavázal se tedy vrátit celkem částku 16 730 Kč v měsíčních splátkách po 1 195 Kč.

5. Před uzavřením obou smluv o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Na základě jakých skutečností, případně jakých dokladů byla tato úvěruschopnost žalovaného zkoumána a případně s jakým výsledkem, žalobkyně předložila doklady o platbách důchodu žalovanému Českou správou sociálního zabezpečení, kdy v případě poskytnutí úvěru ze dne [datum] měl žalovaný důchod 8 176 Kč a jeho výdaje byly 6 167 Kč, z toho však zde byly i srážky z důchodu, výživné ve výši 112 Kč a v případě smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne [datum] měl žalovaný důchod ve výši 7 474 Kč a jeho výdaje byly 5 960 Kč, z toho však zde byly i srážky z důchodu, výživné ve výši 300 Kč. Ani přes výzvu soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. u jednání dne 11. 12. 2024 žalobkyně žalobní tvrzení ohledně toho, z jakých dalších skutečností vyšla právní předchůdkyně žalobkyně při prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně ničeho dalšího nedoplnila, byť byla poučena, že nedoplnění žalobních tvrzení a důkazů může mít za následek její procesní neúspěch v této věci, když soud nevzal za prokázané, že by v případě obou úvěrů za situace, kdy žalovaný pobíral toliko invalidní důchod a jeho výdaje byly pouze stanoveny na hranici životního minima, bude schopen hradit sjednané splátky na úvěr, v případě pak úvěru poskytnutého v pořadí jako druhé dne 16. 3. 2022, již v součtu obou splátek měsíčně, tj. 1 195 Kč a 1 726 Kč.

6. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením každé které smlouvy o úvěru ke dni [datum] a [datum] řádně zkoumala. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele – [právnická osoba]. na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 8. 2023, s účinností postoupení ke dni 7. 8. 2023. Výzvou k zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvou vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.

7. Na základě shora uvedených zjištění z listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru dne [datum] a [datum] a žalovaný převzal od právní předchůdkyně žalobkyně částky 13 000 Kč a 9 000 Kč. Z těchto částek žalovaný dosud nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni částky 8 500 Kč a 1 400 Kč. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného vrátit ve 14 splátkách po 1 195 Kč a po 1 726 Kč měsíčně poskytnuté úvěry. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv řádně nezkoumala výdajové poměry, na straně žalovaného, neboť kdyby tyto řádně zkoumala, musela by dospět k závěru, že disponibilní částka, která žalovanému zbývala po odečtení jeho životních nákladů a již prováděných srážek (kdy se vycházelo u výdajů pouze z životního minima) žalovanému nezbývá dostatečně volná kapacita ke splácení žádného z poskytnutých úvěrů. Nebyly tedy dostatečně s právně vyhodnoceny zjištěné poměry žalovaného, které by ospravedlnily závěr, že žalovaný je tzv. úvěruschopný z hlediska odborného posouzení právní předchůdkyně žalobkyně.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když tato žalobní tvrzení (o tom, že právní předchůdkyně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného nebyla prokázána). Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv o úvěru s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně dostatečně netvrdila a ani nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání toho, že by její právní předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 87 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 9 000 Kč a 13 000 Kč náležející nyní žalobkyni (po postoupení pohledávky), aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný z této částky dosud nevrátil 1 400 Kč a 8 500 Kč, a proto bezdůvodné obohacení žalovaného stále činí dohromady 9 900 Kč.

14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 9 900 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny (8 500 Kč + 1 400 Kč). Na úrok z prodlení dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze smluv měl být uhrazen původně do 16. 5. 2023 (ze smlouvy z [datum]) a do 13. 2. 2023 (ze smlouvy z [datum]), oba tyto termíny již uplynuly, výše dluhu pak představuje 9 900 Kč, přičemž poměry žalovaného nebylo možné zjistit, když se žalovaný k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud proto vyšel z toho s ohledem na okolnosti případu, že je namístě za podpůrné aplikace § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. uložit žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky do 3 dnů od právní moci rozsudku jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta pro neplatnost obou smluv o úvěru, a to v rozsahu, který odpovídá rozdílu mezi nároky uplatněnými žalobou a těmi, které byly k zaplacení přiznány žalobkyni (viz výrok I. a výrok II. a III. tohoto rozsudku), a to s odůvodněním a oporou o shora uvedený závěr korespondující s citovanou právní úpravou smlouvy o spotřebitelském úvěru.

17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný. Tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací