Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zvýšení vyživovací povinnosti, stanovené naposledy rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum], počínaje dnem [datum] na částku ve výši 7 200 Kč, se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zvýšení vyživovací povinnosti stanovené naposledy rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] ve výši 5 500 Kč, počínaje dnem [datum] na částku ve výši 7 200 Kč. Tvrdila, že žalovaný svou vyživovací povinnost řádně neplní, s žalobkyní se nestýká. Žalovaný zatajil své příjmy, bonusy a každý měsíc se obohatil o 7 678 Kč. Zvýšil se mu důchod a příjem od zaměstnavatele. Jeho příjem nyní dosahuje 40 000 Kč měsíčně. Žalobkyně nastupuje do 1. ročníku. Je po operaci kolene a další operace ji čeká. Měsíčně vynaloží v souvislost se svým zdravotním stavem přes 3 000 Kč. Žalovaný má další vyživovací povinnost k sestře žalobkyně ve výši 4 600 Kč měsíčně.
2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně ani žalovaný bez omluvy nedostavili, ač byli řádně předvoláni, jednalo se tedy v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se dostavil až po vyhlášení rozhodnutí.
4. Z rozsudku Okresního soudu ve [adresa] č. j. [spisová značka], ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni byla naposledy soudem stanovena v částce ve výši 5 500 Kč měsíčně počínaje dnem [datum]. Tehdy byla žalobkyně již zletilá a studovala 2. ročník oboru kuchař – číšník. Žalovaný byl zaměstnán s průměrným čistým měsíčním výdělkem ve výši 24 000 Kč, pobíral invalidní důchod ve výši 12 000 Kč měsíčně, dále měl příjem jako dárce plazmy ve výši 1 600 Kč a příplatek za dálkové trasy ve výši 2 000 Kč.
5. Z rozsudku Okresního soudu ve [adresa] č. j. [spisová značka] ve spojení s opravným usnesením, který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně se od právní moci rozsudku stává podle ust. § 794 občanského zákoníku osvojenkou [jméno FO].
6. Z dosud nepravomocného rozsudku Okresního soudu ve [adresa] č. j. [spisová značka], ze dne [datum], bylo zjištěno, že soud zamítl návrh matky žalobkyně na zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného vůči setře žalobkyně Natálii. Okresní soud uzavřel, že návrh matky na zvýšení výživného pro nezletilou Natálii je nedůvodný. K poměrům žalovaného uvedl, že nebylo prokázáno tvrzení matky, že příjem otce činí cca 59 000 Kč měsíčně. Žalovaný nadále pracuje u [právnická osoba], [adresa], kde jeho příjem činí 16 600 Kč měsíčně a dále pobírá invalidní důchod 1. stupně ve výši 11 597 Kč. Dle okresního soudu nedošlo od posledního rozhodnutí na straně otce k žádné podstatné změně odůvodňující změnu výše výživného.
7. Další důkazy nebyly soudem provedeny, neboť účastníci žádný důkaz nenavrhli.
8. Dle ustanovení § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
9. Dle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného10. Dle ustanovení § 923 odst. 1 občanského zákoníku změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.11. Dle ustanovení § 853 odst. 1, věta druhá, občanského zákoníku, osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát.12. V daném případě se žalobkyně domáhala zvýšení výživného na částku 7 200 Kč od [datum]. Naposledy bylo o výživném pro žalobkyni rozhodováno rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Žalobkyně byla v té době studentkou, žalovaný byl zaměstnán s příjmem ze zaměstnání ve výši 24 000 Kč měsíčně a invalidním důchodem ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že je i nadále studentkou a že na straně žalovaného došlo ke změně poměrů spočívající ve zvýšení jeho příjmu, avšak k prokázání svého tvrzení nenavrhla žádné důkazy. Dnem [datum] se pak žalobkyně stala osvojenkou [jméno FO] a od té doby má vyživovací povinnost vůči žalobkyni primárně její osvojitel. Vyživovací povinnost žalovaného, jako biologického otce, nastupuje až v případě, kdy osvojitel není s to své vyživovací povinnosti dostát. Tuto skutečnost žalobkyně v řízení netvrdila. Vzhledem k tomu že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, zbavila se tak práva poučení soudem dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby tvrdila rozhodné skutečnosti a označila důkazy k prokázání svého tvrzení. Soud tedy neměl k dispozici skutková zjištění, na něž by mohl aplikovat příslušná ustanovení občanského zákoníku. Žalobkyně rovněž nenavrhla žádné důkazy. Důkaz rozsudky okresního soudu byl proveden v souladu s ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. Po zhodnocení provedených důkazů tak soud nemohl učinit závěr alespoň o pravdivosti či nepravdivosti těch tvrzení žalobkyně, které uvedla. Žalobkyně tudíž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně zcela úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.