20 C 110/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 30 000 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 13 371 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 11 871 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách po 3 615 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně požadovala po žalovaném pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení, tj. dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 245 Kč a úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.

2. V podání ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že částka ve výši 30 000 Kč byla žalovanému zaslána převodem na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, uvedl, že s žalobkyní ani jejím právním předchůdcem nikdy nebyl v kontaktu a nejspíš půjde o nějaké nedorozumění. Tvrdil, že došlo ke zneužití jeho práv.

4. Žalobkyně dne [datum] doplnila, že nárok na zaplacení dluhu vznikl ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností [právnická osoba] Tvrzení žalovaného, že si není vědom závazků se smlouvy je pouze obecné a ničím nepodložené, žalovaný neuvedl žádné konkrétní skutečnosti. Žalobkyně má k dispozici originál smlouvy o spotřebitelském úvěru, kde je žalovaný identifikován jménem, příjmením a rodným číslem [hodnota] a kterou dle názoru žalobkyně podepsal přímo žalovaný.

5. Dále v podání ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] majetkovou situaci žalovaného z výpisů z bankovního účtu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na DPP jako taxikář, jeho měsíční příjem činí 103 473 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdce ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného.

6. Jednání nařízené na den [datum] se nekonalo, neboť žalovaný neměl řádně doručeno předvolání k jednání.

7. U jednání dne [datum] žalovaný uvedl, že má zájem se s žalobkyní dohodnout na vrácení částky ve výši 30 000 Kč ve splátkách. Je osobou samostatně výdělečně činnou a je schopen platit splátky ve výši 1 600 Kč měsíčně. Nevrácení částky ve výši 30 000 Kč nebylo ze zlého úmyslu, šlo o nedorozumění. Žalovaný připustil, že podepsal jak úvěrovou smlouvu, tak zákaznickou kartu. Žalovaný potvrdil, že nevrátil celou částku ve výši 30 000 Kč.

8. Ve věci byly provedeny tyto důkazy:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] písemnou Smlouvu o úvěru, současně byla téhož dne vyplněna Zákaznická karta. V této smlouvě se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši celkem 30 000 Kč. Částka ve výši 30 000 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. [č. účtu] do tří pracovních dnů od úspěšného telefonického ověření správnosti osobních údajů a parametrů spotřebitelského úvěru. Oproti tomu se žalovaný zavázal splácet úvěr a poplatek ve výši 13 371 Kč formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 615 Kč. Současně účastníci dohodli úrok ve výši 66,52 % ročně, RPSN činila 105,45 %.V Zákaznické kartě ze dne [datum] je uvedeno, že žalovaný je rozvedený, má dvě vyživované osoby, vlastní auto, bydlí v nájmu. Jako zdroj příjmů je uvedena dohoda o provedení práce s pracovním zařazením taxikář s čistým příjmem ve výši 9 473 Kč. Další čistý příjem domácnosti měl činit 100 000 Kč. Odhadovaná výše výdajů činila 21 000 Kč. Čistý příjem měl být ověřen z výpisů z bankovního účtu.Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 30 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [č. účtu] dne [datum] (potvrzení o provedení transakce na č.l. 10).Ze sdělení ČSOB ze dne [datum] (č.l. 35) soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný, přičemž na tento účet byla dne [datum] připsána částka ve výši 30 000 Kč z účtu , právnická osobaŽalovaný na úvěr neuhradil ničeho (tabulka umoření č.l. 11).Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příslušné strana ze Seznamu postoupených pohledávek) a žalovaného o postoupení vyrozuměl oznámením ze dne [datum] odeslaným dne [datum] (podací lístek).Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou dne [datum] (podací lístek).

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši celkem 30 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal splácet úvěr a poplatek ve výši 13 371 Kč formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 615 Kč. Současně účastníci dohodli úrok ve výši 66,52 % ročně, RPSN činila 105,45 %. Částka ve výši 30 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni nezaplatil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně vyplnil s žalovaný před poskytnutím úvěru Zákaznickou kartu, ve které je uvedeno, že žalovaný je rozvedený, má dvě vyživované osoby, vlastní auto, bydlí v nájmu. Jako zdroj příjmů je uvedena dohoda o provedení práce s pracovním zařazením taxikář s čistým měsíčním příjmem ve výši 9 473 Kč. Další čistý příjem domácnosti měl činit 100 000 Kč. Odhadovaná výše výdajů činila 21 000 Kč. Čistý příjem měl být ověřen z výpisů z bankovního účtu. Výpisy z účtu žalobkyně nedisponuje.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání, žalobkyně prokázala aktivní legitimaci v tomto sporu.

11. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah právního předchůdce žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

12. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právního předchůdce žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

17. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z příjmu žalovaného ve výši 103 473 Kč a výdajů ve výši 21 000 Kč. Dle zákaznické karty měl žalovaný disponovat příjmem z dohody o provedení práce ve výši 9 473 Kč a dalším, nijak blíže nespecifikovaným příjmem domácnosti, ve výši 100 000 Kč měsíčně. Výpisy z účtu, které by tuto skutečnost prokazovaly, žalobkyně, ani po poučení soudu podle ust. § 118a o.s.ř. nedoložila. Předložená zákaznická karta sama o sobě, dle názoru soudu, k prokázání skutečnosti, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, nestačí. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem, které pro něj vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

18. Soud tedy posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku, proti čemuž ostatně žalobkyně ani nebrojila a dlužnou částku požadovala od počátku z titulu bezdůvodného obohacení. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly.

19. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru právo na vrácení toho, co plnila, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč, když žalovaný žádnou úhradu neprovedl. Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Lhůtu k plnění ve splátkách soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to na základě návrhu žalovaného a souhlasu žalobkyně (č.l. 18 verte). Pokud bude žalovaný splácet dlužnou částku (včetně nákladů řízení) ve splátkách po 1 600 Kč, uhradí celý dluh v přiměřené době dvou let. V případě že by tak nečinil, ztratí výhodu splátek, čímž je zachována rovnováha mezi zájmy žalobkyně a žalovaného.

20. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil, a sám požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Z požadovaných částek a obsahu výroků I. a II. vyplývá, že žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 90 % a žalovaný z 10 %. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 80 % tj. částku ve výši 7 686 Kč. Jedná se o náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), z částky 300 Kč za 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za provedené úkony právní služby, 2 úkony právní služby po 2 300 Kč, dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum]), z částky 900 Kč za 2 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za provedené úkony právní služby, to vše zvýšeno o 21% DPH a soudní poplatek ve výši 1 500 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne [datum] a ze dne [datum], když doplňované skutečnosti měly být součástí žaloby samotné a za účast u jednání dne [datum], které se nekonalo. Náhradu nákladů řízení uhradí žalovaný žalobkyni ve rovněž splátkách v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., soud ve výroku IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek, resp. doplatek soudního poplatku ve výši 300 Kč, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz.