20 C 16/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 102 869,05 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 111 000 Kč (viz. článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s článkem IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky. Úroky úvěru měly být hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 4 802 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. I přes zaslání několika upomínek nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne [datum]. Proto žalobkyně dne [datum] přistoupila dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 102 869,05 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 11 426,98 Kč, vypočtený jako 25,57 %, tj. sjednaného smluvního úroku ve smlouvě o úvěru, z částky 102 869,05 Kč od [datum] do [datum], tj. den odeslání zesplatnění a výzvy k úhradě, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. [hodnota] a upomínku č. [hodnota] a zákonný úrok z prodlení. Dne [datum] byla žalovanému odeslána „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru“, ve které byl žalovaný mimo jiné vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do [datum].V podání ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle přílohy č. [hodnota] ke smluvní dokumentaci, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyžádala od spotřebitele následující dokumenty: občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce, doklad o příjmech. Žalovaný doložil oboustrannou kopii občanského průkazu, kopii řidičského průkazu, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce na jméno spotřebitele a tři výplatní pásky, jakožto potvrzení o příjmu. Žalobkyně dále posoudila schopnost spotřebitele splácet podle dalších následujících podkladů: Výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z živnostenského rejstříku zaměstnavatele spotřebitele, výpis z registru REPI – bez negativního záznamu. Žalobkyně vycházela z těchto skutečností: příjem žalovaného ve výši 28 025 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelná částka, pravidelné finanční závazky 7 905 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) Ano, finanční zůstatek Spotřebitele 12 318 Kč. Výsledky lustrací: REPI Bez záznamu, AML a AML / CFT Bez záznamu, Databáze odcizených dokladů Bez záznamu, Interní databáze Poskytovatele - Úvěrovatelný. Žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil jedenáct splátek po 4 802 Kč, tj. celkem 52 822 Kč.Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, uvedl, že neuznává nárok žalobkyně co do důvodu a výše. Smlouva měla být uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek a v rozporu s dobrými mravy, obsahovat nepřiměřené smluvní podmínky, v době uzavření úvěrové smlouvy byl žalovaný ve finanční tísni. Dle žalovaného žalobkyně neprokázala zesplatnění úvěru.Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 450,19 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 450,19 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, o čemž soud rozhodl usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka].

2. U jednání dne [datum] žalovaný namítal zejména, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalovaný učinil nesporným, že dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 111 000 Kč. Částka ve výši 15 490 Kč byla vyplacena na účet žalovaného. Částka ve výši 76 910 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úhrady předchozího závazku. Částka ve výši 18 600 Kč byla započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru. Dále žalovaný uvedl, že finanční tíseň, kterou zmínil ve svém vyjádření, spočívala v tom, že nastupoval do nové práce a potřeboval peníze. Jeho příjmy k datu uzavření uvěrové smlouvy pocházely pouze ze zaměstnání ve výši cca 30 000 Kč měsíčně. Žalovaný si bral i jiné půjčky než u žalobkyně, byly dvě až tři. Z jedné půjčky splácel jinou půjčku, a tak to šlo pořád dokola. Ke dni uzavření smlouvy o úvěru mu příjem ze zaměstnání nestačil na splácení všech jeho půjček. Žalobkyně před uzavření smlouvy jeho výdaje nezjišťovala, požadovala po něm doložit pouze výplatní pásky, výpisy z účtu a občanský průkaz. Jeho výdaje odpovídaly zhruba výši příjmů. Dále žalovaný učinil nesporným, že žalobkyni uhradil na předmětnou úvěrovou smlouvu celkem 52 822 Kč. Žalovaný požádal, aby mohl dlužnou částku uhradit ve splátkách. Uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši cca 40 000 Kč, jeho výdaje představují zhruba 36 000 Kč měsíčně, a proto je schopen žalobkyni platit maximálně 4 000 Kč měsíčně.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 111 000 Kč. Částka ve výši 15 490 Kč byla vyplacena na účet žalovaného. Částka ve výši 76 910 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úhrady předchozího závazku. Částka ve výši 18 600 Kč byla započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 52 822 Kč.

4. Ve věci byly provedeny tyto důkazy:Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] elektronicky, prostřednictvím klientské zóny, Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (č.l. 8-12), přílohu č. [hodnota] této smlouvy představovalo Posouzení úvěruschopnosti (č.l. 12-15), přílohu č. [hodnota] Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA (č.l. 15-16). V této smlouvě se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši celkem 111 000 Kč. Částka ve výši 15 490 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného. Částka ve výši 76 910 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úhrady předchozího závazku. Částka ve výši 18 600 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru. Oproti tomu se žalovaný zavázal splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 029 Kč. Současně účastníci dohodli úrok ve výši 25,57 % ročně.Žalobkyně seznámila žalovaného s informacemi o spotřebitelském úvěru Předsmluvní informace (č.l. 18-21).Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 111 000 Kč tak, že dne [datum] byla převedena částka ve výši 15 490 Kč na účet žalovaného č. [č. účtu] (potvrzení o převodu částky na č.l. 27). Částka ve výši 76 910 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úhrady předchozího závazku dne [datum] (potvrzení o převodu částky na č.l. 26). Částka ve výši 18 600 Kč byla započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru (čl. IV, bod 4.3.d smlouvy o úvěru).Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto jej žalobkyně opakovaně upomínala (upomínka č.[hodnota] na č.l. č.l. 22 a 24 a upomínka č. [hodnota] na č.l. 23 a 25).Žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 127 376,03 Kč nejpozději do [datum] předžalobní výzvou, zesplatněním úvěru ze dne [datum] (č.l. 29) dne [datum] (podací lístek v přílohovém obalu).Před uzavřením úvěrové smlouvy si žalobkyně od žalovaného k posouzení úvěruschopnosti vyžádala občanský průkaz žalovaného (č.l. 66-67), který nebyl evidován v databázi neplatných občanských průkazů (kontrola OP č.l. 69) a řidičský průkaz žalovaného (č.l. 68).Z výplatních lístků žalovaného (č.l. 71-73) soud zjistil, že žalovaný byl v období od listopadu [rok] až ledna [rok] zaměstnán u [jméno FO] s průměrnou čistou měsíční mzdou ve výši 28 000 Kč.Dle výpisu živnostenského rejstříku (č.l. 74) byla předmětem podnikání [jméno FO] silniční motorová doprava.Ve výpisu z REPI (č.l. 75) neměl žalovaný negativní záznam.Z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu], vedeného u Raiffeisen bank, a.s. (č.l. 50-56, a přílohový obal) soud zjistil, že v prosinci roku [rok] činily příjmy žalovaného celkem 52 142 Kč a výdaje 64 228,03 Kč. Dne [datum] byla připsána žalovanému na účet mzda ve výši 28 000 Kč, dne [datum] žalovaný uhradil částku ve výši 16 939 Kč společnosti [právnická osoba] Dne [datum] přichází na účet částka ve výši 13 800 Kč – poskytnutí zápůjčky od společnosti [právnická osoba] Dne [datum] přichází na účet žalovaného částka ve výši 9 000 Kč. Dne [datum] žalovaný zaplatil na účet [právnická osoba] částku 9 850 Kč a téhož dne částku ve výši 1 700 Kč na účet [právnická osoba]. Dne [datum] zaplatil žalovaný společnosti [právnická osoba] částku ve výši 5 367,49 Kč.V lednu [rok] činily příjmy žalovaného celkem 93 961 Kč a výdaje celkem 68 917,30 Kč. Dne [datum] uhradil žalovaný žalobkyni splátku úvěru č. [hodnota] ve výši 3 461 Kč. Dne [datum] byla připsána žalovanému na účet mzda ve výši 28 000 Kč. Téhož dne uhradil žalovaný společnosti [právnická osoba] částku ve výši 16 491 Kč. Dne [datum] přichází na účet částka ve výši 15 000 Kč od společnosti [právnická osoba] – poskytnutí zápůjčky. Dne [datum] přichází žalovanému na účet částka ve výši 9 800 Kč. Dne [datum] žalovaný uhradil 12 150 Kč společnosti [právnická osoba] a částku 3 700 Kč společnosti [právnická osoba]. Dne [datum] přichází žalovanému na účet částka ve výši 31 000 Kč. Dne [datum] žalovaný hradí 7 009,68 Kč společnosti [právnická osoba].V únoru [rok] činily příjmy žalovaného celkem 62 107 Kč a výdaje celkem 85 447,69 Kč. Dne [datum] uhradil žalovaný společnosti [právnická osoba]. částku ve výši 10 540 Kč. Dne [datum] byla připsána žalovanému na účet mzda ve výši 28 075 Kč. Téhož dne zaplatil žalovaný žalobkyni splátku úvěru č. [hodnota] ve výši 3 461 Kč, společnosti [právnická osoba] částku ve výši 7 400 Kč. Dne [datum] žalovaný uhradil 12 150 Kč společnosti [právnická osoba]. Dne [datum] přichází žalovanému na účet částka ve výši 9 850 Kč a žalovaný obratem platí 6 405 Kč a 1 500 Kč. Dne [datum] uhradil žalovaný společnosti [právnická osoba]. částku ve výši 4 340 Kč. Dne [datum] přichází na účet žalovaného částka ve výši 20 000 Kč od [právnická osoba] a dne [datum] žalovaný zaplatil 10 540 Kč společnosti [právnická osoba]. a 6 990,88 Kč společnosti [právnická osoba].V březnu [rok] (výpis z účtu č.l. 50-56) činily příjmy žalovaného celkem 125 212 Kč a výdaje 122 863,52 Kč. Dne [datum] přichází na účet žalovaného částka ve výši 9 000 Kč – půjčka [právnická osoba]. Dne [datum] uhradil žalovaný žalobkyni splátku úvěru č. [hodnota] ve výši 3 461 Kč. Dne [datum] přichází na účet žalovaného částka ve výši 15 490 Kč od žalobkyně jako doplatek úvěru. Dne [datum] byla připsána žalovanému na účet mzda ve výši 28 000 Kč. Dne [datum] přichází na účet částka ve výši 70 001 Kč a téhož dne odchází 7 400 Kč společnosti [právnická osoba], dne [datum] částka 12 805 Kč společnosti viva credit.cz a částka 11 470 Kč a 10 540 Kč společnosti [právnická osoba]. Dne [datum] žalovaný zaplatil částku 1 300,46 Kč společnosti [právnická osoba].Ze sdělení [právnická osoba]. (na č.l. 48) soud zjistil, že majitelem účtu č. [číslo] je žalobkyně.Ze sdělení Raiffeisen bank, a.s. ze dne [datum] (č.l. 57) bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši celkem 111 000 Kč. Částka ve výši 15 490 Kč byla vyplacena na účet žalovaného dne [datum]. Částka ve výši 76 910 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úhrady předchozího závazku dne [datum]. Částka ve výši 18 600 Kč byla započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru. Oproti tomu se žalovaný zavázal splácet úvěr a dohodnutý úrok ve výši 25,57 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 029 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalovaného a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 127 376,03 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 52 822 Kč.

6. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici občanský průkaz žalovaného, který nebyl evidován v databázi neplatných občanských průkazů a řidičský průkaz žalovaného, 3 výplatní lístky žalovaného od zaměstnavatele [jméno FO], podnikajícího v oboru silniční motorová doprava, za dobu od listopadu [rok] do ledna [rok]. Žalovaný neměl záznam ve výpisu REPI. Průměrný čistý příjem žalovaného činil 28 000 Kč měsíčně. Žalobkyně si dále vyžádala výpisy z účtu žalovaného za měsíce prosinec [rok] až únor [rok]. V prosinci [rok] a v únoru [rok] byly příjmy žalovaného nižší než jeho výdaje. Žalovanému přicházely účet, kromě žalobkyně a zaměstnavatele, finanční prostředky od společností [právnická osoba].cz, [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba]., přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že jde o nebankovní poskytovatele drobných úvěrů či půjček. V lednu [rok] byl příjem ze mzdy 28 000 Kč a výdaje na půjčky celkem 35 802 Kč. V únoru [rok] byl příjem ze mzdy 28 000 Kč a výdaje na půjčky celkem 48 431 Kč. Žalovaný dále pravidelně hradil částku ve výši cca 7 000 Kč měsíčně společnosti [právnická osoba].

7. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

8. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

13. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z příjmu žalovaného ve výši 28 025 Kč, nákladů na bydlení 3 000 Kč, pravidelných finančních závazků 7 905 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) Ano, finanční zůstatek spotřebitele 12 318 Kč. Žalobkyně sice měla k dispozici ověřené údaje o příjmu žalovaného a současně výpisy z jeho účtu za měsíce prosinec [rok] až únor [rok], avšak nezohlednila všechny skutečnosti, které z výpisů z účtů vyplývají. V rámci posuzovaného období byly příjmy žalovaného za dva měsíce nižší než jeho výdaje. V měsíci lednu a únoru [rok] dokonce objem prostředků vynakládaných žalovaným na úhrady půjček výrazně převyšuje výši jeho mzdy, jakožto jediného příjmu. Žalovaný obratem poté co obdrží mzdu, z té hradí poskytnuté půjčky a následně si bere další půjčky a z nich hradí půjčky další. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný i u ústního jednání. Institut zkoumání úvěruschopnosti měl zabránit právě takovému řetězení dluhů a půjček a předcházet tomu, aby se spotřebitel dostal do tzv. dluhové spirály. Fakt, že žalovaný hradí měsíčně částku ve výši cca 7 000 Kč [právnická osoba], žalobkyně v rámci svého výpočtu nezohlednila vůbec. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

14. Soud tedy posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly.

15. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru právo na vrácení toho, co plnila, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 92 400 Kč ponížené o žalovaným provedenou úhradu. Jelikož žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 52 822 Kč, zavázal jej soud k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 39 578 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Lhůtu k plnění ve splátkách soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to na základě návrhu žalovaného. Pokud bude žalovaný splácet dlužnou částku ve splátkách po 4 000 Kč, uhradí celý dluh v přiměřené době jednoho roku. V případě že by tak nečinil, ztratí výhodu splátek, čímž je zachována rovnováha mezi zájmy žalobkyně a žalovaného. Závěrem soud uvádí, že úvěrová smlouva byla uzavřena na částku ve výši 111 000 Kč, z toho jen částka ve výši 92 400 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Částka ve výši 18 600 Kč, tedy poplatek za vyřizování úvěru z absolutně neplatné smlouvy, žalobkyni přiznána být nemůže stejně jako smluvený úrok či náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

16. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně nic dalšího neuhradil, a sám požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Z požadovaných částek a obsahu výroků I. a II. vyplývá, že žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 35 % a žalovaný z 65 %. Žalobkyně by tak byla povinna hradit žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 %. Žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal, proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.