Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 729 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 843,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 453,70 Kč, úrok 12 % ročně z částky 26 092,09 Kč od 16.12.2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 742,38 Kč od 24.9.2025 do 15.12.2025, zákonný úrok z prodlení z částky 28 572,71 Kč od 16.12. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 %, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 370 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 28 572,71 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 3.4.2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [číslo], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému možnost finanční prostředky do výše [PSČ obec]. Žalovaný se zavázal tento úvěr řádně a včas splácet v minimálních pravidelných měsíčních splátkách po 400 Kč Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9.9.2025, neboť žalovaný poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas. Žalovaný byl k úhradě zbývajícího dluhu vyzván předžalobní výzvou, do doby rozhodování soudu uhradil ve splátkách toliko 1261 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS a z informací poskytnutých žalovaných stran příjmu a výdajů ( viz Karta klienta).
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě jeho kreditního skóre, který žalobkyně stanovila pomocí statistického modelu. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalovaného v externích registrech a vyžádala si výpis z účtu žalovaného za období od 1.2.2025 do 31.3.2025.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 3.4.2025 účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dána možnost čerpat finanční prostředky až do výše 26 990 Kč (smlouva ze dne 3.4.2025, úvěrové podmínky). Žalobkyně před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného na podkladě informací, které ji žalovaný poskytl a lustrací v bankovních a nebankovních registrech, kdy tyto informace následně použila pro svůj model výpočtu úvěruschopnosti. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 1261 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel sjednaný úvěr řádně a včas, zesplatnila žalobkyně tento úvěr ke dni 9.9.2025, což žalovanému oznámila zesplatňujícím dopisem ze stejného dne. Předžalobní výzvou ze dne 30.10.2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací arch). Z karty klienta vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnán s příjmem [PSČ obec] měsíčně, přičemž nemá žádné vyživovací povinnosti, svobodný a bydlí na adrese [adresa]. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 2850 Kč měsíčně jako výdaje na bydlení a ostatní výdaje 3000 Kč.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z údajů, které ji žalovaný sám sdělil a neprováděla žádné ověření těchto informací. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
11. Žalobkyně sice užila skóringového modelu, který měl komplexně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak do modelu zadala vstupní data, která si žádným způsobem neověřila. Takový postup nelze shledat dostačujícím, protože i kdyby byl statistický model žalobkyně sebespolehlivější, pokud pracoval s chybnými (resp. neověřenými) vstupními daty, nemohl poskytnout spolehlivé výstupní údaje. Žalobkyně si přitom od žalovaného neopatřila vůbec žádné doklady, prokazující jeho skutečné příjmy a výdaje. Namísto skutečných výdajů žalovaného, se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, které nijak neověřila (např. výpis účtu, nájemní smlouva, důchodový výměr). Podstatná je skutečnost, že informace poskytnuté žalovaným v jakékoli formě, žalobkyně nijak neověřovala a uváděné údaje zejména o měsíčních výdajích žalovaného nijak sama nezjišťovala. Z tohoto důvodu soud nemůže posoudit výsledky skóringového modelu žalobkyně jako přesvědčivé. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
12. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení byla obsahem žaloby bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 26 990 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 1 261 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do částky 25 729 Kč, proto soud žalobě vyhověl a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, neboť pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.
13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé patřiční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.
14. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 86/2024-57 nebo č. j. 8 Co 245/2024–44 ze dne 18. 2. 2025).
15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla procesně úspěšnější žalobkyně, který tak má právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části dle zásady úspěchu ve věci. Z obsahu spisu však vyplývá, že v souvislosti s řízením pak žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyčíslila náklady řízení částkou 2 959 Kč, přestavující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 144 Kč, dále odměnu za tři úkony právní služby po 400 Kč dle § 14 b) o.s.ř., k těmto náleží tři režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ze všech částek vyjma SOP. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná co do 90,05 %, neúspěch pak představuje 9,95 %. Žalobkyně pak má tedy právo na úhradu 80,10 % nákladů řízení, které ji vznikly, což představuje 2 370 Kč. Výrokem III. rozsudku tak soud zavázal žalovaného žalobkyni tuto částku zaplatit, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.
16. Lhůta k plnění má opodstatnění v § 160 odst. 1 o.s.ř.