Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 378,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 20. 10. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 8 769,14 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 88 378,24 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 91 078,24 Kč od 24. 9. 2025 do 19. 10. 2025, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 769,14 Kč od 20. 10. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 88 378,24 Kč od 20. 10. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 25 066,24 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: [var. symbol], doplatek soudního poplatku ve výši 1 214 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 97 147,38 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 88 378,24 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 91 078,24 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba]. úvěrovou smlouvu č. [hodnota], na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úrok ve výši 22,55 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází a byla posuzována jeho úvěruschopnost pomocí automatizovaného modelu, který vycházel ze zjištěného příjmu žalovaného, jeho splátek dosavadních úvěrů a odhadovaných životních nákladů. Přezkoumávány byly jeho klientské informace o zdroji a výši příjmů a bylo vycházeno z jeho informací o rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 11 621,76 Kč a v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 3. 2025. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 88 378,24 Kč, dlužné poplatky za zesplatnění úvěru a upomínky ve výši 2 700 Kč a kapitalizované úroky a úroky z prodlení. Úvěrující postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne 18. 9. 2025 Žalovaný na zesplatněný dluh neuhradil ani z části a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to úvěrové smlouvy ze dne 17. 12. 2022, výpisu z účtu č. [č. účtu] za dobu od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 3. 2025 a předžalobní upomínky ze dne 9. 10. 2025 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]. (dále banka) a žalovaný uzavřeli dne 17. 12. 2022 smlouvu o úvěru, dle které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr, navýšený o úrok 22,55 % ročně, splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 257,04 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací získaných od žalovaného o jeho příjmech, rodinném stavu a vyživovacích povinnostech, informací o jeho splátkách jiných úvěrů zjištěných z veřejných registrů a matematického modelu s odhadovanými životními náklady. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u úvěrujícího přitom vyplývá, že měsíční náklady žalovaného v předchozích dvou měsících před poskytnutím úvěru byly vždy výrazně vyšší než odhadované životní náklady (úvěrující ve svém modelu vycházel z částky 16 771, z výpisu z účtu vyplývá debetní obrat přes 27 000 Kč), což mělo vždy za následek nepovolený debet na účtu. Žalovaný bance zaplatil celkem pouze 11 621,76 Kč. Ke dni 18. 3. 2025 bylo rozhodnuto o zesplatnění úvěru, a protože dluh zaplacen nebyl, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni dle smlouvy ze dne 18. 9. 2025. Výzvou ze dne 9. 10. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 100 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet vyhodnocením informací získaných od žalovaného při ověření toliko příjmů, za použití statistického modelu. K ověření výdajů žalovaného došlo pouze lustrací z veřejně dostupných databází a u jeho výdajů (nákladů) úvěrující vycházel pouze z odhadovaných výdajů, které však ve skutečnosti byly mnohem vyšší a překračovaly příjmy žalovaného, což vyplývá z výpisu z jeho bankovního účtu, vedeného právě úvěrujícím. Z toho je patrno, že úvěrující před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným dne 17. 12. 2022 neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný vrátil celkem 11 621,76 Kč. Je proto povinen vrátit žalobkyni 88 378,24 Kč. K vrácení úvěru byl vyzván ve lhůtě do 7 dnů od datace výzvy, tj. do 19. 10. 2025. Následujícího dne se dostal do prodlení s dlužnou jistinou a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit i úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné částky od 20. 10. 2025 do zaplacení. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 88 378,24 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul.
10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 80 % celkových nákladů, když tento rozsah představuje rozdíl mezi procesním úspěchem žalobkyně a jejím neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní služby po 5 020 Kč, tři režijní paušály po 450 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku ve výši 4 858 Kč činí celkem 31 332,80 Kč. 80 % z těchto nákladů představuje 25 066,24 Kč.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byla žalobkyně zavázána uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 1 214 Kč.