8 C 13/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 34 243 Kč s příslušenstvím ve formě úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení, z částky 4 000 Kč od 7. 11. 2024 do zaplacení a z částky 8 000 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]. s žalovanou uzavřela tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouvu č. [hodnota], na základě, které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 900 Kč a úroku ve výši 75 Kč, smlouvu č. [hodnota], na základě které poskytla žalované 4 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně poplatku ve výši 720 Kč a úroku ve výši 60 Kč a smlouvu č. [hodnota], dle které poskytla žalované 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr včetně poplatku ve výši 1 200 Kč a úroku ve výši 100 Kč. V prvních dvou smlouvách se žalovaná zavázala úvěr vrátit do 30 dnů, ve třetím případě do 25 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná neuhradila žádný z těchto tří úvěrů řádně a včas a dluží včetně poplatků za upomínky a smluvní pokutu částku 34 000 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou [právnická osoba] a tato společnost postoupila stejnou pohledávku následně žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Po výzvě k doplnění tvrzení a důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru vzala žalobkyně žalobu zpět o 17 243 Kč a veškeré úroky z prodlení a soud v této části řízení zastavil postupem dle § 96 o.s.ř. Předmětem řízení poté zůstala částka 17 000 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. [Anonymizováno] a č. [hodnota], výpisem z účtu žalované č. [č. účtu] za dobu od 1. 9. 2024 do 31. 10. 2024 a předžalobní výzvou z 3. 12. 2024, 10. 12. 2024 a 22. 12. 2024. Z nich vzal za prokázaný skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli tři smlouvy o úvěru, dle které právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]. poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč dne 30. 9. 2024, ve výši 4 000 Kč 7. 10. 2024 a 8 000 Kč dne 24. 10. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit tyto jistiny, navýšené o sjednané poplatky a úrok do 30 dnů (v prvních dvou případech) resp. Do 25 dnů od poskytnutí peněz. Do doby splatnosti žalovaná neuhradila ničeho. Předžalobními upomínkami byla žalovaná vyzván k úhradě dluhu.

5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka v celkové výši 17 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně však ani netvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, čímž bylo porušeno ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona všechny tři výše uvedené smlouvy o úvěru uzavřené s žalovanou neplatné.

10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smluv žalované peněžní prostředky v celkové výši 17 000 Kč, žalovaná dosud nevrátil ničeho, proto je povinna žalobkyni poskytnutou částku vrátit. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v části, ve které nebyla vzata zpět vyhověl (výrok I.)

11. Protože procesní úspěch každého z účastníků řízení v zásadě odpovídal jejich procesnímu neúspěchu, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, rozhodl soud o povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 343 Kč.