Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 9. 7. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 22 100 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 50 100 Kč od 10. 2. 2025 do 8. 7. 2025 a z částky 22 100 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 363,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110022525 soudní poplatek ve výši 501 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 50 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 10. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 2. 12. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 600 Kč, a to do 9. 2. 2025. Žalovaný neuhradil sjednané splátky a dluží na jistině 28 000 Kč, poplatcích 19 600 Kč a smluvní pokutě 2 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Z předložených listin, a to smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 2024, potvrzení o provedené platbě ze dne 2. 12. 2024, výzvy k plnění ze dne 2. 7. 2025 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 12. 2024 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 47 600 Kč do 70-ti dnů, v pěti splátkách, kdy poslední byla splatná dne 9. 2. 2025. Žalovaný neuhradil žádnou z těchto splátek ani z části. Výzvou ze dne 2. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Přes tuto výzvu žalovaný neuhradil žalobkyni na žalovanou částku ničeho.
4. Na smlouvu o úvěru je nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a je možno učinit závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše uvedeného ustanovení občanského zákoníku.
5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatcích v celkové výši 19 600 Kč. S ohledem na tuto výši poplatků a splatnost závazku (70 dnů) odpovídá výše poplatku úroku ve výši 365 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle závěru soudu úhrady a poplatek neměl jinou funkci, než funkci odměny sjednané za poskytnutí peněžních prostředků a plnil tedy funkci úroků z předmětného úvěru. Proto je nutno tento poplatek po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, přestože tak ve smlouvě nazván není.
6. Skutečnost, že předmětný poplatek plnil funkci úroků z poskytnutého úvěru, musela být zřejmá rovněž žalovanému, který smlouvu uzavíral, neboť tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem, který v době uzavření smlouvy fyzickým osobám poskytoval úvěry z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem dosažení zisku, který, aniž by byl sjednán úrok za přenechání peněz (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. Jak je uvedeno výše, s ohledem na dobu splatnosti úvěru odpovídá souhrn zmiňovaných poplatků ročnímu úroku ve výši 365 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká, přesahující téměř 20 x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu těchto poplatků v celkové výši 19 600 Kč nevzniklo.
7. Soud se dále zabýval otázkou, zda neplatnost tohoto ujednání znamená neplatnost celé smlouvy o úvěru, či pouze část týkající se poplatků.
8. Dle § 576 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jak je uvedeno výše, žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, přičemž v době uzavření smlouvy o úvěru se zabýval půjčováním peněz fyzickým osobám z vlastních zdrojů a je zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytování peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalovanému. Na základě toho učinil soud závěr, že v tomto konkrétním případě částečná neplatnost ujednání o úrocích (tzv. poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělením této části právního jednání od smlouvy o úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.
9. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlédl bez návrhu, vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostal. Žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 28 000 Kč a žalobkyni dosud nevrátil ničeho. Je proto povinen vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 28 000 Kč. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů, a to dopisem ze dne 2. 7. 2025, který byl žalovanému doručován na adresu jeho pobytu prostřednictvím České pošty. S ohledem na běžnou dobu pro doručení a stanovenou lhůtu je proto žalovaný v prodlení se zaplacením částky 28 000 Kč od 9. 7. 2025 a dle § 1970 obč. zák. jej soud zavázal zaplatit žalobkyni z této částky i úroky z prodlení, které dle prováděcího předpisu činí 12 % ročně. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že ve zbývající části, tedy co do příslušného poplatku a smluvní pokuty byl uplatněný nárok nedůvodný, a proto jej soud zamítnul.
10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 55 %, přiznal jí soud právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 % (rozdíl mezi procesním úspěchem a neúspěchem) dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 3 140 Kč, jeden úkon v poloviční sazbě (jednoduchá výzva k plnění), tři režijní paušály po 450 Kč, což po navýšení o DPH a připočtení předepsaného soudního poplatku činí celkem 13 637 Kč. 10 % těchto nákladů činí 1 363,70 Kč.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, zavázal soud žalobkyni uhradit doplatek soudního poplatku, představující rozdíl mezi předepsaným soudním poplatkem 2 505 Kč a zaplaceným poplatkem 2 004 Kč, tj. částku 501 Kč.