Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 538 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 195,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 23 095 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8. 5. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 136,62 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 45 633 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 20. 4. 2024 do 7. 5. 2024 ve výši 331,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 45 633 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 320 Kč a poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaná byla původním věřitelem lustrována z veřejně dostupných databází a byla posuzována její příjmová a výdejová stránka zjištěná z informací, které sama poskytla. Přezkoumávány byly její klientské informace o zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalovaná závazek nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 17 462 Kč a v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 8. 3. 2024. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 34 997 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč, smluvní pokutu 1 500 Kč. Žalovaná na zesplatněný dluh neuhradila ničeho a dlužnou částku neuhradila ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to úvěrové smlouvy ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře a předsmluvních informací, výpisu čerpání splátek a úhrad, výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne 15. 6. 2023, potvrzení o provedení prověření bonity, výzvy před zesplatněním a předžalobní upomínky ze dne 5. 4. 2024 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaná se zavázala tento úvěr navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 320 Kč splácet ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře tak, že celková uhrazená částka bude činit 55 040 Kč. Úrok byl sjednán v rámci druhé až osmé splátky ve výši 1 960 Kč. Sjednány byly poplatky poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně za odložení splátky o měsíc. Úvěruschopnost žalované měla být posuzována na základě informací získaných od žalované o výdajové a příjmové stránce. Z potvrzení o prověření bonity vyplývá, že žalovaná měla mít příjem ve výši 24 000 Kč, jiné příjmy a výdaje zjišťovány nebyly. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 40 000 Kč a dle platební historie žalobkyni zaplatila celkem 17 462 Kč. Ke dni 8. 3. 2024 bylo rozhodnuto o zesplatnění úvěru a výzvou ze dne 5. 4. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 14 dnů od odeslání výzvy.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 40 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet vyhodnocením informací získaných od žalované za použití statistického modelu, ověřeným pouze lustrací z veřejně dostupných databází. Z tohoto tvrzení je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná vrátila celkem 17 462 Kč. Je proto povinna vrátit žalobkyni 22 538 Kč. K vrácení úvěru byla vyzvána ve lhůtě do 14 dnů od doručení výzvy, k němuž došlo 5. 4. 2024, tj. do 22. 4. 2024. Následujícího dne se dostala do prodlení s dlužnou jistinou a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit i úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky od 23. 4. 2024 do zaplacení. Za dobu do 7. 5. 2024 činí tento úrok v kapitalizované výši 195,32 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 22 538 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul.
10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, nevznikly prokazatelně žádné náklady spojené s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.