Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 572 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 10. 4. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 18 974,30 Kč, úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 68 640,13 Kč od 27. 3. 2024 do 22. 4. 2024 a ve výši 14,75 % ročně od 6. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 561 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 68 640,13 Kč od 6. 4. 2024 do 9. 4. 2024 a z částky 17 068,13 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 326 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 70 546,30 Kč, úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 68 640,13 Kč od 27. 3. 2024 do 22. 4. 2024 a za dobu od 6. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 68 640,13 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 3 561 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně sjednaného úroku 19,99 % ročně, odměny a pojistného v pravidelných měsíčních splátkách po 1 494 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Uhradil pouze splátky od 17. 1. 2023 do 23. 12. 2023 a další splátky již nehradil. Proto byl úvěr dne 27. 3. 2024 zesplatněn a žalovaný poté již neuhradil ničeho. Ke dni zesplatnění dlužil částku 70 546,30 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 68 640,13 Kč, dlužného smluvního úroku v kapitalizované výši 3 561 Kč, pojistného ve výši 366 Kč, poplatku za ujednání úvěru ve výši 40,17 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně ověřením jeho tvrzení o výši měsíčního příjmu, pravidelných měsíčních výdajích, o rodinných poměrech, způsobu bydlení. Příjmy a výdaje ověřovala z výpisu z účtu žalované, úvěrových registrů, registru Solus a insolvenčního rejstříku, porovnala je s normativními náklady na bydlení v daném místě a částkou životního minima. Přes výzvu učiněnou před podání žaloby, žalovaný dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 2. 4. 2024, úvěrové zprávy k žalovanému, výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne 26. 12. 2022, potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 3. 2024 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně (úvěrující) a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které úvěrující poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o sjednaný úrok, pojistné a odměnu v měsíčních splátkách po 1 494 Kč, s výjimkou poslední splátky. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, které byly ověřovány z výpisu z účtů žalované. Z nich bylo zjištěno, že žalovaný pobíral v roce 2022 od zaměstnavatele mzdu v průměrné výši 32 328 měsíčně, což neodpovídá částce uvedené v žádosti (35 000 Kč). Celkové deklarované výdaje včetně splátek úvěrů ve výši 4 500 Kč měsíčně nebyly ověřovány ničím, vyjma splátek úvěrů, které však dle úvěrových registrů činily celkem 13 733 Kč měsíčně. Úvěrující poskytnul žalovanému převodem na jeho účet úvěr ve výši 70 000 Kč dne 26. 12. 2022 a žalovaný uhradil prvních 11 splátek ve výši 1 494 Kč a jednu ve výši 1 994 Kč, tedy celkem 18 428 Kč. Poté splácet přestal a úvěrující zesplatnil tento úvěr dopisem z 27. 3. 2024 Žalovaný již na úvěr neuhradil ničeho, přestože byl zesplatňujícím dopisem vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem, převodem na bankovní účet, poskytnuta peněžní částka ve výši 70 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na její příjmy a výdaje, které ověřoval z bankovního účtu žalovaného a veřejně dostupných registrů. Z předmětného výpisu z účtu mohl zjistit čistý měsíční příjem žalovaného, přestavující mzdu z pracovněprávního vztahu v průměrné výši okolo 32 000 Kč, ne již však pravidelné výdaje, které měly dle tvrzení žalovaného činit 4 500 Kč měsíčně, včetně splátek úvěrů. Tyto splátky však žalovaného zatěžovaly částkou 13 733 měsíčně a žalobkyně z nepravdivých tvrzení žalovaného nevyvodil žádný závěr. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 18 428 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 51 572 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky výzvou ze dne 27. 3. 2024, která byla doručována prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 30. 3. 2024 a lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 9. 4. 2024. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 14,75 % ročně od 10. 4. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 46 % celkových nákladů představující rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady představovaly zaplacený soudní poplatek ve výši 2 882 Kč. 46 % těchto nákladů představuje částku 1 326 Kč.