8 C 256/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 159,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 11. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba]. smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel dne 3. 8. 2023 finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a naopak se zavázal zaplatit tuto jistinu navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru a sjednaný úrok ve lhůtě do 12. 11. 2023. Žalovaný nezaplatil na svůj závazek ničeho a pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

3. Soud rozhodoval na základě listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2023, potvrzení o provedení transakce ze dne 3. 8. 2023, výpis z účtu č. [č. účtu] za dobu od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023, oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě ze dne 15. 3. 2025 a předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2025. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého [právnická osoba]. jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 3. 8. 2023 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 8 159,20 Kč do tří měsíců od odeslání finančních prostředků. Svůj závazek žalovaný nesplnil a nezaplatil ničeho a úvěrující postoupil tuto pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů dopisem ze dne 15. 3. 2025.

4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 12 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet lustrací z veřejně dostupných databází, a naopak ani netvrdila, že zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, ze kterých je možno zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 3. 8. 2023 neplatná.

9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 12 000 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 15. 3. 2025, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 18. 3. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 21. 3. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně od 22. 3. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. by měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.