Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 26. 3. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 14 145 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 31. 7. 2024 do 25. 3. 2025, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 000 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: [var. symbol], doplatek soudního poplatku ve výši 392 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 29 145 Kč, úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 31. 7. 2024 do zaplacení z částky 24 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 5. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč dne 23. 5. 2024 a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 9 000 Kč vrátit do 30. 7. 2024. Žalovaný však svůj závazek nesplnil a žalobkyni neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně tak, že si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila z výplatních pásků žalovaného a blíže neuvedených dokumentů, vyžádaných od žalovaného. Navíc vycházela z relevantních databází blíže neurčených. Přes výzvu učiněnou před podáním žaloby žalovaný dluh ani z části neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud vycházel z listin, a to smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 5. 2024, výpisu z účtu žalobkyně č. [č. účtu] ze dne 23. 5. 2024, výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] za měsíce duben a květen 2024, předžalobní výzvy ze dne 19. 3. 2025 včetně dodejky, výplatních pásků žalovaného za měsíce únor až duben 2024 a zákaznické karty žalovaného ze kterých zjistil skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne 23. 5. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet celkem částku 15 000 Kč téhož dne a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 9 000 Kč žalobkyni vrátit ve třech splátkách po 8 000 Kč ve lhůtě do 30. 7. 2024. Účastníci uzavírali smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně [Anonymizováno], na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, vyplnil na této webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a podepsal smlouvu o zápůjčce elektronicky, a to tzv. PINem, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, přičemž doloženy byly pouze příjmy za předchozí tři měsíce, které činily v průměru 38 897 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalovaného je však patrno, že příjmy žalovaného byly nižší než jeho výdaje, což žalovaný řešil spotřebitelskými úvěry, poskytnutými třemi dalšími úvěrujícími společnostmi v měsících dubnu a květnu 2024. Žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 15 000 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, přičemž ověřila pouze tvrzené příjmy, nikoliv výdaje, u kterých vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným a nevzala v úvahu skutečnost, že příjmy žalovaného nestačí pokrývat jeho výdaje. Tedy neprověřovala ke dni uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně. Tím porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne 23. 5. 2024 neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 19. 3. 2025, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p., a to ve lhůtě tří dnů. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 22. 3. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 25. 3. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně od 26. 3. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Protože úspěch každého z účastníků v zásadě odpovídá jeho neúspěchu, postupoval soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, vznikla žalobkyni povinnost uhradit doplatek soudního poplatky, představující rozdíl mezi stanoveným poplatkem a poplatkem uhrazeným, tj. částku 392 Kč.