Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 2. 3. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 309,69 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 750 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024 a od 2. 3. 2024 do zaplacení ve výši 0,25 % ročně.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 448 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení ve výši 31 750 Kč s příslušenstvím ve formě kapitalizovaného úroku z prodlení v celkové výši 1 309,69 Kč a za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně z žalované částky. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že dne [datum] došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou k uzavření smlouvy o úvěru, dle které byla žalované poskytnuta částka 49 000 Kč a žalovaná se zavázala kromě poskytnuté jistiny vrátit částku 27 129 Kč ve 18 měsíčních splátkách po 4 230 Kč. Žalovaná na svůj závazek uhradila částku 17 250 Kč. Pohledávka za žalovanou, vyplývající ze smlouvy byla postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno a žalobkyně se domáhá z titulu vydání bezdůvodného obohacení pouze rozdílu mezi poskytnutou částkou a částkou vrácenou.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože bylo možno ve věci rozhodnout pouze na základě listin předložených žalobkyní a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalované vycházel soud z fikce souhlasu), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a jednání nenařizoval.
3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to úvěrovou smlouvou ze dne [datum], tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k zaplacení ze dne 15. 2. 2024. Z těchto listin zjistil skutkový stav, dle kterého [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru a úvěrující poskytnul žalované dle této smlouvy částku 49 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila celkem 17 250 Kč a společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, která následně vyzvala dopisem ze dne 15. 2. 2024 žalovanou k zaplacení dlužné částky do 1. 3. 2024. Žalovaná částka dosud vrácena nebyla. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením výše uvedené smlouvy.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 49 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně ani netvrdila, že její právní předchůdce (úvěrující) zkoumal před uzavřením smluv schopnost žalované úvěr splácet a domáhala se vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto vycházel ze skutečnosti, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumána nebyla, tím bylo porušeno ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou dne [datum] neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované peněžní prostředky v celkové výši 49 000 Kč, žalovaná dosud vrátila částku 17 250 Kč, proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 31 750 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 28. 3. 2024 ve lhůtě do 1. 3. 2024, proto se dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 14,75 % ročně od 2. 3. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. S ohledem na to, že žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v nepatrné části, přiznal jí soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení v plné výši. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 1 270 Kč, činí celkem 3 448 Kč.