Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 11. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 14 701 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 484 Kč od 8. 2. 2025 do 11. 11. 2025, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 701 Kč od 12. 11. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 11. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110003326 doplatek soudního poplatku ve výši 297 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 29 701,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 8. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 8. 1. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 250 Kč, a to do 7. 2. 2025. Žalovaný neuhradil sjednané splátky a dluží na jistině 15 000 Kč, poplatcích 5 484 a smluvním úroku z prodlení 9 217,80 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Z předložených listin, a to smlouvy o úvěru ze dne 8. 1. 2025, potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 1. 2025, výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2025 včetně podacího lístku, výpis z účtu č. [č. účtu] byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 8. 1. 2025 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla dne 8. 1. 2025 žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou jistinu navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35% jistiny a další poplatky v celkové výši 234 Kč do 30-ti dnů od poskytnutí jistiny. V případě prodlení s úhradou úvěru se zavázal platit úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky. Žalovaný neuhradil svůj závazek ani z části. Výzvou ze dne 1. 11. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Přes tuto výzvu žalovaný neuhradil žalobkyni na žalovanou částku ničeho.
4. Na smlouvu o úvěru je nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a je možno učinit závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše uvedeného ustanovení občanského zákoníku.
5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatcích ve výši 5 250 Kč. S ohledem na tuto výši poplatků a splatnost závazku (30 dnů) odpovídá výše poplatku úroku ve výši 420 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle závěru soudu úhrady a poplatek neměl jinou funkci, než funkci odměny sjednané za poskytnutí peněžních prostředků a plnil tedy funkci úroků z předmětného úvěru. Proto je nutno tento poplatek po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, přestože tak ve smlouvě nazván není.
6. Skutečnost, že předmětný poplatek plnil funkci úroků z poskytnutého úvěru, musela být zřejmá rovněž žalovanému, který smlouvu uzavíral, neboť tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem, který v době uzavření smlouvy fyzickým osobám poskytoval úvěry z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem dosažení zisku, který, aniž by byl sjednán úrok za přenechání peněz (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. Jak je uvedeno výše, s ohledem na dobu splatnosti úvěru odpovídá souhrn zmiňovaných poplatků ročnímu úroku ve výši 420 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká, přesahující více než 20 x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu těchto poplatků v celkové výši 5 250 Kč ani dalších poplatků v celkové výši 234 Kč nevzniklo.
7. Soud se dále zabýval otázkou, zda neplatnost tohoto ujednání znamená neplatnost celé smlouvy o úvěru, či pouze část týkající se poplatků.
8. Dle § 576 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jak je uvedeno výše, žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, přičemž v době uzavření smlouvy o úvěru se zabýval půjčováním peněz fyzickým osobám z vlastních zdrojů a je zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytování peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalovanému. Na základě toho učinil soud závěr, že v tomto konkrétním případě částečná neplatnost ujednání o úrocích (tzv. poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělením této části právního jednání od smlouvy o úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.
9. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlédl bez návrhu, vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostal. Žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalobkyni dosud nevrátil ničeho. Je proto povinen vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 15 000 Kč. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů, a to dopisem ze dne 1. 11. 2025, který byl žalovanému doručován na adresu jeho pobytu prostřednictvím České pošty dne 5. 11. 2025. S ohledem na běžnou dobu pro doručení a stanovenou lhůtu je proto žalovaný v prodlení se zaplacením částky 15 000 Kč od 12. 11. 2025 a dle § 1970 obč. zák. jej soud zavázal zaplatit žalobkyni z této částky i úroky z prodlení, které dle prováděcího předpisu činí 11,5 % ročně. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že ve zbývající části, tedy co do příslušných poplatků a smluvního úroku z prodlení byl uplatněný nárok nedůvodný, a proto jej soud zamítnul.
10. Protože procesní úspěch každého z účastníků odpovídá jeho procesnímu neúspěchu rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, zavázal soud žalobkyni uhradit doplatek soudního poplatku, představující rozdíl mezi předepsaným soudním poplatkem 1 486 Kč a zaplaceným poplatkem 1 189 Kč, tj. částku 297 Kč.