Výrok
I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 15. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110004026 doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 15. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba]. s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne 26. 9. 2023, na základě které žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 77 077 Kč. Toto čerpání mělo proběhnout v platbách dne 27. 9. 2023, 10. 10. 2023, 26. 3. 2024, 10. 5. 2024, 10. 6. 2024 a 10. 7. 2024 vždy ve výši 10 430 Kč, dne 21. 12. 2023 ve výši 1 981 Kč a dne 10. 1. 2024 a 15. 4. 2024 vždy ve výši 1 043 Kč (celkem 66 674 Kč). Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet, a protože nesplácel řádně byl úvěr zesplatněn dne 14. 10. 2024. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 77 077 Kč a uhrazenou částkou ve výši 66 647 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně požadovala po žalovaném doložení příjmů. Tato pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena dle smlouvy ze dne 3. 11. 2025 od společnosti [právnická osoba]. a ta stejnou pohledávku nabyla od společnosti [právnická osoba].
2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Nesouhlasil s povinností platit peníze nad rámec jistiny a namítal, že uhradil již značné částky v rámci realizovaných splátek i na úrocích, které považuje za nepřiměřeně vysoké. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud rozhodoval na základě listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne 26. 9. 2023, výpis z účtu č. [č. účtu] za dobu od 27. 9. 2023 do 30. 7. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 8. 2024 a předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého [právnická osoba]. jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 26. 9. 2023 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše limitu 10 430 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 457,5 % ročně v minimálních měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Součástí smlouvy je čestné prohlášení žalovaného o svých příjmech a výdajích. Žalovaný takto načerpal celkem částku 66 647 Kč a na svůj závazek dosud splatil 66 647 Kč. Svůj závazek žalovaný neplnil dle smlouvy, dostal se do prodlení s úhradou úvěru, proto došlo k zesplatnění úvěru dne 14. 10. 2024. Úvěrující postoupil tuto pohledávku společnosti [právnická osoba]. a tato společnost stejnou pohledávku postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno 21. 11. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů dopisem ze dne 21. 11. 2025, doručovaným téhož dne, avšak bezvýsledně.
4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta, formou opakovaného čerpání, peněžitá částka v celkové výši 66 647 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující zkoumal schopnost žalovaného tak, že požadoval doložení příjmů žalovaného, avšak k těmto tvrzením nepředložil žádné důkazy. Prokázáno bylo pouze to, že úvěrující vycházel z čestného prohlášení žalobce a příjmech a výdajích, bez jejich ověřování. Žalobkyně neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru, a tedy řádně posuzoval jeho úvěruschopnost jako spotřebitele. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 26. 9. 2023 neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 66 647 Kč a žalovaný tuto částku již vrátil. Proto není povinen z titulu této neplatné smlouvy již cokoliv vracet a soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
10. Protože žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, a žalobkyni dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, když sazba soudního poplatku činí 1 000 Kč a soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč.