Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 8 382 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 13. 7. 2024 do 31. 12. 2024.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 784 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110004525 doplatek soudního poplatku ve výši 234 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 23 350 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 13. 7. 2024 do zaplacení z částky 15 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní za použití prostředků na dálku smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr, navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 320 Kč vrátit do 12. 7. 2024. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází EUCB a CRIF, dále žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného a nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Předmětem žaloby je i smluvní pokuta v důsledku prodlení žalovaného s úhradou úvěru ve výši 3 030 Kč. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud z listin předložených žalobkyní a to žádostí o poskytnutí úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], výpisu z účtu žalovaného č. [hodnota] za měsíce březen až květen 2024, výpisu z registru platebních informací a předžalobní výzvy z 20. 12. 2024 zjistil skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu do 21 dnů navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 320 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z jeho účtu, vedeného u [Anonymizováno].. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho. Předžalobní upomínkou ze 20. 12. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do sedmi dnů od doručení výzvy.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a z výpisu z účtu žalovaného, tedy neověřoval příjmy a výdaje žalovaného jinak, než pouze porovnáním příchozích a odchozích úhrad z jednoho bankovního účtu žalovaného. Z výpisu z tohoto účtu je však možno zjistit, že v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru měl žalovaný vysoké příjmy od [Anonymizováno]. v průměru okolo 150 000 Kč měsíčně, avšak jeho výdaje byly v zásadě stejné jako příjmy a konečný stav účtu každý měsíc vykazoval v podstatě nulový zůstatek a z registru platebních informací bylo možno zjistit, že žalovaný má z dosud uzavřených kontraktů po splatnosti 44 140 Kč. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný je nevrátil ani z části. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 20. 12. 2024, který by byl doručen při řádném chodu doručování nejpozději 24. 12. 2024, tedy lhůta 7 dnů uplynula 31. 12. 2024 a žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12,75 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější a neúspěšná byla v rozsahu 36 %, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 28 %. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby učiněné v roce 2024 po 300 Kč (§ 14b), dva režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon učiněný v roce 2025 po 400 Kč, jeden režijní paušál 150 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 1 168 Kč činí celkem 2 801,50 Kč. 28 % těchto nákladů činí 784 Kč.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 934 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 234 Kč.