Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 414 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 11. 11. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 180,93 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 2 185,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 135,64 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 170,25 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 9 999,50 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 185,50 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 577 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110004726 doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 599,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 135,64 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 351,18 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 9 999,50 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 11 599,50 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu dne 4. 7. 2024, na základě které, poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 14 247 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází a byla posuzována jeho úvěruschopnost pomocí automatizovaného modelu. Přezkoumávány byly jeho klientské informace o zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 4 833 Kč a v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22. 7. 2025. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 9 999,50 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč. Žalovaný na zesplatněný dluh neuhradil ani z části a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to úvěrové smlouvy ze dne 4. 7. 2024, výpisu čerpání splátek a úhrad, potvrzení o provedení prověření bonity, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 22. 7. 2025, karty klienta a předžalobní upomínky ze dne 4. 9. 2025 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr, navýšený o úrok 26,28 % ročně, splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 4% z dlužné částky (nejméně 400 Kč). Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací získaných od žalovaného o výdajové a příjmové stránce. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný měla mít příjem ve výši 20 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti měl činit 20 000 Kč (žalovaný je svobodný a bezdětný) a měsíční výdaje měly činit 26 000 Kč, přičemž tyto údaje byly uváděny v žádosti o úvěr. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 14 247 Kč a dle platební historie žalobkyni zaplatil celkem 4 833 Kč. Ke dni 22. 7. 2025 bylo rozhodnuto o zesplatnění úvěru a výzvou ze dne 4. 9. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů od odeslání výzvy.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 14 247 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet vyhodnocením informací získaných od žalovaného bez jejich ověření, za použití statistického modelu, ověřeným pouze lustrací z veřejně dostupných databází. Z tohoto tvrzení je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 247 Kč a žalovaný vrátil celkem 4 833 Kč. Je proto povinen vrátit žalobkyni 9 414 Kč. K vrácení úvěru byl vyzván ve lhůtě do 3 dnů od doručení výzvy, tj. do 10. 9. 2024. Následujícího dne se dostal do prodlení s dlužnou jistinou a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit i úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné částky od 11. 9. 2025 do zaplacení. Za dobu do 10. 11. 2025 činí tento úrok v kapitalizované výši 180,93 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 9 414 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul.
10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 % celkových nákladů, když tento rozsah představuje rozdíl mezi procesním úspěchem žalobkyně a jejím neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč činí celkem 2 815 Kč. 56 % z těchto nákladů představuje 1 575 Kč.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byla žalobkyně zavázána uhradit doplatek soudního poplatku ve výši [částka].