Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 729,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 10. 12. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 729,73 Kč od 18. 4. 2025 do 9. 12. 2025 a ve výši 0,5 % ročně z částky 34 729,73 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 4 641 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110004826, doplatek soudního poplatku ve výši 347 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 34 729,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 18. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne 22. 4. 2024, na jejímž základě obdržel žalovaný téhož dne finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, a naopak se zavázal zaplatit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 9 809,50 Kč, ve 12-ti měsíčních splátkách do 17. 4. 2025. Žalovaný úvěr nesplácel, proto byl zesplatněn dne 21. 11. 2022. Žalovaný zaplatil na svůj závazek celkem 15 270,27 Kč a zbývající část, tedy ani zbytek jistiny ve výši 34 729,73 Kč dosud neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodoval na základě listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru č. [hodnota], výpisu z účtu č. [Anonymizováno] za duben 2024, potvrzení o provedené platbě z 24. 4. 2024 a předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2025 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 22. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9 809,50 Kč ve 12-ti pravidelných měsíčních splátkách do jednoho roku. Svůj závazek žalovaný neplnil řádně a žalobkyni uhradil pouze 15 270,27 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 9. 12. 2025 dopisem ze dne 3. 12. 2025, doručovaným téhož dne, avšak bezvýsledně. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložil žalovaný výplatní pásky za leden, únor a březen 2024, ze kterých byl zjištěn jeho průměrný měsíční čistý příjem ve výši 59 556 Kč.
4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžitá částka ve výši 50 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do příslušných databází a porovnáním příjmů a výdajů. Z těch však ověřila pouze pravidelné příjmy žalovaného z jeho výplatních lístků a jeho pravidelné výdaje neověřovala. Soud na základě toho učinil závěr, že žalobkyně řádně nezkoumala výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru, a tedy řádně neposuzovala jeho úvěruschopnost jako spotřebitele. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 22. 4. 2024 neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný vrátil 15 270,27 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit 34 729,73 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 3. 12. 2025, a to ve lhůtě do 9. 12. 2025. Protože neuhradil ničeho, dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,5 % ročně od 10. 12. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšná z převážné části a neúspěšná byla pouze v části nepatrné, přiznal jí soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po navýšení o DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 737 Kč, činí celkem 4 641 Kč.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, předepsaný soudní poplatek činí 1 737 Kč. Žalobkyně na poplatek uhradila dosud 1 380 Kč, proto byla vyzvána k doplacení soudního poplatku v částce 347 Kč.