Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 28. 12. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 301 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 57 500 Kč od 22. 10. 2024 do 27. 12. 2025 a úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 57 500 Kč od 28. 12. 2025 do zaplacení.
III. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovaném zaplacení částky 31 028,56 Kč se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110007226, doplatek soudního poplatku ve výši 885 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 57 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 301,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 57 500 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení částky 31 028,56 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v Praze, dne 30. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 40 335 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč, poplatku za flexibilní splácení ve výši 11 256 Kč. Celkovou částku 116 907 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 872 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 6. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 2 500 Kč a dluží na jistině 57 500 Kč. Dne 21. 5. 2022 byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalované částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 26 050 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 6 513 Kč a pojistné ve výši 3 096 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny a poplatků se zavázal uhradit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 799 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 21. 5. 2024. Žalovaný uhradil pouze částku 33 000 Kč a dluží částku 31 028,56 Kč, která sestává z poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne 21. 5. 2022 a ze dne 30. 6. 2022, zákaznickými kartami žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z 21. 10. 2024, výzvou k úhradě ze dne 12. 12. 2025 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 5. 2022 a 30. 6. 2022 dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle které [právnická osoba] na základě prvé z těchto smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 26 050 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 513 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2 799 Kč, počínaje pátým dnem po uzavření smlouvy. Na základě druhé smlouvy poskytla žalovanému částku 60 000 Kč a on se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 40 335 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 11 256 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4 872 Kč, počínaje pátým dnem po uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2022 zaměstnancem s průměrným čistým příjmem 26 619 Kč, bydlícím v nájemním bytě. Jeho příjem měl být ověřen výpisem z bankovního účtu. Odhadované výdaje měly činit v roce 2022 měsíčně 4 000 Kč, kdy interní splátky činily 2 799 Kč. Žalovaný splatil na úvěr poskytnutý dle smlouvy ze dne 21. 5. 2022 celkem 33 000 Kč a na druhý úvěr celkem 2 500 Kč. Dopisem ze dne 21. 10. 2024 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a v předžalobní výzvě byl vyzván k úhradě dluhu do 27. 12. 2025.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka, a to ve výši 30 000 Kč a 60 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Z této karty vyplývá, že úvěrující zkoumal a ověřoval pouze příjmy žalovaného a jeho výdaje, vyjma interní splátky, pouze odhadoval, navíc v částce 4 000 Kč měsíčně u pracujícího muže, bydlícího v nájemním bytě. Právní předchůdce žalobkyně proto před uzavřením obou smluv nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné.
9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 21. 5. 2022 žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč a žalovaný dosud vrátil částku 33 000 Kč. Proto není povinen žalobkyni cokoliv vracet. Dle smlouvy ze dne 30. 6. 2022 obdržel žalovaný částku 60 000 Kč a dosud vrátil částku 2 500 Kč, proto je povinen žalobkyni vrátit částku 57 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne 12. 12. 2025 s to do 27. 12. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 57 500 Kč následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,5 % ročně od 28. 12. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. a III.).
10. Protože procesní úspěch každého z účastníků v podstatě odpovídá jeho procesnímu neúspěchu, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 3 542 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 885 Kč.