Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 692,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 9.12.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 3 509,35 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 692,98 Kč od 16.9.2024 do 8.12.2025 a od 9.12.2025 do zaplacení ve výši 1,25 % ročně z částky 6 692,98 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 563 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110009926. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 10 202,33 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 892,98 Kč od 16.9.2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba]. smlouvu, dle které byl žalované zřízen tzv. [Anonymizováno], prostřednictvím kterého má zákazník možnost platby do výše úvěrového rámce, a to prostřednictvím tzv. [Anonymizováno] účtu. S žalovanou byla uzavřena smlouvu k této službě [Anonymizováno] účet prostřednictvím elektronické komunikace na stránkách [www]. [Anonymizováno] účet žalované umožňoval odložit platby za příslušný poplatek. Úvěruschopnost žalované měla být zkoumána prostřednictvím registrů, a to Credit Check, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 6 692,98 Kč, přičemž poplatky činily 1 066 Kč, poplatky z prodlení 1 778,45 Kč a smluvní pokuta 364,90 Kč. Svůj dluh žalovaná přes výzvu neuhradila a původní věřitel postoupil tuto pohledávku za žalovanou žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z předložených listin, a to smlouvy ke službě [Anonymizováno] účet ze dne 7. 9. 2023, 1. 2. 2024 a 18. 6. 2024, vyúčtování za měsíce červen 2024 až září 2024, oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě ze dne 2. 12. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky zjistil soud, že žalovaná a [Anonymizováno]. uzavřeli dne 7. 9. 2023 smlouvu, ve které se [Anonymizováno]. zavázala poskytnout žalované limitní úvěrový rámec, který na základě poslední změny ze dne 18. 6. 2024 činil 8 000 Kč. Žalovaná byla dle smlouvy oprávněna realizovat platby za zboží, nebo služby prostřednictvím zřízeného [Anonymizováno] účtu a zavázala se čerpanou částku řádně splácet alespoň ve výši 10 % dosud neuhrazených čerpání, včetně sjednaných úroků. Žalovaná v období měsíce června až srpna 2024 vyčerpala z předmětného úvěrového účtu 8 502,98 Kč a uhradila celkem 1 810 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 13. 11. 2025 což bylo žalované oznámeno a současně byla k úhradě dluhu vyzvána ve lhůtě do pěti dnů od doručení výzvy.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta možnost čerpat jeho finanční prostředky do limitu ve výši 8 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze využitím přístupných registrů, aniž by zjišťovala a zejména ověřovala její příjmy a výdaje. Z toho je patrno, že před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru (nazvaná jako smlouva k službě [Anonymizováno] účet) uzavřená s žalovanou neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 8 502,98 Kč, které žalovaná vyčerpala z poskytnutého úvěrového rámce při platbách zboží či služeb platební kartou poskytnutou žalobkyní a dosud vrátila částku 1 810 Kč. Proto je povinna žalobkyni, které byla pohledávka postoupena, zaplatit částku 6 692,98 Kč. Žalovaná se na základě výzvy z 2. 12. 2025 dostala do prodlení s vrácením dlužné částky dne 9. 12. 2025 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,5 % ročně od prvního dne prodlení do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 60 % a proto jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. ve výši 20 % celkových nákladů. Tyto náklady tvořila odměna advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po navýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 1 000 Kč činilo celkem 2 815 Kč. 20 % této částky činí 563 Kč.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a výše předepsaného soudního poplatku činí 1 000 Kč, byla žalobkyně zavázána uhradit doplatek k dosud zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 200 Kč.