Výrok
I. Řízení se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 497,51 Kč, úrok 6,99 % ročně z částky 2 049,51 Kč od [datum] do zaplacení, úrok 6,99 % ročně z částky 1 948 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 049,51 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 948 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 398,49 Kč, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 600 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 36 525,53 Kč, úrok 6,99 % ročně z částky 67 123,04 Kč od [datum] do [datum], úrok 6,99 % ročně z částky 65 073,53 Kč od [datum] do [datum], úrok 6,99 % ročně z částky 63 125,53 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 123,04 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 073,53 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 525,53 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 63 125,53 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 154,64 Kč, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 68 623,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jí tuto částku dluží na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem 6,99 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 3 000 Kč, a to ve splátkách po 2 448 Kč. V bodě 5. smlouvy ve spojení s bodem 6.2 úvěrových podmínek smlouvy si strany ujednaly možnost žalobkyně zesplatnit úvěr v případě, že žalovaná poruší svou povinnost splátky splácet řádně. Žalovaná uhradila splátky od [datum] do [datum] a od té doby žalobkyně neeviduje od žalované žádnou úhradu. Žalovaná řádně nesplácela, čímž porušila svou povinnost, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni [datum], což oznámila žalované dopisem ze stejného data a vyzvala ji k doplacení dlužné částky před podáním žaloby. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení dlužné jistiny 67 123,04 Kč, dlužného smluvního úroku 1 553,13 Kč) kapitalizovaný ke dni [datum]) a smluvní pokuty 1 500 Kč (3krát 500 Kč za pozdní úhradu splátek). Dále se žalobkyně domáhá zaplacení příslušenství v podobě úroku 15 % ročně z částky 67 123,04 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 123,04 Kč od [datum] do zaplacení.
2. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že údaje sdělené žalovanou ověřila z nezávisle ověřitelných údajů. Příjmy jsou verifikovány výpisy z bankovního účtu, případně daňovými přiznáními, výměry důchodu apod. Pro ověření výdajů žalobkyně využívá státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády, nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Žalobkyně vyšla ze žalovanou tvrzených údajů o příjmu a ověřila je na základě předložených podkladů, u výdajů porovnala výši sdělenou žalovanou a porovnala je s normativními náklady na bydlení, částkou životního minima a užila vyšší z těchto částek.
3. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. co do částky 4 896 Kč, když žalovaná dne [datum] uhradila částku 2 448 Kč a dne [datum] uhradila rovněž částku 2 448 Kč. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalované, neboť ke zpětvzetí došlo před rozhodnutím ve věci samé.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum]. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. (právní nástupkyně společnosti je na základě fúze sloučením nástupnická společnost [právnická osoba]), poskytující službu se zavázala poskytnout ihned po podpisu smlouvy a provedení kontrol poskytnout žalované úvěr ve výši 150 000 Kč s roční úrokovou sazbou 6,99 %. Žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku splácet ve 78 měsíčních splátkách po 2 448 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu (jak dokládá i listina Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS…“).
7. Splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 117 504 Kč. Poslední platbu žalovaná provedla dne [datum]. Z aktualizovaného splátkového kalendáře (č. l. 15-16) soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku 2 448 Kč a dne [datum] částku 2 448 Kč.
8. Z listiny Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek 7 100 Kč, že žije s partnerem a bydlí rovněž u partnera a má jedno dítě. Výdaje má 8 000 Kč a ostatní členové domácnosti mají příjem 10 900 Kč. Dále je v tabulkách uvedeno, že žalovanou uvedená výše rodičovského příspěvku byla shodná s doloženými doklady (asi jde o bankovní výpis, nicméně není zřejmé, za jaké období a co tento výpis obsahoval). Banka dále zjistila, že kromě kontokorentu a kreditní karty žalovaná splácí i dva úvěry s celkovou splátkou 3 727 Kč. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 7 100 Kč žalobkyně vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem ve výši 3 875 Kč a dospěla k závěru, že klient bude schopen z disponibilního příjmu splácet úvěr č. [hodnota] s měsíční splátkou 2 448 Kč, proto klientovi úvěr poskytl.
9. Z úvěrové zprávy CNCB soud zjistil, že žalovaná měla v době sjednávání smlouvy o úvěru sjednán jeden kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5 000 Kč a dále měla aktivní kreditní kartu.
10. Potvrzením o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že částka 150 000 Kč byla žalované převedena dne [datum].
11. Z dopisu nazvaného Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění zbytku závazku a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 10 dnů. V dopise je zároveň uvedeno, že žalovaná uhradila 48 splátek v celkové výši 117 504 Kč. Dopis byl zároveň předžalobní upomínkou.
12. Z ostatních předložených důkazů soud již více s ohledem na níže rozvedený právní závěr, nezjišťoval.
13. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaná se dne [datum] prostředky komunikace na dálku dohodly, že Zonky s. r. o. poskytne žalované ihned po uzavření dohody částku 150 000 Kč, kterou jí vyplatila dne [datum], a to vše oproti závazku žalované částku 150 000 Kč vrátit spolu s úrokem 6,99 % , a to ve 78 měsíčních splátkách po 2 448 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila dne [datum], ale žalovaná splátky nesplácela řádně a včas, pročež Zonky s. r. o. přistoupila k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovanou k uhrazení zbytku dluhu dopisem ze dne [datum] do 10 dnů. Do té doby žalovaná na svůj dluh uhradila částku celkem 117 504 Kč, poslední úhradu provedla [datum]. Po tomto datu žalovaná neplatila, a to až do dne [datum], kdy zaplatila částku 2 448 Kč a dne [datum] částku 2 448 Kč.
14. Před uzavřením dohody zkoumala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že příjmy a výdaje žalované porovnala s nejrůznějšími daty. Příjem žalované z rodičovského příspěvku si ověřila blíže neurčeným výpisem z účtu. Žalovaná byla v té době svobodná, žila s partnerem, jehož příjem měl činit 10 900 Kč (nebylo ničím ověřeno) a měla jednu vyživovací povinnost. Celkové výdaje domácnosti žalovaná deklarovala ve výši 8 000 Kč. Výdaje sdělené žalovanou předchůdkyně žalobkyně porovnala s výší existenčního minima a s normativními náklady na bydlení. K tomu předchůdkyně žalobkyně zkoumala závazky žalované a zjistila, že měla aktivní kontokorent a kreditní kartu a dále žalovaná splácí i dva úvěry s celkovou splátkou 3 727 Kč. V neposlední řadě nahlédla předchůdkyně žalobkyně do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS.
15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostředky komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě, které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši celkem 150 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytovala spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, resp. tehdy společnost Zonky s. r. o., nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a to zejména pokud se týká její výdajové stránky. Pokud se týká příjmů pak tyto si Zonky měla ověřit prostřednictvím výpisu z účtu, který však soudu nepředložila, byť povinnost archivovat listiny sloužící ke zkoumání úvěruschopnosti je pro poskytovatele spotřebitelských úvěru v zákoně výslovně stanovena. I v případě, že by byl výpis z účtu předložen, pak příjem žalované by nepostačoval ani na pokrytí jejích uváděných výdajů, které jsou s ohledem na ceny nájmů, potravin a energií v roce 2019 velmi nízké, když navíc měla žalovaná vyživovací povinnost. V tomto směru je nutné poukázat na to, že z předložených důkazů absolutně nevyplývá, že by si [právnická osoba]. ověřovala příjmy partnera žalované. Pokud se však týká výdajů, těmito se předchůdkyně žalobkyně nezabývala dostatečně, neověřovala si vůbec žalovanou sdělené výdaje, a to jak ostatní výdaje, tak výdaje na bydlení, nýbrž je pouze srovnala s životními a existenčním minimem a normativními náklady na bydlení. Existenční minimum totiž rozhodně nelze aplikovat na každou osobu a nelze v žádném případě zobecňovat, že takové náklady má každá osoba bez toho, aby náklady byly zkoumány individuálně v každém jednotlivém případě. Žalovaná byla taktéž v době sjednávání úvěru splátkově zatížena, a to splátkami v minimální výši 3 727 Kč, které už tak představovaly více než polovinu jejího příjmu z rodičovského příspěvku. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
22. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla 150 000 Kč s žalovaná jí vrátila 122 400 Kč (117 504 plus 4 896), pročež žalobkyni stále dluží částku 27 600 Kč. Z důvodu neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat smluvní úrok, jak požadovala. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni přiznal, ale pouze od doby, kdy měl za to, že bylo ve schopnostech žalované svůj dluh plnit (§ 87 odst. 1 věta druhá ZSU). Ustanovení § 87 ZSU je totiž ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, a zakotvuje, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaná před zesplatněním na svůj dluh plnila naposledy dne [datum]. Další platbu provedla až [datum] a následně [datum], pročež soud měl za to, že plnit dluh žalovaná byla schopna právě od data [datum], kterým dala jasně najevo, že již je připravena opět dluh splácet. Právě od tehdy uložil žalované zaplatit i úrok z prodlení, jehož výše 14,75 % odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části tedy soud žalobě vyhověl a lhůtu k stanovil na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud částečně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 33 174,15 Kč (výrok I., když podíl na zastavení řízení má žalovaná, která na žalovaný dluh plnila po podání žaloby, + výrok II.) a žalovaná byla úspěšná (výrok III.) v částce 36 525,53 s příslušenstvím, z čehož vyplývá, že nárok na úhradu části nákladů by měla právě žalovaná, které však dle obsahu spis žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.