Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 228 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 550,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 441,14 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29,67 % ročně z částky 23 534,12 Kč od [datum] do zaplacení, částku 14 654,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 280,70 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 9 730,50 Kč od [datum] do zaplacení,zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 49 432,58 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost [právnická osoba]. s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 778 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem, a to vše v 48 měsíčních splátkách po 1 443 Kč, čemuž žalovaný nedostál. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající služné částky. Rovněž dle smlouvy žalobkyni náleží smluvní pokuta 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 27 441,14 Kč za každý den prodlení, kterou žalobkyně kapitalizovala na 998 Kč. V době předcházející, konkrétně dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ještě jednu smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 11 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem, a to vše v 48 měsíčních splátkách po 734 Kč, čemuž žalovaný nedostál. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající služné částky. Rovněž dle smlouvy žalobkyni náleží smluvní pokuta 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 11 280,70 Kč za každý den prodlení, kterou žalobkyně kapitalizovala na 3 103,84 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupeny právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaný již ničeho na své dluhy neuhradil. Před uzavřením obou smluv předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů předložených žalovaných stran jeho příjmu a výdajů a dále nahlédla do veřejných registrů SOLUS, NRKI, ISIR. U smlouvy č. [hodnota] předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného zahrnující potvrzení o přijetí mzdy za 05, 06, 07 a 08/[rok], ze kterých zjistila měsíční příjem 24 500 Kč. Dále zjistila, že proti žalovanému nebyla vedena insolvence a nebyl veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. U smlouvy č. [hodnota] předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného zahrnující potvrzení o přijetí mzdy za 05, 06, 07 a 08/[rok], ze kterých zjistila měsíční příjem 12 600 Kč. Dále zjistila, že výdaje má žalovaný celkem 8 580 Kč, bylo tedy kalkulováno i životní minimum ve výši 3 860 Kč, proti žalovanému nebyla vedena insolvence a nebyl veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném částku 34 778,04 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 441,14 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úrok 29,67 % ročně z částky 23534,12 Kč od [datum] do zaplacení, částku 14 654,54 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 280,7 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úrok 21,69 % ročně z částky 9730,5 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba]. žalovanému dne [datum] částku 24 000 Kč bezhotovostním převodem na účet uvedený v dohodě (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. [hodnota] a doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 69 264 Kč (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. [hodnota]). Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 1 443 Kč (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalovaný neplnil své závazky řádně a uhradil pouze 5 778 Kč a poslední platbu provedl dne [datum] (Platební historie). Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba]. žalovanému dne [datum] částku 11 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený v dohodě (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. [hodnota] a doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 30 912 Kč (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. [hodnota]). Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 734 Kč (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalovaný neplnil své závazky řádně a uhradil 11 745 Kč a poslední platbu provedl dne [datum] (Platební historie). Společnost [právnická osoba]. následně dne [datum] prodala žalobkyni obě shora uvedené pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu (Smlouva o postoupení pohledávek) a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum] (Oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených dohod, a to dopisem ze dne [datum] (Výzva k plnění), který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne [datum] (Podací lístek).
4. Před uzavřením obou dohod předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet na základě jím předložených dokladů. Předchůdkyně žalobkyně dále nahlédla do NRKI, SOLUS, kde zjistila, že žalovaný má sjednaný produkt – revolvingový úvěr. Žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně výpisy z účtu zahrnující pouze přehled příchozích transakcí. V případě smlouvy č. [hodnota] se jednalo o příchozí transakce za měsíce květen [rok] až srpen [rok], ze kterých si ověřila příjem žalovaného pohybující se v rozmezí 21 852 Kč až 24 341 Kč měsíčně (Přehled transakcí). V případě druhé dohody č. [hodnota] se jednalo o příchozí transakce za měsíce březen [rok] až srpen [rok], ze kterých si ověřila příjem žalovaného pohybující se v rozmezí 10 000 Kč až 23 236 Kč měsíčně (Přehled transakcí). Dále předchůdkyně žalobkyně vyšla z listiny „Hodnocení klienta“, kde uvedla u dohody č. [hodnota], ve kterém je uvedeno, že výdaje žalovaného činí – životní minimum 3 860 Kč, na splátky dává 2 015 Kč, na bydlení 2 605 Kč, na dopravu 100 Kč, tj. celkem 8 580 Kč. V „Hodnocení klienta“ pro dohodu č. [hodnota] je uvedeno, že výdaje žalovaného činí – životní minimum 4 620 Kč, na splátky dává 644 Kč, na bydlení 3 568 Kč, na dopravu 0 Kč, tj. celkem 8 832 Kč.
5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] a dne [datum] smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 25 778 Kč a 11 000 Kč v hotovosti při podpisu každé smlouvy. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
11. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když údaje, sdělené žalovaných stran jeho výdajů, si ničím neověřila. Lze uvést, že pokud se týká příjmů, předchůdkyně žalobkyně měla pro posouzení dostatek podkladů, a to zejména příchozí platby na účet žalovaného od jeho zaměstnavatele za 4 měsíce předcházející uzavření smlouvy, a postupovala tedy řádně. Shodné však nemůže být řečeno výdajích, když z předložených výpisů z účtu není vidno nic s výjimkou shora uvedených příchozích plateb. Proto z provedeného dokazování vyplývá, že výdaje si předchůdkyně žalobkyně neověřila ničím. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani u jedné žádosti o zápůjčku. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
12. Jelikož byly smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnutých jistin. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 25 778 Kč a žalovaný jí vrátil 5 772 Kč, pročež jí z tohoto titulu stále dluží 18 228 Kč. Žalobkyně dále prokázala, že dne [datum] poskytla žalovanému také částku 11 000 Kč a žalovaný jí vrátil 11 745 Kč, proto jí zde již nic nedluží. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl pokud se týká dlužných částek na jistinách. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
13. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývajících částí jistin nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle provedeného dokazování uhradil poslední splátky dne [datum] a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedené dluhy splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Aniž by soud kapitalizoval veškeré požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozhodnutí, je z výroku rozsudku naprosto zřejmé, že větší procesní úspěch měl žalovaný, který by tak měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.