9 C 131/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodnění, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu č. [číslo], na základě které poskytla žalovanému úvěr s limitem 734 000 Kč oproti závazku žalovaného splatit jistinu, úroky a poplatky v měsíčních splátkách, což žalovaný nedodržel a dostal se do prodlení již se splátkou v prosinci [rok], dále v květnu- listopadu [rok], září [rok] a v únoru [rok]. Žalobkyně z tohoto důvodu využila svého práva a dlužnou částku prohlásila za splatnou a žalovaný jí nadále dluží 403 299,66 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 325 482,98 Kč, poplatky ve výši 1 870,00 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni [datum] na částku 53 581,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení zkapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne [datum] na částku 22 365,36 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 7,90 % ročně z částky 327 352,98 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 327 352,98 Kč od [datum] do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z údajů poskytnutých žalovaným, lustrovala jej v interních a externích databázích. Žalobkyně dále vyšla z dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, kde zjistila konkrétní příjmy žalovaného za posledních 5 měsíců (leden [rok] – 63 085,34 Kč, únor [rok] – 115 884,87 Kč, březen [rok] – 170 099,52 Kč, duben [rok], květen [rok] – 417 485,16 Kč, jakož i výdaje za posledních 5 měsíců, stejně tak zjistila zadluženost žalovaného jak z transakcí na účtu, tak z CBCB, stanovila skóre rizikovosti na základě aplikačního skóre.

2. Žalovaný, prostřednictvím ustanovené opatrovnice, se žalobou nesouhlasil a vznesl námitku absolutní neplatnosti smlouvy, když podle něj žalobkyně s odbornou péčí nezkoumala jeho úvěruschopnost, protože tímto úvěrem pouze sanoval dosavadní příjmy a řešil následné výdaje, o čemž svědčí o tom, že úvěr byl konsolidací předešlých dluhů. Navrhoval proto, aby mu bylo uloženo vrácení poskytnuté jistiny v době přiměřené jeho faktickým finančním možnostem.

3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dokazování listinami, které byly navrženy účastníky řízení, v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu věci a poté, co důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

4. Žalobkyně a žalovaný se dne [datum] písemně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému prostředky do výše limitu 734 000 Kč, a to jednak účelově na uhrazení dluhu ze smlouvy č. [číslo] ze dne [datum] ve výši 174 931,96 Kč, ze smlouvy č. [číslo] za dne [datum] ve výši 142 577,99 Kč a že smlouvy č. [číslo] ze dne [datum] ve výši 395 776,5 Kč a jednak bezúčelově, a to tak, že zbytek prostředků do nevyčerpaného limitu bude zaslán na účet žalovaného (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Žalovaný se naopak v dohodě zavázal takto poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem, který byl ujednán na 7,90 % ročně, a to v pravidelných splátkách ve výši 8 867 Kč (splátek bude 120), a to vždy 15. dne v měsíci (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Dále si žalobkyně a žalovaný v písemné dohodě ujednali, že v případě prodlení se splátkou může žalobkyně upomenout žalovaného k zaplacení a pokud výzvě nevyhoví do 30 dnů, je žalobkyně oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Součástí dohody byly i obchodní podmínky žalobkyně, ve kterých bylo upřesněno, že úrok z prodlení je žalobkyně oprávněna účtovat v případě prodlení se splácením jistiny, poplatků (čl. 4.2. Obchodních podmínek) a dále, že úvěr se splácení v pořadí poplatky, úroky, jistina, úroky z prodlení (čl. 5.3. Obchodních podmínek) a dále také, že žalobkyně je oprávněna v případě, že žalovaný bude v prodlení se splacením jakékoliv částky, prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v oznámení a změnit pořadí splácení – poplatky, jistina, úroky, úroky z prodlení (čl. 9.1. Obchodních podmínek). Před podpisem této dohody se žalovaným, žalobkyně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Žalovaný při sepisu žádosti o tento úvěr uvedl, že je podnikatel (toto bylo prokázáno také výpisem ze živnostenského rejstříku a výpisu z ARES) a je svobodný a dále zde byly sepsány jeho účty ke konsolidaci, které pak byly zaplaceny shora uvedenou dohodou (zjištěno ze žádosti o poskytnutí úvěru a CRIF). Z informací CBCB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době sjednávání aktuální úvěrové dohody aktivní celkem 3 závazky, přičemž se jednalo o závazky, které měl u žalobkyně a které byly konsolidovány právě projednávanou úvěrovou dohodou, navíc ani u jednoho z těchto 3 kontraktů nebyla evidována dlužná či nesplacená splátka, dvě předcházející smlouvy byly již ukončeny pro splacení (zjištěno z CBCB). Žalobkyně měla dále k dispozici výpisy z účtu žalovaného za dobu od prosince [rok] do srpna [rok] (2x výpis z účtu, konkrétně č. [č. účtu]), ze kterých zjistila příjmy a výdaje žalovaného, konkrétně lze konstatovat, že na účtu se vždy nacházel kladný konečný zůstatek v řádech desítek tisíců, na účet nepravidelně každý měsíc přicházely různé platby přes platební brány a od různých osob. Příchozí transakce na účtu za leden až květen [rok] pak odpovídají tvrzením žalobkyně. Soud má za to, že žalovaný jakožto podnikatel takto mohl získávat příjmy. Na účtu jsou taktéž patrné výdaje v obchodech (např. Tesco, Globus), v restauracích a na volný čas (např. kino, koupaliště), ale také pravidelné splátky úvěrů (k tomu soud dodává, že komparací čísel účtů, kde byly vedeny konsolidované úvěry, dospěl k závěru, že se jednalo o splátky právě těchto úvěrů) a trvalé platby zdravotní pojišťovně (1 823 Kč) a dalšímu neznámému adresátovi (1 982 Kč). Lze pak uvést, že zůstatky evidované na konci měsíce na účtu pak umožňovaly i další výdaje žalovaného, vč. splátky nově sjednávaného úvěru. Žalobkyně proto měla za to, že žalovaný je schopen půjčené prostředky splácet a uzavřela s ním shora popsanou dohodu.

5. Žalobkyně dohodu splnila a prostředky odeslala na dluhy žalovaného tak, jak bylo ujednáno, a to dne [datum] (zjištěno z výpisu z účtu úvěru a korespondujících výpisu z účtů splacených úvěrů). Žalovaný však neplnil svůj závazek zcela řádně, ačkoliv požádal žalobkyni o odklad splátek dne [datum] (zjištěno ze žádosti o odklad splátek) a dále mu bylo vyhověno k dalšímu oznámení o odkladu splátek v době od [datum] do [datum] (zjištěno z potvrzení přijetí oznámení o odkladu splátek), tak se dostal do prodlení s úhradou splátky již v nepatrně v dubnu [rok] a následně v červenci [rok] (zjištěno z historie, přehledu splátek a výpisů z účtů úvěru), následně dohoda plynula dále a žalovaný se nepravidelně dostával do prodlení až přestal platit úplně v prosinci [rok] (toto soud dovozuje z toho, že následně již nedošlo k umoření jistiny, přirostlých úroků ani poplatků (výpis ve formátu xml). Žalobkyně několikrát žalovaného písemně upomínala o zaplacení dlužných splátek ve výzvě ze dne [datum] žalovaného navíc upozornila, že pokud dluh nezaplatí, zesplatní jeho úvěr (vyplývá ze 3 výzev/upomínek vč. doložených dodejek). Protože žalovaný nadále neplatil splátky řádně žalobkyně využila shora popsaného práva ujednaného ve smlouvě a oznámila žalovanému, že jeho úvěr zesplatňuje ke dni [datum] a vyzývá jej k úhradě dluhu (zjištěno z Oznámení o zesplatnění úvěru).

6. Žalovaný nic dalšího nezaplatil, a to ani na základě výzvy před podáním žaloby, kterou mu zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] (zjištěno z výzvy a kopie poštovního podacího archu). Žalovaný tak dosud dluží na jistině částku 325 482,98 Kč (bylo prokázáno přehledem splátek, z historie úvěru a výpisem – formát xml) a na poplatcích částku 1 870 Kč (bylo prokázáno přehledem splátek, z historie úvěru a výpisem – formát xml). Žalovaný dále dluží také smluvní úrok, který žalobkyně kapitalizovala ke dni [datum] na částku 53 581,32 Kč, když tato částka vyplynula jednak z výpisu – formát xml, kde byl úrok kapitalizován do [datum] a jednak z dopočtu do požadovaného data (dlužná jistina a poplatek se po tomto datu již neměnily). Soud v souladu s čl. 4.1. a čl. 4.3. Obchodních podmínek (vyčerpaný a nesplacený úvěr je úročen pevnou úrokovou sazbou dohodnutou ve smlouvě) dopočítal zbývající úrok 7,90 % z dlužné jistiny od [datum] do [datum] a dospěl k závěru, že tento k uvedenému dni činil 53 689,6 Kč. Vedle toho žalovaný dluží žalobkyni úrok z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala opět ke dni [datum] na částku 22 365,36 Kč, když tato částka vyplynula jednak z výpisu formát xml, kde byl úrok kapitalizován do [datum] a jednak z dopočtu do požadovaného data. Soud v souladu s čl. 4.2. a čl. 4.3. Obchodních podmínek (z částek s jejichž splácením je klient v prodlení, je žalobkyně oprávněna účtovat úrok z prodlení sjednaný ve smlouvě, tj. z jistiny a poplatků, který byl dle čl. 1.

7. Smlouvy o úvěru ujednán v zákonné výši) dopočítal zbývající zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatků od [datum] do [datum] a dospěl k závěru, že tento k uvedenému dni činil 23 512,02 Kč. Dále má žalobkyně také nárok na smluvní úrok 7,90 % ročně z částky 327 352,98 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení, jak požadovala v žalobě, na které má žalobkyně nárok dle citovaného článku obchodních podmínek.7. Z ostatních provedených důkazů soud již nic nezjišťoval, když by neměly vliv na zjištěný skutkový stav. Soud neprovedl dokazování výpisy z účtů konsolidovaných úvěrů, když z CBCB bylo zjištěno, že tyto kontrakty nebyly po splatnosti (vyplývá z informace z CBCB), navíc tyto závazky byly konsolidovány a žalovaný následně své povinnosti splácet řádně plnil a z výpisu z účtu nevyplývalo, že by neměl dostatek prostředků na placení splátek konsolidovaných úvěrů.

8. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,10. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.11. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.12. Soud hodnotil zjištěný skutkový stav po právní stránce ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši celkem 734 000 Kč a to tak, že byly použity jednak k zaplacení jeho stávajících závazků u žalobkyně, tak vyplacením na jeho běžný účet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).13. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.14. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu, má soud za to, že žalobkyně dostála povinnostem, které jí ukládá ZSU a zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když sice nezjistila od žalovaného konkrétní výši výdajů, nicméně měla k dispozici výpis z jeho běžného účtu za dostatečně dlouhé období, ze kterého byly patrné, jak trvalé, tek každoměsíční platby, tak také splátky (které ale byly konsolidovány sjednávanou zápůjčkou) a v neposlední řadě i jeho běžné výdaje zejména na potraviny a zábavu. Na účtu žalovanému zůstávaly prostředky na pokrytí dalších výdajů i splátky plánované zápůjčky. Pokud se týká příjmů, tak tyto se shodovaly s tvrzeními žalobkyně, jak byly uvedeny v podání ze dne [datum] (viz odstavec 1. odůvodnění). Pokud se týká povahy příjmů, tak žalovaný byl podnikatelem a je proto nepřekvapivé, že na jeho účet přicházely peníze z různých zdrojů (mohl např. podnikat prostřednictvím investování, nebo dělal služby pro další osoby). Rozhodujícím pak bylo, že dostatečnými prostředky na svém běžném účtu disponoval a bylo by nepřiměřené po žalobkyni požadovat, aby si ověřovala u každé příchozí položky, zda je žalovaný oprávněn s penězi nakládat či nikoliv, a to navíc za situace, že sám žalovaný byl majitelem účtu. Žalobkyně taktéž správně přihlédla k informacím z bankovních a nebankovních registrů, zkoumala předchozí i aktivní závazky žalovaného. Řádnému zkoumání úvěruschopnosti pak nad rámec shora uvedeného svědčí i plnění splátek žalovaným po poměrně dlouhou dobu po uzavření smlouvy.15. Jak bylo již shora uvedeno, žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, nicméně žalovaný následně neplatil dohodnuté splátky dluhu řádně a včas, pročež jej žalobkyně v souladu s ujednáním ve smlouvě a v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, vyzvala k uhrazení celého zbytku dluhu, což žalovaný neučinil. Dodnes žalovaný dluží žalobkyni částky, jak byly blíže uvedeny v odstavci 6. tohoto odůvodnění. Soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán a nemůže jej překročit. Žalovaná tedy důvodně požaduje dlužnou jistinu spolu s dlužnými poplatky, kapitalizovaným příslušenstvím a dále smluvním a zákonným úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá zákonné výši dle § 1970 o. z. a soud proto nemohl jinak než žalobě zcela vyhovět.16. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci měla žalobkyně plný úspěch, proto je žalovaný povinen uhradit jí plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Celkové náklady řízení činí 88 061 Kč a jsou představovány zaprvé zaplaceným soudním poplatkem 13 095 Kč a zadruhé náklady právního zastoupení žalobkyně tvořené odměnou advokáta dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 AT ve výši 57 720 Kč za 6 úkonů právní služby učiněné zástupcem žalobkyně [příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum] ] po 9 620 Kč, dále částkou 2 700 Kč jako šest paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, dále cestovným za cestu zástupkyně žalobkyně k jednání soudu z Opavy do FrýdkuMístku a zpět dne [datum] v délce celkem 107 km osobním automobilem značky Volkswagen o spotřebě 8,2 l/100 km benzínu, celkem 935 Kč (základní náhrada 621 Kč, náhrada za palivo 314 Kč), za tyto jízdy náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 4 půlhodiny po 150 Kč, celkem 600 Kč, to vše, vyjma soudního poplatku, včetně 21% DPH z částky 61 955 Kč, tj. ve výši 13 011 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako registrovaný plátce DPH.17. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.