9 C 141/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 528 391,12 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost [právnická osoba]. uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním možnosti splácet č. [hodnota], na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 530 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit v pravidelných splátkách po 10 391,95 Kč, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný dopisem ze dne [datum], přesto žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena z předchůdkyně žalobkyně na společnost [právnická osoba] a následně smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně tedy požadovala po žalovaném zaplatit jistinu 520 546,12 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 39 105,40 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 7 845,00 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 33 449,85 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 559 651,52 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že při schvalování úvěru vycházela z informací poskytnutých žalovaným v Žádosti o Konsolidaci úvěrů, která byla hodnocena individuálně a v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a insolvenčním rejstříku. Příjmy si předchůdkyně žalobkyně ověřila z běžného účtu žalovaného a zjistila částku 32 955 Kč měsíčně, a do výdajů započetla jak výdaje uvedené v žádosti, tak životní minimum a normativní náklady na bydlení. Poskytnutým úvěrem byly konsolidovány splátky v měsíční výši 22 823 Kč. Pro přezkum byl využit také matematický model výpočtu schválený ČNB, kterým byla zjištěna maximální měsíční splátka a ukazatele DTI a DSTI dle platného Doporučení ČNB. Žalovaný taktéž uvedl, že žije s družkou v pronajatém bytě a příjem jejich domácnosti činí 60 000 Kč s tím, že dosavadní splátky jsou 2 992 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uvedené smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů, jejichž pravost a správnost nebyla žádnou ze stran sporována, učinil soud tato skutková zjištění:

4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. se zavázala poskytnout žalovanému částku 530 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal finanční prostředky vrátit formou měsíčních anuitních splátek v celkovém počtu 120. Měsíční splátka činila 10 391,95 Kč (vč. pojištění pak 1 029 Kč). Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu 17,45 %. Část poskytnutých prostředků byla účelově určených, a to na splacení závazků ve výši 143 348,29 Kč a 54 768,26 Kč u společnosti [právnická osoba]., závazků u společnosti [právnická osoba]. (předchůdkyně žalobkyně) ve výši 137 714,95 Kč, 13 267,23 Kč, 60 505,13 Kč, 13 156,64 Kč, 19 791,37 Kč, 10 100 Kč a ve výši 50 716,53 Kč. Zbývající část jistiny měla být vyplacena na běžný účet žalovaného.

5. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba]. oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. Celková dlužná částka ke dni oznámení činila 568 747,77 Kč, kterou měl žalovaný uhradit nejpozději do [datum]. Z podacího archu vyplývá, že tato zásilka byla žalovanému odeslána dne [datum].

6. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že [právnická osoba]. prodala společnosti [právnická osoba]. předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, která ji následně smlouvou ze dne [datum] prodala za sjednanou úplatu žalobkyni.

7. Výzvou ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.

8. Z výpisu z běženého účtu žalovaného bylo zjištěno, že v měsících [rok] mu přicházela výplata od zaměstnavatele odpovídající tomu, co uvedl do žádosti o úvěr, stejně tak bylo zjištěno, že z jeho účtu odcházely splátky na úvěry, zjevně odpovídající těm, které měly být konsolidovány. Pokud jde o výdaje, rozhodně nelze souhlasit, že jeho výdaje byly 0 Kč, jak bylo uváděno v žádosti. Žalovaný taktéž hojně sázel, čemuž odpovídají platby ve prospěch ifortuna.cz, sazka.cz, které například v měsíci v době od [datum] do [datum] činily až 11 000 Kč, stejný problém měl žalovaný v červnu [rok], kdy žalovaný prosázel 54 620 Kč, v květnu [rok] dokonce cca 83 600 Kč a sázel i v měsících předcházejících.

9. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty, jak bylo uvedeno ve smlouvě shora, na běžný účet mu byla převedena částka 29 553,88 Kč. Dále soud z výpisu zjistil, že ve splátkách žalovaný uhradil celkem 41 569,59 Kč a poslední splátku uhradil dne [datum] ve výši 1,79 Kč, splátku v plné výši uhradil naposledy dne [datum].

10. Ze žádosti o úvěr Konsolidace půjček soud zjistil, že žalovaný bydlel v pronájmu, měl střední vzdělání a byl zaměstnán ve společnosti s průměrným čistým měsíčním příjmem 32 955 Kč. Žalovaný neměl vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 60 000 Kč. Pokud se týká závazků, bylo zjištěno, že žalovaný měl dva závazky u společnosti [právnická osoba]. a dále měl celkem sedm závazků u společnosti [právnická osoba]. (předchůdkyně žalobkyně), které odpovídají tomu, co bylo uvedeno v listině se Smlouvou, jak soud popsal shora.

11. Z vyjádření předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo nad rámec toho, co již bylo uvedeno v odstavci jedna tohoto odůvodnění zjištěno, že výpočet maximální měsíční splátky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje (2 992 Kč) a životní náklady (9 971,72 Kč). Výpočet DSTI byl proveden tak, že byla sečtena měsíční splátka existujících úvěrových závazků + měsíční splátka požadovaného úvěru, které byly děleny čistým měsíční příjmem [konkrétní výpočet: (2 992,00 Kč + 9 362,95 Kč) / 32 955,00 Kč * 100 = 37,49 %]. DTI byla vypočtena takto: interní aktuální expozice + externí aktuální expozice + expozice nového úvěru) / roční příjem [konkrétní výpočet: Konkrétní výpočet: (0,00 Kč + 24 451,00 Kč + 530 000,00 Kč) / (12 * 32 955,00 Kč) = 1,40].

12. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru s pojištěním možnosti splácet ze dne [datum] se společnost [právnická osoba]. zavázala poskytnout žalovanému částku 530 000 Kč při úrokové sazbě 17,45 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 10 391,95 Kč (vč. pojištění pak 1 029 Kč). Žalovaný tyto finanční prostředky načerpal v souladu s dohodou, tedy v4. tohoto, že takto byly splaceny jeho předcházející závazky u předchůdkyně žalobkyně a další společnosti poskytující spotřebitelské úvěry. Před sjednáním dohody společnost [právnická osoba]. zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil prohlášení do žádosti o úvěr, kde uvedl, že bydlí v pronájmu, má střední vzdělání a je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 32 955 Kč, což si předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisu z běžného účtu. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 60 000 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně zjistila závazky žalovaného a lustrovala žalovaného v interních a externích databázích. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy a výdaje a vypočetla maximální měsíční splátku, jakož i DTI a DSTI ukazatele. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, stejně tak nebyl z ničeho ověřen příjem domácnosti, jakož ani předchůdkyně žalobkyně nereflektovala na to, že na běžném účtu žalovaného jsou jednak mínusové zůstatky a sázky v řádech desítek tisíc korun. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni [datum], což žalovanému oznámila dopisem, ve kterém jej zároveň vyzvala k úhradě dluhu. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 41 569,59 Kč a poslední splátku uhradil dne [datum] ve výši 1,79 Kč, splátku v plné výši uhradil naposledy dne [datum]. Společnost [právnická osoba]. následně dne [datum] prodala společnosti [právnická osoba]. předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, která ji následně smlouvou ze dne [datum] prodala za sjednanou úplatu žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem.

13. Zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba]. a žalovaným došlo k uzavření smlouvy ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 530 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

15. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice soudu předložila výpisy z účtu žalovaného, ze kterých jasně vyplývají příjmy žalovaného ze zaměstnání (v tomto směru neměl soud stran postupu předchůdkyně žalobkyně výhrady) z těchto však vyplývá zejména to, že žalovaný ve velkém množství případů a opakovaně sázel částky v řádech desetitisíců, z přehledu závazků je taktéž zřejmé, že si na své životní a zjevně i jiné potřeby (sázení) opakovaně půjčoval finanční prostředky, a to jak sedmkrát u [právnická osoba], tak u jiné nebankovní společnosti. Pokud měl žalovaný takové množství nesplacených závazků u právní předchůdkyně žalobkyně, měla jeho úvěruschopnost zkoumat o to zevrubněji. [právnická osoba] absolutně rezignovala na jakékoliv podrobnější zjišťování výdajů žalovaného, ať už na bydlení či jiné potřeby, namísto toho se spokojila se statistickými daty. Byť měla [právnická osoba] k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za dostatečně dlouhou dobu, z toho zjevně další pravidelné výdaje žalovaného ani nezjišťovala. Pokud k tomuto zmíněnému předchůdkyně žalobkyně nepřihlédla, nemohla postupovat s odbornou péčí. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

16. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 530 000 Kč a žalovaný jí vrátil 41 569,59 Kč a nadále jí tedy dluží 488 430,41 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., jako postupitel, uzavřela se společností [právnická osoba]., jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným, která následně uzavřela jako postupitel platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

17. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160, nebo rozsudek ze dne 18. 2. 2025, č. j. 8 Co 245/202444, které tuto rozhodovací praxi rovněž respektují. Jelikož žalovaný dle výpisu z úvěrového účtu uhradil poslední splátku dne [datum] ve výši 1,79 Kč a splátku v plné výši uhradil naposledy dne [datum] a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadované poplatky, smluvní úrok, smluvní úrok z prodlení. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni [datum] činil celý předmět řízení částku 731 352,84 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 488 430,41 Kč (67 %) a žaloba byla zamítnuta, co do částky 242 922,43 Kč (33 %) Po odečtení neúspěchu od úspěchu činí procesní úspěch žalobkyně 34 %. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. ve znění do [datum] (dále jen „AT“). Celkové náklady řízení činí 60 050 Kč a jsou představovány zaprvé zaplaceným soudním poplatkem 21 136 Kč a zadruhé náklady právního zastoupení žalobkyně tvořené odměnou advokáta dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 AT ve výši 31 260 Kč za 3 úkony právní služby učiněné zástupkyní [příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby] po 10 420 Kč, dále částkou 900 Kč jako tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, to vše, vyjma soudního poplatku, včetně 21% DPH z částky 32 160 Kč, tj. ve výši 6 754 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako registrovaný plátce DPH. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 34 % z celku, tj. ve výši 20 417 Kč. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.