Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

9 C 162/2024

Soud: Okresní soud ve Frýdku-MístkuDatum rozhodnutí: 23. 10. 2024Č. j.: 9 C 162/2024-19Samosoudkyně: Mgr. Eva HankováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 6. 1. 2025Předmět řízení: O zaplacení 41 745,79 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSFM:2024:9.C.162.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (42) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 331,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 389,25 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 435,71 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 548,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 331,71 Kč od [datum] do zaplacení, částku 12 614,08 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 243,64 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 916,08 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 874,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 414,08 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 745,79 Kč s příslušenstvím na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému k čerpání úvěrový rámec do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě, tj. 4 % aktuální dlužné částky, přičemž v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, vyčerpaná část úvěrového rámce a pravidelné a nepravidelné poplatky, které byly splatné 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaný čerpal částku 36 183,95 Kč, avšak ve splátkách uhradil pouze částku 34 643 Kč, když porušil svou povinnost hradit úvěr řádně a včas a žalobkyně využila svého práva sjednaného v úvěrových podmínkách a zesplatnila úvěr ke dni [datum] a zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení celého dluhu dopisem ze dne [datum]. Po zesplatnění žalovaný již uhradil nic a nadále dluží 17 331,71 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 14 435,71 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč, poplatků ve výši 196 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 389,25 Kč, úroku ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 14 435,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 548,44 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 17 331,71 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně. Žalobkyně uzavřela se žalovaným také smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na základě kteří poskytla žalovanému částku 30 000 Kč oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 1 399 Kč, úrok si ujednali 25,34 % ročně. Žalovaný však své povinnosti nedostál a zaplatil žalobkyni pouze 18 200 Kč, pročež žalobkyně stejně jako v předchozím případě využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající části dluhu, což žalovaný stejně neučinil. Z tohoto důvodu žalovaný dluží žalobkyni jednak neuhrazenou jistinu ve výši 21 916,08 Kč, poplatky ve výši 312 Kč, poplatky za pojištění ve výši 456 Kč, náklady na vymáhání 730 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. K tomu žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 243,64 Kč, úroku ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 21 916,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 874,89 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 24 414,08 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně.

2. Před uzavřením obou smluv žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to na základě důsledného zjišťování jeho kreditního skóre, tento proces posuzuje příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumáním klientských informací, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta žalobkyně kontroluje bonitu klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci kontroly je ověřována schopnost klienta splácet další závazky a hradit nezbytné životní výdaje, je zohledněno jeho rodinné postavení, zejm. vyživovací povinnost, příjem partnera, případně další skutečnosti. Prostřednictvím výpočtu MLS žalobkyně ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje klienta skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru, přičemž MLS je vypočítávána vždy jak na žadatele, tak na jeho domácnost. Existenci případných dalších pochybností žalobkyně minimalizuje kontrolou klienta v externích registrech, v tomto případě neměl žalovaný negativní výsledek v SOLUS ani NRKI. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z obou smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z listiny označené Úvěrová smlouva Clubcard kreditní karta Premium Plus č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný tímto požádal žalobkyni o čerpání úvěru ve výši sjednaného úvěrového rámce – 15 000 Kč. Jednalo se bezúčelový revolvingový úvěr s tím, že výše splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky.

6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo prokázáno, že vedoucí sekce oddělení řízení rizik žalobkyně potvrdil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne [datum] ověřila bonitu klienta. Žalovaný měl družku, žil v podnájmu a měl 4 děti, přičemž jeho příjem činil 22 000 Kč a příjem ostatních (blíže neurčených) členů domácnosti činil 18 000 Kč. Je zde taktéž poznámka, že výdaje domácnosti žalovaný uvedl ve výši 10 000 Kč.

7. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jedná o tvrzení, jakým způsobem žalobkyně zkoumá úvěruschopnost a jak vypočítává MLS, jak je již uvedeno v narativní části tohoto rozsudku.

8. Žalobkyně dále doložila Úvěrovou zprávu, ze které vyplývá, že žalovaný měl 2 existující splátkové závazky a jeden nesplátkový, jakož i dvě aktivní kreditní karty.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil celkem 34 643 Kč, přičemž načerpal celkem částku 36 183,95 Kč.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil celkem 18 200 Kč, přičemž načerpal celkem částku 30 000 Kč. Poslední úhradu žalovaný provedl dne , datum11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a podacím archem bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky 46 047,66 Kč vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] a č. [hodnota] nejpozději do [datum] a zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude žalobou zahájeno soudní řízení. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne [datum].12. Z listiny nazvané Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr 30 000 Kč oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit ve 36 splátkách po 1 399 Kč, přičemž úroková sazba byla ujednána na 25,34 % ročně. K tomu si žalovaný sjednal pojištění, které bude měsíčně hradit částkou 114 Kč.13. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Úvěrová smlouva Clubcard kreditní karta Premium Plus č. [hodnota] ze dne [datum] se žalobkyně a žalovaný dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného, které následně zadala do systému zjišťujícího kreditní skóre. Žalovaný o sobě prohlásil, že bydlí v podnájmu, má družku, má 4 děti, jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč a příjmy členů domácnosti 18 000 Kč. Tyto skutečnosti si žalobkyně nijak neověřila, namísto toho vypočetla MLS žalovaného. Dále žalobkyně sama zjistila, že žalovaný nemá negativní záznam v bankovních a nebankovních registrech a rovněž zjistila, jaké má splátkové a nesplátkové závazky. Výdaje žalovaného si žalobkyně zjistila z prohlášení žalovaného, tyto si však ani neověřovala a pouze je zavedla do úvěrové karty klienta, přičemž využila statistické údaje nebo životní minimum stanovené podle jiného právního předpisu. Žalovaný postupně a opakovaně načerpal od žalobkyně částku 36 183,95 Kč a postupně jí vrátil částku celkem 36 643 Kč.14. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr 30 000 Kč oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit ve 36 splátkách po 1 399 Kč, přičemž úroková sazba byla ujednána na 25,34 % ročně. K tomu si žalovaný sjednal pojištění, které bude měsíčně hradit částkou 114 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila, ale žalovaný na svůj závazek uhradil pouze 18 200 Kč, poslední úhradu žalovaný provedl dne [datum]. I před uzavřením této dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného, které následně zadala do systému zjišťujícího kreditní skóre. Žalovaný o sobě prohlásil totožné skutečnosti jako shora, které si žalobkyně nijak neověřila, namísto toho vypočetla MLS žalovaného. Dále žalobkyně sama zjistila, že žalovaný nemá negativní záznam v bankovních a nebankovních registrech a rovněž zjistila, jaké má splátkové a nesplátkové závazky. Výdaje žalovaného si žalobkyně zjistila z prohlášení žalovaného, tyto si však ani neověřovala a pouze je zavedla do úvěrové karty klienta, přičemž využila statistické údaje nebo životní minimum stanovené podle jiného právního předpisu. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, nicméně této povinnosti stejně nedostál.15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..18. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalovaný podpisem smlouvy požádal žalobkyni o čerpání úvěru ve výši 15 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Dne [datum] uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z., na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i úvěr je tzv. spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ani u jedné z uzavřených smluv. Žalobkyně sice užila skóringového modelu, resp. vypočítala MLS žalovaného, který měl komplexně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky, avšak do modelu zadala vstupní data, která si žádným způsobem zjevně neověřila. Takový postup nelze shledat dostačujícím. Pokud se jedná o příjmy z tvrzení ani z předložených důkazů nevyplývá, že by si tyto žalobkyně ověřila a nespoléhala se pouze na tvrzení žalovaného. Stejně tak lze uvést u výdajů. Žalobkyně soudu předložila listinu nazvanou Úvěrová zpráva a Kartu klienta (Potvrzení o posouzení bonity), které se týkají žalovaného a jeho platebních závazků. Z listin je zřejmé, že žalovaný měl v době sjednávání úvěru aktivní další závazky, přesto žalobkyně vůbec nereflektovala, že žalovaný zjevně nedisponuje dostatečným i prostředky, aby pokryl své běžné výdaje, když si opakovaně sjednává kontrakty a čerpá tak finanční prostředky. O to měla být žalobkyně obezřetnější a nespoléhat se jen na tvrzení žalovaného. Z tohoto důvodu soud nemůže posoudit výsledky skoringového modelu žalobkyně jako přesvědčivé, stejně jako nelze za přesvědčivé považovat nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Soud musí dále dodat, že archivaci listin, které slouží pro zkoumání úvěruschopnosti, ukládá přímo ustanovení ZSU, konkrétně § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy za absolutně neplatné v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.22. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnutých jistin. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla částku 36 183,95 Kč a žalovaný jí vrátil 36 643 Kč, pročež jí dle neplatné smlouvy č. [hodnota] již nic nedluží. Dále žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla 30 000 Kč a žalovaný jí vrátil 18 200 Kč, tudíž jí dle neplatné smlouvy č. [hodnota] dluží 18 200 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení uvedené částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.23. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle předložené historie úhrad uhradil poslední splátku dne [datum] a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalovanému, který měl v řízení plný procesní úspěch, proti žalobkyni, která úspěch neměla. Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné účelně vynaložené náklady, které by bylo možné jako náklady řízení vyúčtovat, související s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací