Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 300,7 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 9 263,59 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 582,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 125,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 600 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 26,16 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 564,29 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost [právnická osoba] s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku splácet formou minimální splátky dle rozpisu služeb, který mu byl vystaven online každý měsíc na webu creditea.cz, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas a do postoupení pohledávky uhradil 4 048,29 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 30 000 Kč a dlužného poplatku 600 Kč, úroku z jistiny do zesplatnění [datum] ve výši 5 964,29 Kč, kapitalizovaných úroků 6 125,80 Kč (úrok 26,16 % ročně počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 3 582,75 Kč (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum], úroku ve výši 26,16 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny 30 600 Kč od [datum] do zaplacení. K uzavření předmětné smlouvy došlo tak, že žalovaný si podal online žádost, ke které doložil všechny potřebné dokumenty k úvěruschopnosti a doklady o totožnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost akceptovala a oznámila tuto skutečnost žalovanému prostřednictvím potvrzující SMS zprávy a oznámením online v účtu Creditea žalovaného, který mu byl v této souvislosti zřízen.
2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů – výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně také zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]. Z uvedených poznatků právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z obou uvedených smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listiny označené jako Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru – Smlouva č. [hodnota] ze dne [datum] a ze Smluvních podmínek, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu s možností opakovaného čerpání finančních prostředků do výše 30 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal platit Providentu každý kalendářní měsíc minimální splátku, která bude uvedena v rozpisu plateb v jeho účtu na webových stránkách [web] s tím, že roční úroková sazba činí 54 %. Dohodu strany uzavřely tak, že žalovaný nejprve požádal o poskytnuté úvěru a Provident poté, co zhodnotila požadované dokumenty, přijetí návrhu oznámila žalovanému pomocí SMS a oznámením v uživatelském účtu žalovaného.
6. Z denní historie půjčky č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný čerpal na základě postupných transakcí celkem částku 31 348,99 Kč. Z listiny dále vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 4 048,29Kč a poslední platbu zaslal dne [datum]. K prvnímu čerpání došlo již dne [datum], což v návaznosti na listinu smlouvy uvedené v předcházejícím odstavci znamená, že dohoda mezi stranami uvedeného dne uzavřena byla. Jednotlivá čerpání jsou pak prokazována i potvrzeními o provedení transakcí (č. l. 20-25).
7. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacím lístkem, bylo prokázáno, že [právnická osoba] prodala žalobkyni předmětnou pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne [datum].
8. Výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné a zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou. Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne [datum].
9. Výpisem z běžného účtu, který měla Provident k dispozici pro zkoumání úvěruschopnosti bylo zjištěno, že dne [datum] na účet došla částka 15 000 Kč s popisem výplata půjčky, stejně tak dne [datum] došla na účet částka 8 000Kč s popisem půjčka [Jméno žalovaného], dne [datum] byla na účet připsána částka 7 475 Kč a 100Kč s popisem dodatečná půjčka zaplo.cz. Obdobné platby chodily v průběhu měsíce května na účet opakovaně. Na účet rovněž přicházely platby od ČSSZ s popisem invalidní důchod 1. stupně [jméno FO] ve výši cca 7 500 Kč (z toho soud usuzuje, že žalovaný měl příjem z invalidního důchodu). Z výpisu z odchozích plateb se pak podává, že jsou zde obsaženy různé platby, např. i platby v Albertu, Penny, v různých bistrech, za taxislužby (Bolt). Z výpisu z účtu však není zřejmé, jaké konkrétní výdaje žalovaný měl např. na bydlení ani zda má žalovaný jiné příjmy než invalidní důchod.
10. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
11. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva č. [hodnota] ze dne [datum] se společnost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu s možností opakovaného čerpání finančních prostředků do výše 30 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal platit Providentu každý kalendářní měsíc minimální splátku, která bude uvedena v rozpisu plateb v jeho účtu na webových stránkách [web] s tím, že roční úroková sazba činí 54 %. Provident své povinnosti splnila, když umožnila žalovanému čerpat prostředky opakovaně, a to tak, že žalovaný načerpal celkem částku 31 348,99 Kč. Žalovaný však své povinnosti nedostál, splátky neplatil řádně a uhradil pouze 4 048,29 Kč, naposledy platbu zaslal dne [datum].
12. Před sjednáním dohody společnost [právnická osoba] zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů – výpisu z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně také zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], ze kterého však vyplývá, že žalovaný dosahoval toliko příjmu cca 7 500 Kč měsíčně z invalidního důchodu a v době před sjednáním dohody si opakovaně půjčoval finanční prostředky - dne [datum] na účet došla částka 15 000 Kč s popisem výplata půjčky, stejně tak dne [datum] došla na účet částka 8 000 Kč s popisem půjčka [Jméno žalovaného], dne [datum] byla na účet připsána částka 7 475 Kč a 100 Kč s popisem dodatečná půjčka zaplo.cz. Společnost [právnická osoba] následně dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum].
13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout k opakovanému čerpání finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytovala žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
19. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
20. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Lze kvitovat, že předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, nicméně sama tato skutečnost ji automaticky nezbavuje se podrobně výpisem z účtu zabývat. Příjmy žalovaného prostým náhledem do výpisu z účtu dosahují pouze částky 7 500 Kč měsíčně, která bez dalšího zkoumání nemůže být dostatečná. Na jakékoliv podrobnější ověření výdajů předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala, a navíc ani nereflektovala, že žalovaný si před sjednáním spotřebitelského úvěru sjednal další zápůjčky. Pokud si žalovaný opakovaně půjčoval, zjevně na úhradu svých životních potřeb, mělo být zkoumání příjmů a výdajů žalovaného o to podrobnější. Nelze se tedy v žádném případě bez dalšího domnívat, že by žalovaný byl v okamžiku poskytnutí úvěru solventní, když si na své výdaje musel opakované půjčovat finanční prostředky. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo ani v jednom případě dle závěru soudu dostatečné a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
21. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku celkem 31 348,99 Kč a žalovaný jí vrátil 4 048,29 Kč, pročež jí stále dluží částku 27 300,7 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 27 300,7 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
22. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle provedeného dokazování žalobkyně uhradil poslední splátku dne [datum] a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měli oba účastníci úspěch částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 27 300,7 Kč a neúspěšná (výrok II.) v částce 33 113,98 Kč, z čehož vyplývá, že úspěšnějším byl žalovaný, který by tak měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.