Výrok
I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku č. [číslo] vymezenou v budově č. p. [číslo], stojící na pozemku parc. č. [číslo], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 100% náhradu nákladů řízení, to je částku 18 310 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vyklizení žalovaného z bytové jednotky č. [číslo] vymezené v budově č. p. [číslo], stojící na pozemku parc. č. [číslo], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], (dále jen „Byt“) s tím, že žalovaný je jeho synem, kterému dal v minulosti souhlas k tomu, aby s ním v Bytě bydlel, nicméně tento souhlas odvolal v létě 2024 z důvodu hrubého slovního a fyzického napadání ze strany žalovaného, které bylo i v minulosti několikrát řešeno Policií ČR. Mezi účastníky nikdy nedošlo ke vzniku nájmu, žalovaný nájemné nikdy nehradil, nepřispíval na služby. S manželkou žijí odděleně, nejsou spolu v kontaktu od roku 2014 a souhlas s užíváním Bytu dal výlučně on. Naopak by bylo v rozporu s dobrými mravy nutit jej, aby dále setrvával v Bytě se žalovaným, který ho napadal a ohrožoval na životě. Žalovaný Byt nevyklidil, byť ho k tomu žalobce vyzval, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný se v Bytě nyní nezdržuje, ale projevil vůli se zde vrátit a má tam uloženy své věci.
2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, když Byt užíval nepřetržitě od roku 2010, kdy se do něj nastěhoval za souhlasu obou rodičů (tj. žalobce a jeho manželky, matky žalovaného), v jejichž společném jmění se Byt nachází, přičemž Byt byl žalovanému přenechán k užívání na dobu neurčitou, pročež mezi účastníky vznikl nájemní vztah. Za této situace může nájem zaniknout jen zákonem stanoveným způsobem, což se v tomto případě nestalo. V Bytě by chtěl setrvat a chtěl by se zavázat platit nájemné. Navíc jeho matka, manželka žalobce, svůj souhlas s užívání Bytu neodvolala, nájem Bytu nelze považovat za běžnou záležitost, která by mohla být řešena bez součinnosti či souhlasu druhého manžela, proto ani z takového důvodu nemůže žaloba obstát. Je v kontaktu s matkou, která projevila souhlas, aby v Bytě bydlel, nicméně není známo, zda ji seznámil s tím, že žalobce s bydlením dále nesouhlasí. Nadto měl žalovaný za to, že nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu, od roku 2015 trpí paranoidní schizofrenií a v důsledku toho pobírá invalidní důchod. Z tohoto důvodu je pro něj důležité stabilní a bezpečné zázemí, stěhování by pro něj bylo extrémní psychickou zátěží, která by pravděpodobně vedla k prudkému zhoršení zdravotního stavu. Toho všeho si je žalobce vědom, tudíž jeho snaha o vyklizení bez zajištění adekvátní náhrady lze vnímat jako postup vykazující prvky hrubé necitlivosti a popření základní rodičovské solidarity.
3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu věci, právní posouzení a následné rozhodnutí. Z jednotlivých provedených důkazů soud vzal za prokázaná následující zjištění.
4. Z nesporných tvrzení stran vyplývá, že žalovaný je synem žalobce a [jméno FO]. V katastru nemovitostí jsou u Bytu zapsáni jako vlastníci žalobce a [jméno FO] s tím, že se jedná o jejich společné jmění manželů. Žalovanému byla diagnostikována paranoidní schizofrenie a pobírá invalidní důchod. Stejně tak ze shodných tvrzení stran je zřejmé, že žalovaný by so do Bytu chtěl vrátit.
5. Z usnesení o odložení věci ze dne [datum] (č. l. 11-13) soud zjistil, že policejní orgán odložil trestní věc pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že 1) od měsíce září do listopadu 2021 se v rámci společného soužití nevhodně choval ke svému otci, kterého v rámci třech incidentů v daném období fyzicky napadl, a to úmyslným přivřením nohy mezi dveře k pokoji a zárubeň, úmyslným strčením s následným pádem v kuchyni bytu a úmyslným hozením koupelnových dveří na zadní část těla poškozeného s jeho následným pádem na podlahu, vše bez újmy na zdraví a potřeby lékařského ošetření napadeného, kterému pak i v daném období vyhrožoval slovy „já tě zabiju, běž se znehybnit, já tě zkopu“, čímž u svého otce [jméno FO] vzbudil důvodnou obavu o jeho život a zdraví, když další jednání podezřelého bylo nepředvídatelné, neboť tomuto byla již v roce 2018 diagnostikována psychická choroba paranoidní schizofrenie, pro kterou mu byl přiznán invalidní důchod; 2) v době ode dne [datum] do [datum] v místě svého bydliště na [adresa] svému otci [jméno FO] mimo jiné vyhrožoval, že jej vyhodí z bytu, že skončí pod mostem, nadával mu, že je pes a zvíře, kdy dne [datum] při zametání otce napadl tak, že do něj bezdůvodně strčil, kopl jej do nohy a udeřil rukou do hrudi, [Jméno žalobce] žádné zranění neutrpěl, 3) dne [datum] v bytě svého otce [jméno FO] tohoto bezdůvodně udeřil do obličeje pěstí, čímž mu způsobil tržnou ranku na horním rtu, [Jméno žalobce] upadl na zem a pohmoždil si pravé koleno i záda, což si vyžádalo jednorázové ošetření a dobu léčení do 7 dní. Rozhodnutí bylo učiněno s ohledem na zjištěnou nepříčetnost žalovaného v důsledku akutního zhoršení paranoidní schizofrenie.
6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] (č. l. 14, 16) vzal soud za prokázáno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k vyklizení Bytu do 14 dnů od odeslání této výzvy, protože jej dlouhodobě užívá bez jakéhokoliv právního důvodu, s tím, že pokud Byt nevyklidí, bude se žalobce nároku domáhat žalobou. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum].
7. Z oznámení ze dne [datum] (č. l. 26-28) soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce oznámil Okresnímu státnímu zastupitelství ve FrýdkuMístku podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se mohl dopustit právě žalovaný ve zkratce tím, že opakovaně v místě bydliště napadal žalobce slovně „zabiju tě“, „Peníze, peníze, peníze, já tě zničím“, což vzbudilo v žalobci obavy o jeho zdraví a život v důsledku chování žalovaného v minulosti, přičemž v průběhu měsíce března 2025 fyzicky napadl žalobce, dále žalobci dělal různé naschvály, kdy toto celé trvá od podzimu 2024, kdy se žalovaný vrátil z ochranného léčení. Stejně tak žalobce oznámil, že mu žalovaný měl ukrást hotovost, koženou bundu, pracovní nářadí a že užívá Byt bez jakéhokoliv důvodu a nechce jej vyklidit.
8. Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], (č. l. 30-32) soud zjistil, že žalovanému bylo uloženo předběžné opatření spočívající v povinnosti opustit společné obydlí – Byt, jakož i jeho bezprostřední okolí a nezdržovat se tam, zdržet se setkávání se žalobcem a zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování žalobce. Z odůvodnění usnesení soud dále zjistil, že návrh byl podán v souvislosti s tvrzeným domácím násilím, kterého se měl žalovaný dopouštět proti žalobci. Popsaným skutečnostem pak odpovídá potvrzení o vykázání ze dne [datum] (č. l. 29), ze kterého soud zjistil, že uvedeného dne byl žalovaný vykázán z Bytu a jeho bezprostředního okolí na dobu 14 dnů.
9. Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že se jednalo o návrhu žalobce na prodloužení předběžného opatření ve věci ochrany před domácím násilím nařízeného usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Z odůvodnění citovaného usnesení soud dále zjistil, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo žalovanému uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě, a to na podkladě návrhu státní zástupkyně vzhledem k tomu, že policejní orgán odložil trestní věci proti žalovanému posuzované jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku (skutek pak kopíroval usnesení o odložení věci ze dne [datum] citované shora). S ohledem na stav žalobce, soud zejména z protokolu o jednání ze dne [datum] (č. l. 40-41 spisu sp. zn. [spisová značka]) zjistil, že žalobce (tam navrhovatel) v rámci výslechu uvedl, že žalovaného vzal do bytu trvaleji poté, co byl počtvrté propuštěn z psychiatrické nemocnice, trvaleji tedy spolu bydleli naposledy po dobu tří let. Po posledním propuštění chtěl žalovaného už vystěhovat, ale nakonec ho vzal k sobě s domněnkou, že mu žalovaný pomůže. Chování žalovaného se zhoršilo letos po novém roce, v únoru ho napadl pěstí do obličeje, začal po něm požadovat peníze, dokonce nějaké ukradl, naposledy požadoval 700 000 Kč s tím, že pokud mu je nedá, zbaví ho svéprávnosti. Ke zhoršení chování žalovaného nezavdal žádnou příčinu. Žalovaného se bojí, vše vyvrcholilo v září 2025. Stalo se také, že mu žalovaný vyhrožoval, že na něj pošle kamaráda a pak se stala situace, kdy na něj venku zaútočil nějaký muž, ale zda to mělo souvislost, nevěděl. Pobírá důchod ve výši 22 000 Kč. Pokud se týká zdraví, má problémy s nohama, k chůzi používá chodítko, má problémy s cévami, má kardiostimulátor, a bude chodit na ozářky s prostatou. Manželka bydlí v [adresa] v domově pro seniory, je také imobilní. Žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši asi 11 000 Kč, na výdajích domácnosti se nepodílel ani doma neuklízel.
10. Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne [datum] (č. l. 59 spisu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že uvedeného dne byly na základě oznámení navrhovatele zahájeny úkony trestního řízení, když žalovaný se mohl dopustit přečinu týrání žijící osoby ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, tak, že ode dne [datum] do dneška (pozn. soudu: do zahájení úkonu trestního řízení) měl přebývat v bytě svého otce [Jméno žalobce], a to po jeho návratu z ochranného léčení, který mu k tomuto prvotně vydal souhlas, po dobu svého pobytu se měl však vůči svému otci začít dopouštět schválností, slovního napadání, vyhrožování, urážení, kdy mu k tomu měl dále odcizit jeho koženou bundu v hodnotě 2 500 Kč, nářadí v hodnotě 5 000 Kč, finanční hotovost ve výši 40 000 Kč, tedy způsobit celkovou škodu odcizením ve výši 47 500 Kč, kdy byl na základě znaleckého posudku, zdravotních vyjádření posouzen jako psychotický pacient s paranoidní schizofrenií, kterému bylo dne [datum] uděleno ochranné léčení psychiatrickou ústavní formou, tedy se jedná o osobu bez příčetnosti, kde se svým jednáním způsobil u poškozeného nespavost, obavy z návratu do domácnosti, odcizení nebo poškození jeho věcí tak jakožto i jeho zranění a dále mu měl během dosud neurčené doby a způsobem, způsobit škodu odcizením v celkové výši 47 500 Kč.
11. Soud pro nadbytečnost neprovedl navržený výslech žalovaného, který měl prokázat tvrzení, že Byt užíval dlouhodobě, neboť vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a právnímu posouzení, dlouhodobé užívání nezakládá nájem bytu ve smyslu občanského zákoníku. Výpověď žalovaného by proto nepřinesla nic, co by mohlo změnit skutkový stav věci a jeho právní posouzení. Soud ze stejného důvodu nevyslechl [jméno FO], když ta se měla vyjádřit k tvrzením žalovaného, že souhlas s užíváním Bytu neodvolala ani nevyjádřila vůli, aby žalovaný Byt opustil, přičemž s ohledem na právní posouzení níže by tato její výpověď neměla vliv na závěr o skutkovém stavu či na právní posouzení věci a byla by proto nadbytečná. Soud si taktéž nevyžádal z důvodu nadbytečnosti aktuální zprávu o stavu žalovaného, když jeho výslech neprováděl z důvodů shora uvedených, navíc žalovaný byl v řízení a při jednání zastoupen zástupcem v podobě opatrovníka a do doby jednání neprojevil vůli se jednání účastnit.
12. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
13. Žalovaný je synem žalobce a jeho manželky [jméno FO]. Žalobce a jeho manželka [jméno FO] jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci Bytu s tím, že jde o jejich společné jmění manželů. Poté, co se žalovaný vrátil naposledy z psychiatrické léčebny, což bylo asi před 3 lety, žalobce povolil žalovanému, aby se do Bytu vrátil, byť již předtím zvažoval, že ho do Bytu znovu nevezme. Žalobce měl za to, že mu žalovaný bude pomáhat, což se nestalo, na náklady nepřispíval ani v Bytě neuklízel. V důsledku chování žalovaného, který měl jak slovně, tak fyzicky napadat žalobce, kdy tato věc je nyní prověřována ze strany policie, žalobce již nesouhlasí s tím, aby žalovaný v Bytě nadále bydlel. Již v minulosti bylo žalovanému uloženo ochranné léčení v ambulantní formě vzhledem k tomu, že byla odložena trestní věc pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se žalovaný vůči žalobci dopouštěl od měsíce září do listopadu 2021 se v rámci společného soužití nevhodně choval k žalobci, z důvodu jeho nepříčetnosti pro duševní poruchu – paranoidní schizofrenii. Žalovaný se aktuálně v Bytě nenachází, a to ode dne [datum], ale nadále má v Bytě své věci a do Bytu se chce vrátit. Žalobce a jeho manželka nejsou v kontaktu. Žalobce vyzval žalovaného k vyklizení Bytu, ten však Byt dobrovolně vyklidit nehodlá.
14. Podle § 714 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.
15. Podle § 714 odst. 2 o. z. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.
16. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.
17. Podle § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.
18. Podle § 2190 odst. 1 o. z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.
19. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
20. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.
21. Podle § 2238 o. z. užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.
22. Zjištěný skutkový stav soud posoudil ve smyslu citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předně je potřeba uvést, že mezi stranami nedošlo ke vzniku nájmu, neboť nájem je smlouvou pojmově úplatnou, přičemž, aby mohla nájemní smlouva (i přes její nedostatek v podobě písemné formy) vzniknout, musí být nájemce v dobré víře, že nájem je po právu, tedy že má nájemní právo k pronajatému bytu. Dobrou víru je třeba vykládat komplexně při zohlednění všech rozhodných skutečností mezi které patří např. placení nájemného a služeb, složení jistoty pronajímateli, péče o byt a řádné udržování bytu apod. [JANOUŠKOVÁ, Michaela. § 2238 (Dobrá víra). In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.] Žalovaný k okolnostem, které by měly svědčit pro jeho dobrou víru tvrdil pouze dlouhodobost užívání, která však nemůže bez dalšího založit jeho dobrou víru, že Byt užíval jako nájemce. Naopak bylo prokázáno, že žalovaný se nepodílel na péči o domácnost a nehradil žádné nájemné (nepodílel se na nákladech spojených s Bytem). Vzhledem k uvedenému tak žalovaný nemohl být v dobré víře, že Byt užívá jako nájemce, čímž nebyly splněny podmínky stanovené v § 2238 o. z. k tomu, aby mohl být za řádného nájemce považován. Protože nevznikl nájem, nebylo potřeba jej vypovídat v souladu s předepsanými zákonnými ustanoveními.
23. Mezi stranami sporu došlo maximálně k uzavření smlouvy o výprose ve smyslu § 2189, když žalobce dal žalovanému souhlas, aby na dobu neurčitou užíval spolu s ním Byt, aniž by bylo ujednáno cokoliv dalšího, např. platby za takové užívání, tedy užívání bylo bezplatné. Proto žalobce mohl požadovat „vrácení“ takto přenechaného Bytu kdykoliv (§ 2190 odst. 1 o. z.). Požadavek na vyklizení Bytu žalobce vznesl nejpozději v zaslané předžalobní výzvě, tudíž tímto okamžikem došlo k zániku výprosy a žalovaný proto Byt nadále užívá bez právního důvodu.
24. Žalovaný se však dále bránil tím, že byt je ve společném jmění manželů a jeho matka, manželka žalobce, svůj souhlas s bydlením neodvolala. Bylo jednoznačně prokázáno, že Byt je součástí společného jmění žalobce a [jméno FO], přičemž je rovněž nepochybné, že souhlas s užíváním Bytu byl žalovanému výslovně dán pouze ze strany žalobce.
25. Pokud se týká hospodaření s věcí, která tvoří součást společného jmění, ustanovení § 714 o. z. upravuje vnitřní vztah manželů a vymezuje především předpoklady platnosti právních jednání vůči třetím osobám. V záležitostech, které nelze považovat za běžné, se vyžaduje společné jednání manželů nebo jednání jednoho manžela se souhlasem druhého; absence souhlasu má za následek právo dovolat se relativní neplatnosti právního jednání. Následkem jednání jednoho manžela bez souhlasu druhého je jeho relativní neplatnost, které je nutno se dovolat vůči všem stranám právního jednání, nejenom vůči druhému manželovi. Pokud se manžel neplatnosti nedovolá, je právní jednání platné. Úprava je ochranným nástrojem manžela, bez jehož souhlasu dochází k některým právním jednání a spočívá v námitce relativní neplatnosti a je tedy pouze na něm, zda tak učiní, pokud námitku nevznese, zůstává proto právní í jednání v platnosti a vyvolává zamýšlené následky. [KRÁLÍK, Michal. § 714 (Jednání manželů v běžných a neběžných záležitostech). In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 2.].
26. Právě uvedenému pak odpovídá i rozhodovací praxe. „Byla-li nemovitost ve společném jmění manželů užívána třetí osobou se souhlasem obou manželů, musí žalobě o vyklizení nemovitosti podané jedním z manželů předcházet dohoda manželů o ukončení tohoto užívání“ (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 71Co 321/2014, IN [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-3-24]. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.) V tomto řízení krajský soud řešil situaci, kdy se žalobce domáhal vyklizení nemovitosti, která byla společném jmění manželů žalobce a jeho manželky s tím, že v roce 1996 se žalovaná 2), dcera žalobce, provdala za žalovaného 1) a na základě souhlasu obou spoluvlastníků oba žalovaní bydleli v nemovitosti a užívali je, přičemž žalobce tvrdil, že cca před 5 lety z důvodu zhoršených vzájemných vztahů odvolal souhlas s bydlením žalovaných nemovitosti, což potvrdili jak žalovaný 1) ve své účastnické výpovědi, tak svědkyně A. G., manželka žalobce, která však ve své svědecké výpovědi uvedla, že s tímto jednáním žalobce - odvolání souhlasu s bydlením žalovaných v nemovitosti, nesouhlasila, neboť si nadále přeje, aby dcera s manželem v nemovitosti bydlela. Soud pak věc právně posoudil ve smyslu shora uvedeném, nicméně vycházel zároveň z toho, že druhá vlastnice se dovolala relativní neplatnosti výzvy k vyklizení a nadále si přála realizovat své vlastnické právo formou spoluužívání s žalovanými, pročež posoudil žalobu jako předčasnou.
27. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce dal žalovanému souhlas s užíváním Bytu, čímž jednal v záležitosti nikoliv běžné týkající se majetku ve společném jmění jeho a [jméno FO]. Dalo se však předpokládat, že s ohledem na rodinné vztahy, nekomunikaci mezi manžely a relativní dlouhodobost opakovaného užívání Bytu žalovaným, dala [jméno FO] konkludentní souhlas s takovým užívání, resp. nedovolávala se relativní neplatnosti takového souhlasu. Souhlas žalobce s užíváním Bytu žalovaným proto je a byl platným právním jednáním. Ke stejnému závěru je logicky nutné dojít i u odvolání souhlasu s užíváním Bytu. Samotné vyjádření či konstatování, že souhlas byl odvolán bez souhlasu manželky žalobce, ještě nic nevypovídá o tom, zda se relativní neplatnosti manželka dovolá či nikoliv. Žalobce souhlas odvolal, nejednalo se o běžnou záležitost, nicméně jeho manželka paní [jméno FO] se relativní neplatnosti odvolání souhlasu nedovolala (toto nebylo ani tvrzeno) proto je odvolání souhlasu platné a obrana žalovaného v tomto směru neobstojí. Prostor pro poučení žalovaného podle § 118a o. s. ř. zde podle názoru soudu nebyl, neboť takovým poučováním (stran úkonů ze strany paní [jméno FO]) by soud zasahoval do rovnosti stran a dával by žalovanému fakticky poučení o hmotném právu, tedy o tom, co má tvrdit, aby mohl být případně se žalobou úspěšný.
28. V neposlední řadě pak soud uvádí, že Byt je součástí společného jmění a žalobce byl oprávněn podat žalobu samostatně, neboť jako vlastník je samostatně oprávněn k podání takové žaloby. Žalobu pak mohl podat i v případě, že by s podáním žaloby jako takové jeho manželka nesouhlasila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2221/2006 a v něm citovaná rozhodnutí).
29. Pokud bylo ze strany žalovaného argumentováno rozporem s dobrými mravy, soud nepopírá, že zdravotní stav žalovaného není příznivý a že žalovaný proto potřebuje stabilní zázemí, nicméně v řízení zde stála proti sobě práva žalobce, a to jak právo vlastnické, tak právo na ochranu života a zdraví a jeho důstojnosti, a práva žalovaného, zejména právo na bydlení. Při hodnocení proporcionality chráněných hodnot na straně žalobce a na straně žalovaného je zřejmé, že hodnoty na straně žalobce jsou daleko významnější a závažnější. Bylo prokázáno, že již v minulosti byl žalovaný řešen pro protiprávní jednání vůči žalobci, jak bylo shora popsáno, nebylo by proto absolutně na místě nutit žalobce, aby setrvával v domácnosti spolu s osobou, která se vůči němu nevhodně chová a zasahuje tak do jeho práv, tedy se dopouští opakovaně jednání, které porušuje společensky uznávané normy chování, tedy dobré mravy. Odvolání souhlasu s bydlením žalovaného a nárok na vyklizení uplatněný touto žalobou proto dle názoru soudu nemůže být v rozporu s dobrými mravy.
30. Soud proto žalobě ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. vyhověl a uložil žalovanému Byt vyklidit. Při určení lhůty soud postupoval zcela ve smyslu § 160 o. s. ř.
31. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci měl žalobce plný úspěch, proto je žalovaný povinen uhradit mu plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Celkové náklady řízení činí 18 310 Kč a jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč, jednak náklady právního zastoupení žalobce tvořené odměnou advokáta dle § 9 odst. 1 AT ve spojení s § 7 AT ve výši 9 200 Kč za čtyři úkony právní služby učiněné zástupcem žalobce [příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast u jednání] po 2 300 Kč, dále částkou 1 800 Kč jako čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, a to vše (vyjma soudního poplatku) včetně 21% DPH ve výši 2 310 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobce jako registrovaný plátce DPH. Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.