Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 366 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 63 868,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 329,29 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 143 534,87 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 542,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 146 234,87 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 146 234,87 Kč s příslušenstvím na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému k čerpání úvěrový rámec do výše 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě, tj. 3,05 % aktuální dlužné částky, přičemž v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, vyčerpaná část úvěrového rámce a pravidelné a nepravidelné poplatky, které byly splatné 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaný čerpal částku celkem 160 080 Kč, avšak ve splátkách uhradil pouze částku 77 714 Kč, když porušil svou povinnost hradit úvěr řádně a včas a žalobkyně využila svého práva sjednaného v úvěrových podmínkách a zesplatnila úvěr ke dni [datum] a zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení celého dluhu dopisem ze dne [datum]. Žalovaný proto dluží 146 234,87 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 143 537,87 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč, poplatků ve výši a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 25 329,29 Kč, úrok ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 143 537,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 4 542,8 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 146 234,87 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.
2. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to na základě důsledného zjišťování jeho kreditního skóre, tento proces posuzuje příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumáním klientských informací, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta žalobkyně kontroluje bonitu klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci kontroly je ověřována schopnost klienta splácet další závazky a hradit nezbytné životní výdaje, je zohledněno jeho rodinné postavení, zejm. vyživovací povinnost, příjem partnera, případně další skutečnosti. Existenci případných dalších pochybností žalobkyně minimalizuje kontrolou klienta v externích registrech. Odbornou péči je třeba spatřovat mj. ve vypočtu kreditního skóre spotřebitele, když tento způsob posouzení schopnosti spotřebitele splácet poskytnutý úvěr je prokazatelně statisticky nejspolehlivějším ukazatelem, dle kterého lze schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr predikovat. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listiny označené jako Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému platební služby v podobě provádění transakcí souvisejícími s čerpáním a splácením úvěru z karty s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Jednalo se bezúčelový revolvingový úvěr s tím, že výše splátky byla stanovena na minimálně 3,045 % úvěrového rámce, tj. minimálně 1 523 Kč. K žalovanému je ve smlouvě uvedeno, že má střední vzdělání, bydlí v podnájmu a pracuje s příjmem 30 000 Kč měsíčně, přičemž příjem ostatních členů domácnosti je 60 000 Kč. Žalovaný neměl děti. Výdaje zde uvedeny nejsou.
6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo prokázáno, že vedoucí sekce oddělení řízení rizik žalobkyně potvrdil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne [datum] ověřila bonitu klienta. Listina obsahuje pouze to, co je uvedeno ve smlouvě k osobě žalovaného, navíc je zde uvedeno, že je svobodný, s tím, že měsíční výdaje domácnosti jsou 5 000 Kč.
7. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl v době sjednávání předmětné dva existující splátkové dluhy, jeden nesplátkový dluh a jednu kreditní kartu.
8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil celkem 77 714 Kč, přičemž načerpala celkem částku 160 080 Kč. Poslední splátku žalovaný uhradil dne [datum].
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a podacím archem bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaným k uhrazení částky vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] a zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude žalobou zahájeno soudní řízení. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne [datum].
10. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. [hodnota] ze dne [datum] se žalobkyně a žalovaný dohodli, že žalobkyně bude pro žalovaného provádět transakce související s čerpáním a splácením vašeho úvěru ve výši úvěrového rámce 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 3,045 % z úvěrového rámce, tj. 1 523 Kč. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného, které následně zadala do systému zjišťujícího kreditní skóre. Žalovaný o sobě prohlásil, že bydlí v podnájmu, má střední vzdělání, je svobodný nemá děti, je zaměstnaný, přičemž jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti 60 000 Kč. Dále bylo z jeho prohlášení zjištěno, že výdaje domácnosti činí 5 000 Kč. Tyto skutečnosti si žalobkyně nijak neověřila. Dále žalobkyně sama zjistila, že žalovaný nemá negativní záznam v bankovních a nebankovních registrech. Výdaje žalovaného si žalobkyně zjistila z prohlášení žalovaného, tyto si však ani neověřovala a pouze je zavedla do klientské karty klienta a užila při výpočtu jeho kreditního skóre. Žalovaný postupně a opakovaně načerpal od žalobkyně částku 160 080 Kč a postupně jí vrátil částku celkem 77 714 Kč, naposledy zaslal splátku dne [datum]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácení, vyzvala ho žalobkyně k úhradě celého dluhu dopisem ze dne [datum], ve kterém ho zároveň upozornila, že pokud dluh nezaplatí, bude se splnění povinnosti domáhat soudní cestou.
11. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které žalobkyně poskytla žalované k opakovanému čerpání úvěrový rámec 50 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“).
12. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
13. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice užila skóringového modelu, který měl komplexně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky, avšak do modelu zadala vstupní data, která si žádným způsobem zjevně neověřila. Takový postup nelze shledat dostačujícím. Žalobkyně se jak u příjmů, tak výdajů žalovaného spokojila s pouhým prohlášením žalovaného, aniž by si takto uvedené údaje čímkoliv ověřila. Žalobkyně soudu předložila listinu nazvanou Metodika posouzení úvěruschopnosti a Kartu klienta (Potvrzení o posouzení bonity), které se týkají žalovaného a jeho platebních závazků. Z tohoto důvodu soud nemůže posoudit výsledky skoringového modelu žalobkyně jako přesvědčivé, stejně jako nelze za přesvědčivé považovat nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Soud musí dále dodat, že archivaci listin, které slouží pro zkoumání úvěruschopnosti, ukládá přímo ustanovení ZSU, konkrétně § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
14. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla celkem částku 160 080 Kč a žalovaný jí vrátil 77 714 Kč, pročež jí z tohoto titulu stále dluží částku 82 366 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení uvedené částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
15. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle předložené historie úhrad uhradil poslední splátku dne [datum] a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl částečný úspěch žalovaný, který vyplývá již jen z nepřiznané jistiny žalované částky a kapitalizovaného příslušenství, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.