Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 284 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 239,23 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 612,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 041,67 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 600 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úrok 30 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 523,23 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost [právnická osoba] s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně hradit minimální měsíční platby, ve kterých byl zahrnut i úrok, a to do doby, dokud neuhradí celou dlužnou částku, přičemž informaci o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb byl každý kalendářní měsíc žalovanému sdělen prostřednictvím rozpisu plateb v jeho online účtu na webu www.creditea.cz. K samotnému uzavření smlouvy došlo v souladu s čl.
2 Smluvních podmínek, a to tak že žalovaný podal online žádost o poskytnutí úvěru, doložil potřebné dokumenty, Provident následně akceptovala žádost a oznámila tuto skutečnost žalovanému prostřednictvím SMS zprávy a oznámením v online účtu, kde byla žalovanému doručena i uzavřená smlouva. Žalovaný, ačkoliv v průběhu doby načerpal celkem 10 000 Kč, nedostál svým povinnostem a dostal se do prodlení s úhradou dluhu, pročež Provident dluh zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil dne [datum] částku 856 Kč a 860 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 10 000 Kč, dlužného poplatku 600Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 1 923,23 Kč, kapitalizovaných úroků 3 041,637 Kč (30 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 481 612,08 Kč (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), úroku 30 % ročně z 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny 10 600 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nic dalšího nezaplatil. Před poskytnutím úvěru Provident zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péči, vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních a externích databází a externích registrů, žalovaný rovněž předložil výpis z účtu, na kterém Provident zkoumala a vyhodnocovala transakce, zejména příchozí transakce činily 272 383,68 Kč a odchozí transakce 264 713,70 Kč, čímž Provident zjistila, že je žalovaný schopen úvěr splatit.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
4. Z listiny označené jako Smlouva č. [hodnota] osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a ze Smluvních podmínek, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poskytla touto dohodou žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal Providentu platit minimální měsíční splátku, a to po dobu, kdy bude mít úvěr čerpaný, přičemž tato splátka bude účtována prostřednictvím rozpisů plateb. Podle článku 2. došlo k uzavření dohody tak, že poté, co žalovaný na webových stránkách www.creditea.cz odeslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, Provident zkoumala předložené dokumenty a informace a poté přijetí návrhu potvrdila prostřednictvím SMS zprávy a oznámení online v účtu Creditea.
5. Výpisem z běžného účtu, který žalobkyně předložila jako podklad, kterým disponovala Provident při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry, např. dne [datum] došla částka 5 000 Kč jako zápůjčka od [právnická osoba] ve dnech [datum] až [datum] došla opakovaně částka od společnosti [právnická osoba]. Od společnosti [právnická osoba] si žalovaný půjčil zjevně i ve dnech 11. 5. a [datum]. Soud dodává, že o těchto společnostech je mu z úřední činnosti známo, že tímto způsobem poskytují spotřebitelské úvěry. Na druhou stranu se na účtu objevuje příchozí platba od [právnická osoba] ve výši kolem 28 000Kč, která by mohla být příjmem žalovaného. Dále soud nepřehlédl, že se na výpise objevuje platba s popisem nájem ve výši 8 500 Kč.
6. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacím lístkem, bylo prokázáno, že [právnická osoba] prodala žalobkyni obě předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne [datum], kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku zaplatil do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl dán ze strany žalobkyně do přepravy dne [datum].
7. Výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky a upozornil ho, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou. Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne [datum].
8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný čerpal dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] čerpal částku 446,16 Kč a dne [datum] čerpal 734,71 Kč. Naproti tomu soud také zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 586 Kč dne [datum] a dne [datum] uhradil 860 Kč.
9. Z ostatních předložených důkazů soud již nic nezjišťoval, a to s odkazem na níže uvedený právní závěr ve věci. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
10. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva č. [hodnota] osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému částku 10 000 Kč k opakovanému čerpání. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit ve formě minimálních měsíčních splátek, které mu budou sdělovány. Žalovaný takto od Providentu čerpal dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] čerpal částku 446,16 Kč a dne [datum] čerpal 734,71 Kč, tj. celkem částku 11 180,87 Kč. Žalovaný rovněž dne uhradil Providentu částku 586 Kč dne [datum] a dne [datum] uhradil 860 Kč, tj. celkem 1 446 Kč. Společnost [právnická osoba] dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum]. Před schválením dohody se žalovaným Provident zkoumala jeho schopnost hradit splátky tak, že vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních a externích databází a externích registrů, žalovaný rovněž předložil výpis z účtu. z tohoto výpisu z účtu však vyplývá, že žalovaný si bezprostředně před sjednáním uvedené dohody opakovaně půjčoval u různých nebankovních společností, které poskytují spotřebitelské úvěry. Na účtu se však asi nacházela informace o výplatě žalovaného ve výši cca 28 000 Kč a o platbě za pronájem ve výši 8 500 kč měsíčně.
11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky do výše 10 000 Kč k opakovanému čerpání. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
16. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
17. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když žalobkyně sice předložila výpis z účtu žalovaného, avšak z jeho obsahu je naprosto zjevné, že její právní předchůdkyně jej nezkoumala a spokojila se s tím, že odečtením odchozích plateb od příchozích plateb nebyl záporný zůstatek. Provident ale zcela ignorovala, že žalovaný si v době krátce před poskytnutím ‚věru opakovaně půjčoval, a to i menší částky, což značí, že si na své výdaje musel i přes své příjmy půjčovat. Provident pak již vůbec na tuto skutečnost nereflektovala tím, aby se počtem a výší splátek předchozích spotřebitelských úvěrů žalovaného důsledně zabývala. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatnou, protože k absolutní neplatnosti je soud povinen i bez návrhu přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU.
18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částky 10 000 Kč, 446,16 Kč a 734,71 Kč a žalovaný jí vrátil 856 Kč a 860 Kč pročež jí stále dluží částku 8 284 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení uvedené částky. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
19. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývajících částí jistin nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle provedeného dokazování uhradil jediné splátky [datum] a [datum] a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) je zřejmé, že ve věci byl úspěšnějším účastníkem žalovaný, který by tak měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, nicméně tomu žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.