Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 037,63 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 107 150,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 995,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 518,05 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 113 188,13 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 6,70 % ročně z částky 108 264,13 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 113 188,13 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost [právnická osoba]. uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace plus, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 250 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně hradit z čerpaného úvěru úroky se sazbou 6,70 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách, jakož o platit poplatky, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný v celé výši ke dni [datum]. Žalovaný v průběžně načerpal celkem částku 263 300 Kč a uhradil celkem 257 262,37 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 108 264,13 Kč, poplatků ve výši 4 924 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 9 518,05 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 995,92 Kč, úroků ve výši 6,70 % ročně z dlužné jistiny úvěru 108 264,13 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru a poplatků ve výši celkem 113 188,13 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že při schvalování úvěru vycházela z informací poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr. Žalovaný doložil příjem 36 563 Kč měsíčně a dále, deklaroval, že má jednu vyživovací povinnost a příjem domácnosti činí 70 000 Kč. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a insolvenční rejstřík. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. U výdajů bylo také vycházeno z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný má závazky s celkovou měsíční splátkou 5 333,64 Kč. Jelikož byly konsolidovány dosavadní závazky žalovaného a nová splátka byla nižší, zvýšil se tím disponibilní příjem žalovaného. Je nereálné, aby banka počítala výdaje žalovaného za každý měsíc, proto vychází ze zjištěných závazků a paušálních částek, kde banka započetla 8 861,10 Kč, byť žalovaný deklaroval výdaje 0 Kč. Banka měla výpis z běžného účtu žalovaného, kde získala přehled o jeho finanční situaci. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uvedené smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému se nikdo z účastníků nedostavili, dostavil se pouze zástupce žalobkyně. S ohledem na splnění zákonných podmínek soud jednání konal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.
4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, když jejich pravost a správnost nebyla nijak zpochybněna. Z listin pak soud učinil tato skutková zjištění:
5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace Plus ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec 250 000 Kč k opakovanému čerpání v závislosti na výši opakovaně splácených částek. První čerpání bylo dohodnuto na 200 000 Kč a další pak již na základě žádostí žalovaného. Žalovaný se naproti tomu zavázal finanční prostředky vrátit formou měsíčních splátek jistiny a úroku (1,60 % z úvěrového rámce). Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu 6,70 %. Úhrada za pojištění schopnosti splácet pak byla ujednána ve výši 356 Kč měsíčně a byla splatná s měsíčními splátkami.
6. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba]. oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. Celková dlužná částka ke dni oznámení činila 122 847,58 Kč, kterou měl žalovaný uhradit nejpozději do 16. 10 2024.
7. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek podepsané dne [datum] bylo prokázáno, že [právnická osoba]. prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu. Tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum].
8. Výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně tímto vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky nejpozději do [datum]. Zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.
9. Z Platební historie a z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty, jak bylo uvedeno Žalovaný uhradil celkem 257 262,37 Kč, naposledy splátku uhradil částečně dne [datum].
10. Ze žádosti o úvěr Konsolidace Plus soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlel ve vlastním bydlení, měl střední vzdělání a byl zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 36 563 Kč. Žalovaný měl jednu vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 70 000 Kč, ačkoliv následně uvedl, že existuje pouze 1 zdroj příjmu, není tak soudu známo, z čeho se tedy skládal příjem domácnosti 70 000 Kč. Pokud se týká závazků, bylo zjištěno, že žalovaný měl dva závazky u [jméno FO] se splátkou 2 500 Kč měsíčně a dále měl závazek u společnosti [právnická osoba]. se splátkou 2 210 Kč měsíčně.
11. Z vyjádření předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo nad rámec tvrzení uvedených v žalobě zjištěno, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Životní náklady MONETA vypočetla na částku 8 861,10 Kč. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Na základě zjištěné disponibilní částky, jakož i propočtu procentuálního podílu závazků na příjmech žalovaného, bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Příjem žalovaného byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele, ze kterého soud zjistil, že za poslední 3 měsíce činil průměrný měsíční příjem žalovaného 36 563 Kč.
12. Pokud žalobkyně tvrdila, že kromě dosavadních závazků a paušálních výdajů, měla její právní předchůdkyně přehled o finanční situaci žalovaného, protože měla výpis z jeho běžného účtu, který zkoumala, tak tento ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepředložila. Namísto toho zopakovala svá dosavadní tvrzení.
13. Z dalších předložených listin proto soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
14. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace Plus ze dne [datum] se společnost [právnická osoba]. zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec 250 000 Kč k opakovanému čerpání v závislosti na výši opakovaně splácených částek s tím, že žalovaný bude prvotně čerpat 200 000 Kč a následně na základě jeho žádostí, a to oproti jeho závazku finanční prostředky vrátit formou měsíčních splátek jistiny a úroku (1,60 % z úvěrového rámce) při úrokové sazbě 6,70 % ročně a dále platit pojištění ve výši 356 Kč měsíčně. Žalovaný finanční prostředky načerpal v souladu s dohodou, a to v celkové výši 263 300 Kč. Před sjednáním dohody společnost [právnická osoba]. zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil prohlášení do žádosti o úvěr, kde uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, má střední vzdělání a je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 36 563 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. Závazky žalovaného byly zjištěny tak, že má závazek u shora citovaných společností, přičemž oba závazky byly aktuální dohodou konsolidovány. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v interních a externích databázích. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, započítala i životní minimum, normativní náklady na bydlení, jakož i splátky závazků (tyto však byly konsolidovány sjednávanou dohodou) a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů, přičemž počítala s výdaji 8 861,10 Kč. Z těchto dat vypočetla i maximální měsíční splátku. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány (s výjimkou tvrzení, že byly ověřeny subsidiárně z běžného účtu, jehož výpis však žalobkyně nepředložila). Příjem žalovaného sice ověřen byl prostřednictvím potvrzení zaměstnavatele. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni [datum], což žalovanému oznámila dopisem. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 257 262,37 Kč, naposledy splátku uhradil částečně dne [datum]. Společnost [právnická osoba]. následně dne [datum] prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila písemně dne [datum] Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody.
15. Zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba]. a žalovaným došlo k uzavření smlouvy úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši úvěrového rámce 250 000 Kč, které mohl opakovaně čerpat v závislosti na splácení. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
16. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
17. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně sice měla k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného, který potvrdil deklarovaný příjem žalovaného v žádosti o úvěr, nicméně MONETA si již žádným způsobem neověřovala deklarovaný příjem domácnosti, který měl být 70 000 Kč, nicméně se na jeho tvorbě podílel pouze jeden příjem, a to z logiky věci příjem žalovaného (v tomto směru se však jedná o výtku jen na okraj, když s příjmem domácnosti MONETA dále nepočítala). V čem však soud spatřoval problém, bylo ověření výdajů. Skutečné výdaje žalovaného, s výjimkou splátkového zatížení, totiž nebyly zjišťovány, natož jakkoliv ověřovány. Výdaje žalovaného si předchůdkyně žalobkyně mohla snadno ověřit z výpisů z účtu, kterým žalovaný disponoval, jak sama tvrdila žalobkyně (ale nedoložila jej), namísto toho se předchůdkyně žalobkyně omezila na svůj interní matematický výpočet maximální měsíční splátky, kde zahrnula životní minimum a normativní náklady na bydlení, jakož i na statistické údaje o výdajích domácností. Takový postup však nelze shledat správným, když povinností je přistupovat ke zkoumání individuálně. Není možné, aby osoba žijící na území České republika měla výdaje ve výši 0 Kč. Již jen tato informace měla MONETU motivovat k tomu, aby si výdaje žalovaného blíže zjišťovala. Dlužno dodat, že v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSU je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru uchovávat dokumenty sloužící k posouzení úvěruschopnosti. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU.
18. Jelikož byla smlouva posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 263 300 Kč a žalovaný jí vrátil 257 262,37 Kč a nadále jí tedy dluží 6 037,63 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
19. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle § 87 ZSU se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaný dle předložených listin uhradil poslední splátku dne [datum] a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadované poplatky a smluvní úrok. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V projednávané věci byl zcela jasně úspěšnějším účastníkem žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soudu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.