Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 856,31 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 49 338 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 946,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 344,91 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 206,61 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok 15 % ročně z částky 20 873,87 Kč od [datum] do zaplacení, částku 25 908,43 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 048,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 125,14 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 374,37 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok 15 % ročně z částky 9 608,51 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [adresa] doplatek soudního poplatku za řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 85 102,74 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost [právnická osoba]. s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 6 990 Kč, představující úrok a částkou 21 300 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a částkou 3 150 Kč za administrativní činnost a částkou 6 300 Kč za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště, a to vše v měsíčních splátkách po 3 387 Kč, čemuž žalovaný nedostál. V době předcházející, konkrétně dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ještě jednu smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 26 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 6 058 Kč představující úrok a částkou 18 460 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a částkou 2 722 Kč za administrativní činnost a částkou 5 460 Kč za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště, a to vše v měsíčních splátkách po 2 935 Kč, čemuž žalovaný nedostál. Ani z tohoto závazku žalovaný nehradil ujednané splátky řádně a včas. Obě pohledávky za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupeny právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho na své dluhy neuhradil.
2. Před uzavřením obou smluv předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl údaje o své osobě, přičemž tyto byl povinen uvést pravdivě a správně, což stvrdil svým podpisem. Předchůdkyně žalobkyně také žalovaného lustrovala v NRK, BRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku. Žalovaný v žádosti ke smlouvě č. [hodnota] uvedl, že nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, je svobodný a je zaměstnán s příjmem 29 643 Kč a má výdaje 16 375 Kč. Příjmy si předchůdkyně žalobkyně ověřila z dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek, výdaje si ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného a nájemní smlouvy. S ohledem na uvedené právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že žalovaný je schopen předepsanou splátku hradit. Pokud se týká smlouvy č. [hodnota] předchůdkyně žalobkyně postupovala shodně, přičemž žalovaný do žádosti uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu a je zaměstnán s příjmem 24 603 Kč a má výdaje 22 516 Kč. Příjmy si předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy výplatních pásek, výdaje si ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci nařídil jednání, jelikož žalobkyně nesouhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. K jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavil žalovaný, který byl řádně předvolán, a žalobkyně, jejíž neúčast omluvil její zástupce a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.
5. Při jednání soud provedl dokazování listinami (listiny označeny kurzivou), které předložila žalobkyně, a učinil z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.
6. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba]. žalovanému v hotovosti při podpisu dohody částku 30 000 Kč (Smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 67 740 Kč (Smlouva o úvěru č. [hodnota]). Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 20 měsíčních splátkách po 3 387 Kč (Smlouva o úvěru č. [hodnota]). Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet na základě žalovaným vyplněné žádosti, ve které uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a má střední vzdělání (Žádost o úvěr ze dne [datum]). Dále v žádosti uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 29 643 Kč a má výdaje 3 000 Kč na bydlení a energie, 6 750 Kč platí na dopravu, jídlo a osobní náklady a splácí stávající půjčky částkou 6 625 Kč (Žádost o úvěr ze dne [datum]). V žádosti je taktéž zaneseno, že žalovaný má dluhy u EC (pozn. soudu, jde o předchůdkyni žalobkyně), kde zbývá doplatit 6 714 Kč a 34 400 Kč (Žádost o úvěr ze dne [datum]). Předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výplatní lístky žalovaného za měsíce květen až červenec 2021, ze kterých vyplývá, že žalovaný skutečně dosahoval příjmu, který tvrdil v žádosti (Výplatní lístky č. l. 13verte). Z dodatku k pracovní smlouvě bylo prokázáno, že žalovaný byl v době sjednávání půjčky zaměstnán (Dodatek č. l. 13). Žalobkyní zmiňované výpisy z bankovního účtu nebyly v řízení předloženy, byla předložena pouze nájemní smlouva, konkrétně její první a poslední strana, ze kterých nevyplývají žádné výdaje žalovaného (Nájemní smlouva č. l. 14). Žalovaný neplnil své závazky řádně a 20 143,69 Kč a poslední platbu provedl dne [datum] (Transakční historie).
7. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba]. žalovanému v hotovosti při podpisu dohody částku 26 000 Kč (Smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 58 700 Kč (Smlouva o úvěru č. [hodnota]). Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 20 měsíčních splátkách po 2 935 Kč (Smlouva o úvěru č. [hodnota]). Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet na základě žalovaným vyplněné žádosti, ve které uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má dvě vyživovací povinnosti k dětem a má střední vzdělání (Žádost o úvěr ze dne [datum]). Dále v žádosti uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 24 603 Kč a má výdaje 3 000 Kč na bydlení a energie, 9 090 Kč platí na dopravu, jídlo a osobní náklady, má srážky ze mzdy, výživné ve výši 5 408 Kč a splácí stávající půjčky částkou 5 018 Kč (Žádost o úvěr ze dne [datum]). V žádosti je taktéž uvedeno, že žalovaný má dluhy u EC (pozn. soudu, jde o předchůdkyni žalobkyně), kde zbývá doplatit 4 282 Kč a 40 530 Kč (Žádost o úvěr ze dne [datum]). Předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výplatní lístky žalovaného za měsíce říjen až prosinec 2020, ze kterých vyplývá, že žalovaný skutečně dosahoval příjmu, který tvrdil v žádosti, nicméně měl také exekuční srážky ze mzdy (Výplatní lístky č. l. 15). Shodné pak platí o nájemní smlouvě a dodatku k pracovní smlouvě. Žalobkyní zmiňované výpisy z bankovního účtu nebyly v řízení předloženy. Žalovaný neplnil své závazky řádně a uhradil 39 701,18 Kč a poslední platbu provedl dne [datum] (Transakční historie).
8. Společnost [právnická osoba]. následně dne [datum] prodala žalobkyni obě shora uvedené pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu (Smlouva o postoupení pohledávek) a tuto skutečnost oznámila žalovanému dvěma dopisy ze dne [datum] (Oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených dohod, a to dopisem ze dne [datum] (Výzva k plnění), který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne [datum] (Podací lístek).
9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] a dne [datum] smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč a 26 000 Kč v hotovosti při podpisu každé smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
15. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když údaje, sdělené žalovaných stran jeho výdajů, si ničím neověřila. Lze uvést, že pokud se týká příjmů, předchůdkyně žalobkyně měla pro posouzení dostatek podkladů, a to zejména výplatní pásky za 3 měsíce předcházející uzavření smlouvy, a postupovala tedy řádně. Shodné však nemůže být řečeno o výdajích, když výpisy z účtu žalobkyně k žalobě nepřipojila, odkázala na to, že příslušné listiny měla k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, a to přesto, že jejich archivaci jí to ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Proto z provedeného dokazování vyplývá, že výdaje si předchůdkyně žalobkyně neověřila ničím, z předložené nájemní smlouvy výše nájmu ani dalších nákladů na bydlení nevyplývala. Nadto žalovaný měl již předcházející splátky a v případně první smlouvy dokonce exekuční srážky, což mělo právní předchůdkyni žalobkyně vést k zevrubnějšímu posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Lustrace v různých databázích pak odbornou péči nemůže nahradit. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani u jedné žádosti o zápůjčku. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
16. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. 145/2010 Sb., který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
17. Jelikož byly smlouvy posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnutých jistin. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 30 000 Kč a žalovaný jí vrátil 20 143,69 Kč, pročež jí z tohoto titulu stále dluží 9 856,31 Kč. Žalobkyně dále prokázala, že dne [datum] poskytla žalovanému také částku 26 000 Kč a žalovaný jí vrátil 39 701,18 Kč, proto jí na této jistině již nic nedluží. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl pokud se týká částky 9 856,31 Kč. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
18. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle § 87 ZSU se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaný dle provedeného dokazování uhradil poslední splátky dne [datum] a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech zbylou jistinu vrátit. Co do smluvního příslušenství nebylo možné žalobě vyhovět z důvodu její absolutní neplatnosti. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Aniž by soud kapitalizoval veškeré požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozhodnutí, je z výroku rozsudku naprosto zřejmé, že procesně úspěšnějším byl žalovaný, který by tak měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Žalobkyně se svým návrhem domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši [částka]. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1., tj. [částka], ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši [částka]. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).