Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 358,9 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 27 666,86 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 948,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 081,93 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 30 900 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úrok 21,39 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení částky 36 025,76 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost [právnická osoba] s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně hradit minimální měsíční platby, ve kterých byl zahrnut i úrok, a to do doby, dokud neuhradí celou dlužnou částku, přičemž informaci o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb byl každý kalendářní měsíc žalovanému sdělen prostřednictvím rozpisu plateb v jeho online účtu na webu [web]. K samotnému uzavření smlouvy došlo v souladu s čl.
2 Smluvních podmínek, a to tak že žalovaný podal online žádost o poskytnutí úvěru, doložil potřebné dokumenty i k posouzení úvěruschopnosti, Provident následně žádost posoudila a akceptovala žádost a oznámila tuto skutečnost žalovanému prostřednictvím SMS zprávy a oznámením v online účtu, kde byla žalovanému doručena i uzavřená smlouva. Žalovaný, ačkoliv v průběhu doby načerpal celkem 62 657,34 Kč, nedostál svým povinnostem a dostal se do prodlení s úhradou dluhu, pročež Provident dluh zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 30 000 Kč, dlužného poplatku 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 5 125,76 Kč, kapitalizovaných úroků 4 081,93 Kč (21,39 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 2 948,38 Kč (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), úroku 21,39 % ročně z 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny a poplatku 30 900 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nic dalšího nezaplatil. Před poskytnutím úvěru Provident zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péči, vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních a externích databází a externích registrů, žalovaný rovněž předložil výpis z účtu, na kterém Provident zkoumala a vyhodnocovala transakce, také žalovaný předložil výplatní pásku za [rok], čímž Provident zjistila, že je žalovaný schopen úvěr splatit.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů, jejichž pravost a správnost nebyla žádnou ze stran rozporována, učinil soud tato skutková zjištění:
4. Z listiny označené jako Smlouva č. [hodnota] osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a ze Smluvních podmínek, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poskytla touto dohodou žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal Providentu platit minimální měsíční splátku, a to po dobu, kdy bude mít úvěr čerpaný, přičemž tato splátka bude účtována prostřednictvím rozpisů plateb. Podle článku 2. došlo k uzavření dohody tak, že poté, co žalovaný na webových stránkách [web] odeslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru (otisk ze systému Customer Care), Provident zkoumala předložené dokumenty a informace a poté přijetí návrhu potvrdila prostřednictvím SMS zprávy a oznámení online v účtu [právnická osoba] (jak vyplývá z otisku ze systému Providentu). Ze žádosti pak vyplývá, že žalovaný uvedl příjem 17 000 Kč měsíčně (v žádosti jsou uvedena eura, nicméně z údajů o požadované výši úvěru vyplývá, že je požadováno 30 000 eur, což odpovídá tomu, že se jedná o koruny) a má výdaje na bydlení 8 000 Kč a další náklady ve výši 751 Kč, na závazky dává 2 192 Kč.
5. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc srpen [rok] soud zjistil, že žalovaný měl příjem 12 271 Kč.
6. Výpisem z běžného účtu, který žalobkyně předložila jako podklad, kterým disponovala Provident při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry, např. od společnosti [právnická osoba] ve dnech [datum], [datum], [datum] rovněž došla částka od [právnická osoba]. dne [datum]. Soud dodává, že o těchto společnostech je mu z úřední činnosti známo, že tímto způsobem poskytují spotřebitelské úvěry. Na účtu se taktéž objevují přijaté platby od společnosti [právnická osoba]., kde měl žalovaný dle předložené výplatní pásky pracovat.
7. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacím lístkem, bylo prokázáno, že [právnická osoba] prodala žalobkyni obě předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne [datum], kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku zaplatil do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl dán ze strany žalobkyně do přepravy dne [datum].
8. Výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky a upozornil ho, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou. Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne [datum].
9. Z tabulky umoření soud vzal za prokázané, že žalovaný čerpal od Providentu celkem částku 71 016,24 Kč a uhradil 62 657,34 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum].
10. Z ostatních předložených důkazů soud již nic nezjišťoval, a to s odkazem na níže uvedený právní závěr ve věci. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
11. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva č. [hodnota] osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému částku 30 000 Kč k opakovanému čerpání. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit ve formě minimálních měsíčních splátek, které mu budou sdělovány. Žalovaný takto od Providentu čerpal celkem částku 71 016,24 Kč. Žalovaný uhradil Providentu částku celkem 62 657,34 Kč, naposledy se tak stalo dne [datum]. Společnost [právnická osoba] dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum]. Před schválením dohody se žalovaným Provident zkoumala jeho schopnost hradit splátky tak, že vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních a externích databází a externích registrů, žalovaný rovněž předložil výpis z účtu, ze kterého vyplývá, že žalovaný si bezprostředně před sjednáním uvedené dohody opakovaně půjčoval u různých společností, které poskytují spotřebitelské úvěry. Na účtu se však asi nacházela informace o výplatě žalovaného od zaměstnavatele, kterým byla [právnická osoba]. Společnost [právnická osoba] následně dle písemné dohody ze dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum].
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky do výše 30 000 Kč k opakovanému čerpání. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
17. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
18. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když žalobkyně sice předložila výpis z účtu žalovaného, avšak z jeho obsahu je naprosto zjevné, že její právní předchůdkyně jej nezkoumala a spokojila se zřejmě s tím, že odečtením odchozích plateb od příchozích plateb nebyl záporný zůstatek. Provident ale zcela ignorovala, že žalovaný si v době krátce před poskytnutím úvěru opakovaně půjčoval, a to i menší částky, což značí, že si na své výdaje musel i přes své příjmy půjčovat. Provident pak již vůbec na tuto skutečnost nereflektovala tím, aby se počtem a výší splátek předchozích spotřebitelských úvěrů žalovaného důsledně zabývala. Pokud se týká údajů o příjmu, zde měl soud za to, že Provident měla podklady dostatečné, když na předloženém výpisu byly patrné příjmy od zaměstnavatele žalovaného zjištěného na základě předložené výplatní pásky. Soudu ale nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatnou, protože k absolutní neplatnosti je soud povinen i bez návrhu přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU.
19. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částky 71 016,24 Kč a žalovaný jí vrátil 62 657,34 Kč pročež jí stále dluží částku 8 358,9 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení uvedené částky. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
20. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývajících částí jistin nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle provedeného dokazování uhradil splátku naposledy dne [datum] a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) je zřejmé, že ve věci byl úspěšnějším účastníkem žalovaný, který by tak měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, nicméně tomu žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.