Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 106 180,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 10 677,50 Kč, úrok 7,9 % ročně z částky 106 180,34 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 107 976,34 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 16 834 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 1 551 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh vzniklý na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]. (dále jen „Moneta“). Před uzavřením smlouvy Moneta zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, lustrací v BRKI a NRKI, CEE a insolvenčním rejstříku a dále také v interních databází. Moneta také vycházela z informací sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, kde uvedl, že nemá vyživovací povinnost, má náklady na bydlení 2 000 Kč a má příjem 30 405 Kč, jak vyplynulo z výpisu z běžného účtu. Do výdajů započetla Moneta výdaje uvedené v žádosti, životní minimum a normativní náklady na bydlení, jakož i zjištěné splátky. Moneta dále užila matematický model, kterým vypočetla maximální měsíční splátku. Moneta na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr 112 000 Kč oproti závazku žalovaného tyto prostředky vrátit v pravidelných splátkách spolu s úrokem 7,9 % ročně a poplatky. Žalovaný zaplatil pouze 5 819 Kč a Moneta proto využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni [datum]. Moneta písemnou smlouvu ze dne [datum] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení jistiny 106 180,34 Kč, poplatky ve výši 1 796 Kč (poplatky za prohlášení úvěru za splatný, za vedení úvěrového účtu, za zaslané upomínky k uhrazení dlužné částky a případně za sjednané pojištění), úrok do [datum] ve výši 2 994,01 Kč, úroku z prodlení do [datum] ve výši 5 887,49 Kč, úroku 7,9 % ročně z částky 106 180,34 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 107 280,34 Kč od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení v souladu s § 115a o. s. ř.
4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, když jejich pravost a správnost nebyla nijak zpochybněna a následně po jejich zhodnocení dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.
5. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne [datum] se společnost [právnická osoba]. zavázala poskytnout žalovanému částku 112 000 Kč, při úrokové sazbě 7,90 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 751,62 Kč, vč. pojištění. Před sjednáním dohody společnost [právnická osoba]. zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil prohlášení do žádosti, kde uvedl, že bydlí u rodičů, má střední vzdělání a je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 27 239 Kč a náklady na bydlení činí 2 000 Kč. Závazky žalovaného byly zjištěny nahlédnutím do BRKI/NRKI, dle kterého měl žalovaný celkem 6 závazků. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v interních a externích databázích. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, započítala i životní minimum, normativní náklady na bydlení, jakož i splátky závazků (tyto však byly konsolidovány sjednávanou dohodou) a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů, přičemž počítala s výdaji 14 605,60 Kč. Z těchto dat vypočetla i maximální měsíční splátku. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, s výjimkou tvrzení, že byly ověřeny subsidiárně z běžného účtu, jehož výpis sice žalobkyně předložila, nicméně z něj jasně vyplývá, že na výdaje v něm uvedené vůbec nereflektovala. Na výpisu z účtu, který žalobkyně předložila se u data [datum], [datum], [datum], [datum] nachází transakce 16 120 Kč s popisem „karola nájem“, což je v přímém rozporu s tím, co o výdajích na bydlení uvedl žalovaný v žádosti. Dále je z výpisu z účtu patrné, že žalovaný opakovaně sázel u sazka.cz, na účtu vznikal nepovolený debet a dále měl minimálně 4 nesplacené úvěry, jejichž výše není známa, když výpisy z účtu byly v tomto směru začerněny, minimálně však se na účtu nacházejí 4 splátkové transakce (např. datum [datum]) v celkové výši 10 945,47 Kč. K tomu pak přistupují další splátky, které Moneta zjistila z BRKI/NRKI (viz tabulka č. [hodnota] z podání ze dne [datum]). Již jen součet této splátkové částky a pravidelné úhrady nájmu dává dohromady částku 27 065,47 Kč, která bez pár set dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného. Příjem žalovaného byl znatelný z předloženého výpisu z účtu. Nijak pak nebyl ověřen příjem domácnosti. Po tomto posouzení Moneta dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splátky splácet. Moneta povinnost z písemné dohody splnila a částku 112 000 Kč vyplatila žalovanému dne [datum]. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, a to již počínaje druhou splátkou, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni [datum], což žalovanému oznámila dopisem. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 5 819,66 Kč. Společnost [právnická osoba]. následně dne [datum] prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody.
6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba]. a žalovaným došlo k uzavření smlouvy ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši celkem 112 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
7. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
8. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně sice měla k dispozici výpis z účtu, který potvrzoval příjem žalovaného, nicméně následně neprovedla odborné posouzení výdajů žalovaného a namísto zjišťování konkrétních výdajů žalovaného, např. na nájem, jak bylo shora uvedeno, se spokojila se statistickými daty. Lze kvitovat, že si Moneta zjistila závazky žalovaného, nicméně toto již nedala do souvislosti s reálnými výdaji na nájem (o dalších výdajích na běžné potřeby ani nemluvě), neboť při správném posuzování by musela dospět k závěru, že žalovaný není schopen ujednané splátky nové zápůjčky splácet, jak bylo vypočteno shora. Ostatně tato skutečnost se projevila ihned u druhé splátky. Výdaje žalovaného si předchůdkyně žalobkyně mohla snadno ověřit z výpisů z účtu, kterým žalovaný disponoval, namísto toho se předchůdkyně žalobkyně omezila na svůj interní matematický výpočet maximální měsíční splátky, kde zahrnula životní minimum a normativní náklady na bydlení, jakož i na statistické údaje o výdajích domácností. Takový postup tedy nelze shledat správným, když povinností je přistupovat ke zkoumání individuálně. Dlužno dodat, že v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSU je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru uchovávat dokumenty sloužící k posouzení úvěruschopnosti. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU.
9. Jelikož byla smlouva posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 112 000 Kč a žalovaný jí vrátil 5 819,66 Kč a nadále jí tedy dluží 106 180,34 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky.
10. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle § 87 ZSU se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaný měl problémy se splácením již od druhé splátky a dosud nic dalšího od zesplatnění neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadované poplatky a smluvní úrok. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud v dalším ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná, co do 106 180,34 Kč (81 %) a neúspěšná, co do 24 244,98 Kč (19 %), tzn. procesní úspěch činí 62 %. Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 27 152 Kč, představující soudní poplatek 5 843 Kč a dále z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní pomoci po 5 420 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „AT“) za přípravu a převzetí věci, předžalobní upomínku, sepis žaloby, tj. celkem 16 260 Kč, za každý z těchto úkonů náleží paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 350 Kč a náhrady za 21% DPH ve výši 3 699 Kč. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 62 %, tj. ve výši 16 834 Kč.
12. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud v případě výroků I. a III. stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
13. Žalobkyně se svým návrhem domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 4 292 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1, tj. 5 843 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 1 551 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).