Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 40 775,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 081,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 578,07 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 22 515,42 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 8 % ročně z částky 21 711,4 od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 529 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 53 775,99 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost [právnická osoba]. s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 1 522 Kč, představující úrok a částkou 14 700 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a částkou 4 154 Kč za administrativní činnost a částkou 5 400 Kč za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště, a to vše v měsíčních splátkách po 3 984 Kč, čemuž žalovaná nedostála a poslední splátku zaplatila [datum]. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaná ničeho neuhradila. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla údaje o své osobě, přičemž tyto byla povinna uvést pravdivě a správně, což stvrdila svým podpisem. Tyto údaje byly ověřeny doklady uvedenými v části nazvané doložení příjmu žadatele, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá vyživovací povinnost, bydlí u své babičky a má měsíční příjem 16 929 Kč a výdaje 5 250 Kč. Výdaje si předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisů z běžného účtu. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny 21 711,40 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 804,02 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 450 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 953,43 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 857,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, úroku vyčísleného od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši 1 578,07 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši 3 081,61 Kč, úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 21 711,40 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 515,42 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, od [datum] do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se nedostavila žalobkyně ani žalovaná. Přítomný zástupce žalobkyně souhlasil, aby jednání proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaná svoji účast u soudu nijak neomluvila. Vzhledem k uvedenému soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.
4. Při jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla namítána, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba]. žalované v hotovosti při podpisu dohody částku 30 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 14 868 Kč. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet na základě žalovanou vyplněné žádosti, ve které uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí u babičky, má základní vzdělání, je zaměstnaná s příjmem celkem 16 929 Kč a za bydlení a energie hradí 1 000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady dává částku 4 250 Kč. Za účelem ověření příjmů a výdajů měla předchůdkyně žalobkyně k dispozici 2 výplatní pásky a pracovní smlouvu. Z doložených dokladů vyplývá, že žalovaná byla zaměstnaná v pracovním poměru, v měsíci říjnu [rok] dosáhla příjmu 18 994 Kč a v měsíci listopadu [rok] byl její příjem 14 091 Kč. Žalovaná neplnila své závazky řádně a uhradila pouze 17 000 Kč. Společnost [právnická osoba]. následně dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody, a to dopisem, který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne [datum].
5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
11. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když údaje, sdělené žalovanou stran jejích příjmů a výdajů, si ověřila pouze částečně. Pokud se týká ověření příjmů, zde má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně postupovala sice obezřetně, ale nikoli s odbornou péčí, když si sice opatřila potvrzení o příjmech žalované, nicméně toto potvrzení se týkalo pouhých dvou měsíců, které nemohly poskytnout dostatečný přehled o pravidelnosti těchto příjmů co do jejich výše. O ověření výdajů však soud musí konstatovat pravý opak, když předchůdkyně žalobkyně na ověření výdajů zcela rezignovala. Tvrzené výpisy z účtu žalobkyně nepředložila a odkázala na to, že příslušné listiny měla k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, a to přesto, že jejich archivaci jí to ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Posouzení úvěruschopnosti žalované proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
12. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. 145/2010 Sb., který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
13. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze 17 000 Kč, pročež jí stále dluží částku 13 000 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 13 000 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
14. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160, nebo rozsudek ze dne 18. 2. 2025, č. j. 8 Co 245/202444, které tuto rozhodovací praxi rovněž respektují. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně a předložené transakční historie uhradila poslední splátku dne [datum] a dosud nic dalšího neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadované poplatky, smluvní úrok, smluvní pokutu, smluvní úrok z prodlení. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
15. Zástupce žalobkyně navrhoval vydání rozsudku pro zmeškání, nicméně s ohledem na uvedená tvrzení zejména stran zkoumání úvěruschopnosti měl soud za to, že podmínky k jeho vydání splněny nejsou.
16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla částečný úspěch žalovaná, a to už jen s ohledem na požadovanou jistinu se smluvní pokutu a kapitalizované příslušenství, které žalobkyně učinila předmětem žaloby, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.