Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

9 C 79/2024

Soud: Okresní soud ve Frýdku-MístkuDatum rozhodnutí: 27. 6. 2024Č. j.: 9 C 79/2024-37Samosoudkyně: Mgr. Eva HankováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 23. 9. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSFM:2024:9.C.79.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 20. 11. 2026 máme 605 451 z 616 245 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (29) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 989,5 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 18 805,69 Kč, úrok ve výši 10,90 % ročně z částky 32 795,19 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 795,19 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 331,54 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 741,63 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení částku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 795,19 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr za stanovených podmínek splatit spolu s úrokem, a to v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 151 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník. Před uzavřením smlouvy byla schopnost žalovaného splácet úvěr ze strany žalobkyně posouzena tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů. Žalobkyně rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. k výzvě soudu žalobkyně ještě doplnila, že vycházela z čestného prohlášení obsaženého v žádosti o poskytnutí úvěru, příjem žalovaného ověřila z výpisů z účtu žalovaného. Pokud se týká výdajů žalovaného, tak vycházela z částky 21 274 Kč, která se skládá z ostatních výdajů ve výši 0 Kč, výdajů na bydlení ve výši 13 295 Kč a částky představující výši životního minima 7 020 Kč a výdajů na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 0 Kč a výdajů na závazky u žalobkyně ve výši 959 Kč. Výdaje na bydlení žalobkyně porovnává se statistickými údaji a skóringovým modelem. Částku celkových příjmů žalobkyně porovnala s pravidelnými mandatorními výdaji a paušálními výdaji ve výši životního minima a zjistila, že žalovanému zůstane 50 % příjmů, čímž jeho úvěruschopnost byla zjevně dána. Na základě všech těchto okolností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami a úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Žalovaná částka 34 795,19 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu 32 795,19 Kč a poplatky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizované úroku ve výši 3 331,54 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 741,63 Kč a dále také úrok rok 10,9 % ročně z částky 32 795,19 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 32 795,19 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] s tím, že dlužnou částku má uhradit do 7 dnů od odeslání dopisu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, zaslal pouze další vyjádření ve věci, a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně a ze kterých zjistil následující skutečnosti.

4. Ze Smlouvy o úvěru, která byla podepsána elektronicky dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně se dohodla se žalovaným, že mu za stanovených podmínek poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 10,90 % p. a. Tento úvěr byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 151 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný zároveň požádal žalobkyni o čerpání úvěru.

5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání a má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu. Žalovaný dále prohlásil, že jeho příjem ze zaměstnání činí 25 000 Kč a příjem rodinných příslušníků 20 000 Kč. Výdaje zde uvedeny nejsou.

6. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaný měl u žalobkyně závazek v podobě osobního úvěru s úvěrovým limitem 30 000 Kč avšak s nesplacenou jistinou 0 Kč a dále produkt Optimální půjčka s nesplacenou jistinou 50 000 Kč. V tomto návrhu bylo rovněž uvedeno, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku a nemá záznamy v různých databázích. Rovněž je zde uvedeno, že čistý průměrný příjem za posledních 12 měsíců činí 25 0000 Kč a ostatní prokazatelné měsíční příjmy činí 20 000 Kč. u výdajů na bydlení, na výživné a ostatních výdajů je uvedeno 0 Kč.

7. Z výpisů z účtu žalovaného za měsíc [datum] – [datum] vyplývá, že na účtu byl konečný zůstatek 783,90 Kč, kromě dvou nákupů zde nejsou zaznamenány žádné konkrétní výdaje, pouze výběry z bankomatu. Na výpisu za dobu od [datum]. do [datum] je sice konečný zůstatek 3 438,40 Kč, ale to pouze díky neznámému vkladu hotovosti na účet, následně výpis obsahuje platby na sázky v ifortuna a tipsport a následně několik nákupů. Podobná situace se opakuje na výpisech za dobu [datum]. do [datum] a [datum] do [datum], vklady na účet prování někdy žalovaný, jindy jiné osoby, z čehož není patrné, odkud finanční prostředky pocházejí a komu náleží. Na posledním z výpisů se nachází informace, že na účet přišlo 20 407 Kč a odešlo 40 618,61 Kč. z výpisů rozhodně nelze ověřit příjem žalovaného ze zaměstnání, příjem jeho partnerky či pravidelné výdaje, např. na bydlení.

8. Z historického výpisu z účtu úvěru soud zjistil, že žalovaný načerpal částku 60 000 Kč dne [datum] a zaplatil celkem částku 44 010,5 Kč. Při výpočtu těchto částek soud jako čerpání počítal částku s transakčním kódem TC51, jako vrácení/placení soud považoval transakční kódy TC11. Poslední splátku žalovaný uhradil [datum].

9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], která byla podle připojeného poštovního podacího archu odeslána žalovanému téhož dne, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s tím, že pokud dlužnou částku do [datum] neuhradí, bude se žalobkyně svého práva domáhat u soudu.

10. Z ostatních předložených listin soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to s ohledem na níže rozvedený právní závěr ve věci. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

11. Žalobkyně a žalovaný se dne [datum] dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč na jeho žádost, kterou učinil samotným podpisem dohody, oproti závazku žalovaného vyčerpané finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem 10,90 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 151 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovaný načerpal finanční prostředky dne [datum]. Naopak žalovaný přestal v průběhu trvání dohody plnit svůj závazek, dostal se se splácením do prodlení, poslední splátku uhradil [datum]. Jelikož žalovaný svůj dluh nesplnil vyzval ho zástupce žalobkyně dopisem podaným k poštovní přepravě dne [datum] k úhradě celého dluhu jinak se žalobkyně bude svého práva domáhat u soudu. Před uzavřením dohody zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů a rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. Vycházela z žádosti o osobní úvěr kartu ze dne [datum], ve které žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjmy ze zaměstnání činí 25 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, což žalobkyně měla ověřit z periodických výpisů z účtu žalovaného za poslední 4 měsíce. Toto však z předložených výpisů z účtu nevyplývá, žádná mzda od zaměstnavatele zde není, stejně tak nelze z výpisů odvodit příjem ostatních členů domácnosti. Pokud se týká výdajů žalovaného tak v žádosti žádné uvedeny nejsou, výdaje tedy žalobkyně dopočetla přidáním částky životního minima a částky odpovídajícím statistickým údajům o výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako osobu schopnou dluh splácet.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému na jeho žádost poskytnuty finanční prostředky ve výši 60 000 Kč bezhotovostním převodem. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

16. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

17. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy žalobkyně si je řádně neověřila, když z předložených výpisů z účtů tyto nemohla rozpoznat, když na účet byly vkládány prostředky různými osobami, a to nepravidelně. z předložených důkazů a uvedených tvrzení nevyplývá, že výdaje si žalobkyně ověřila řádně. z podkladů, které žalobkyně předložila a které sloužily pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud nezjistil, jaké konkrétní výdaje žalovaný měl, ty vyplývají pouze z tvrzení, které žalobkyně založila na statistických datech, nikoliv na skutečných výdajích žalovaného. Nelze odhlédnout ani od pohybů na účtu žalovaného, které byly popsány shora u skutkových zjištění z výpisů z účtu. Soud má za to, že nelze vycházet pouze a jen ze statistických dat nebo z částek životního minima, když součástí odborné péče je posouzení každého případu individuálně. Soudu je zřejmé, že nelze po věřitelích požadovat, aby si ověřili každý pravidelný výdaj budoucího dlužníka, nicméně v dnešní době není nic jednoduššího, než si od takové osoby vyžádat výpisy z účtu za dostatečně dlouhé období a z tohoto si výdaje ověřit. Na těchto výpisech však musí být výdaje zřejmé, a to alespoň v rozsahu nákupů běžných potřeb, úhrady za energie, nájem. Není dostatečné, že žalobkyně nahlédla do různých databází a jen z negativních (resp. žádných) záznamů zde předpokládala, že žalovaný je bezezbytku schopen budoucí dluh splácet.

18. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

19. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 60 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 44 010,5 Kč, pročež jí stále dluží 15 989,5 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této dlužné částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

20. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Stejnou rozhodovací praxi již potvrdil i Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 26.1.2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaný dle historického výpisu z úvěru uhradil poslední splátku dne [datum] a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) je zřejmé, že úspěšnějším účastníkem byl v této věci žalovaný, který by proto měl nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací