Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 360 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 8 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 310 Kč od 29. 9. 2023 do 25. 7. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 950 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 3 360 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 310 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 9. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina spolu s poplatkem byla splatná dne 28. 9. 2023. Žalovaný částku řádně neuhradil, zaplatil pouze 6 640 Kč, kterou žalobkyně započetla na umoření smluvní pokuty, nákladů spojených s uplatněním pohledávek a ponížení poplatku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání rovněž nedostavila, omluvila se. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), jednal v jejich nepřítomnosti.
4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 2. 2023 a všeobecných obchodních podmínek společnosti soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Půjčku společně s poplatkem se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 28. 9. 2023. RPSN činila 10558 %.
6. Z výpisu z účtu a protokolu o vlastnictví účtu soud zjistil, že dne 6. 9. 2023 žalobkyně poukázala na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce částku 10 000 Kč.
7. Z upomínky ze dne 5. 10. 2023, z upomínky ze dne 12. 10. 2023, z opakované výzvy k úhradě ze dne 19. 10. 2023, z opakované výzvy k úhradě ze dne 28. 10. 2023 a z opakované výzvy k úhradě ze dne 12. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky.
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 7. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost soudního sporu.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ani k výzvě soudu nedoplnila svá skutková tvrzení o tom, jak konkrétně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně rovněž neoznačila a nepředložila soudu žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že svou zákonnou povinnost splnila. Žalobkyně tak v otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Svou nepřítomností při jednání (k jednání se nedostavila, omluvila se, o odročení nepožádala) se dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a o. s. ř.
15. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je ze shora uvedených důvodů neplatná. Nárok žalobkyně pak posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalovanému skutečně vyplacena, po odečtení toho, co žalovaný na úhradu plnil.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Z provedeného dokazování plyne, že žalovaný byl vyzván k plnění výzvou ze dne 22. 7. 2024. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).
18. Soud tak na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný zaplatil 6 640 Kč. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 360 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, která mu byla poskytnuta, a částkou, kterou celkem zaplatil, spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po domněnce doby dojití.
19. Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.
20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, měl by tedy právo na náhradu nákladů řízení v poměru dle úspěchu. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, žádné náklady mu nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
21. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.