Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níže se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky ve výši 23 925 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 637,50 Kč, s úrokem ve výši 4 105,88 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 10. 2024 do 4. 8. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 925 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 19. 8. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou půjčkou zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 28 692 Kč představující kapitalizované úroky za půjčené prostředky ve výši 24 330 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se celkovou částku zavázal zaplatit ve splátkách. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný zaplatil celkem částku 2 700 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, požadovala zaplacení dlužné jistiny, dlužné částky poplatku, úroků a úroků z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), jednal v jeho nepřítomnosti.
4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:
5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný dne 19. 8. 2022 požádal právního zástupce žalobkyně o spotřebitelský úvěr. V žádost uvedl své osobní údaje, zaměstnavatele, příjem ze zaměstnání ve výši 28 660 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 8. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným. Jejím předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se za poskytnutí úvěru zavázal zaplatit poplatek celkem ve výši 25 830 Kč sestávající s úroku ve výši 24 330 Kč a částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 86 % ročně, RPSN ve výši 139,51 %.
7. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.
10. Z předžalobní výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a upozornila ho na možnost soudního sporu.
11. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.).
18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
20. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposuzoval schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně sice zjišťoval příjmy žalovaného, není však zřejmé, z čeho vycházel při posuzování jeho „ostatních příjmů“, není zřejmé, o jaké příjmy žalovaného se jedná. Žalobkyně rovněž neprokázala, jak konkrétně její právní předchůdce posuzoval výdaje žalovaného. Žalobkyně tak v otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní.
21. Z konstantní judikatury soudů vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.
22. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu byla v srpnu 2022 ve výši 9,72 % ročně.
23. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 86 % ročně výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům.
24. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je ze shora uvedených důvodů neplatná. Nárok žalobkyně pak posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalovanému skutečně vyplacena, po odečtení toho, co žalovaný na úhradu plnil. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, zaplatil celkem 2 700 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 27 300 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po domněnce doby dojití (573 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.
25. Žalovaný je povinen plnit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla na základě postoupení pohledávek.
26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu či neúspěchu ve věci je třeba zohlednit i výši úroků ke dni vydání rozhodnutí. Ve věci tak byl úspěšnější žalovaný, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměru dle úspěchu ve věci. Žalovaný však byl v řízení pasivní, žádné náklady řízení mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
27. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.